Na krásy romantické i tajemné Paříže stačí i pět dní

Začít dobrodružnou noční procházkou ve spodní části Montmartru na Boulevard de Clichy bych v současné době nedoporučila. Ještě před deseti lety návštěvníci ulice, které vévodí nejslavnější kabaret světa Moulin Rouge, byli pohoršeni, když na ně z erotických podniků a barů pokřikovali některou z lechtivých francouzských frází.

Dnes je tato třída plná přistěhovalců, kteří procházejícím nabízejí prakticky cokoli za jakoukoli cenu, ale legálního z toho je jen málo. Vesměs mužské hloučky nahánějí strach. Více než dříve halí ulici zápach odpadků. Stále tu však v neděli večer na chodnících stojí stovky navoněných cizinců, kteří čekají na svůj zážitek v Moulin Rouge.

Nejjemnějším balzámem na drsnou tvář Paříže je někdejší lovecký zámeček Versailles, kam v dobách své největší slávy Ludvík XIV. vměstnal až 20 000 dvořanů.

Z centra Paříže k němu dojedete vlakem. Cesta za hranice metropole trvá zhruba půlhodinu. Obchůdek naproti nádraží nelze kvůli frontě přehlédnout. Tady si turisté starší 25 let musí zakoupit vstupenky. Částka pětadvaceti eur, za kterou se dostanete dovnitř, vám ovšem nikterak nezaručí nerušený kulturní zážitek. Zvláště v horní části zámku patří k folklóru obdivování Ludvíkových sálů a nábytku v průvodu dychtivých, převážně asijských turistů.

Vyrazíte-li ráno, stihnete ještě večer posedět v některé z pařížských brasserií s neopakovatelnou atmosférou, téměř totožnou nabídkou i s přijatelnými cenami. Pokud se vám trochu kaboní obloha, je ten správný den na prohlídku Louvru. Ideální je začít procházku u Vítězného oblouku. Nejste-li výborní řidiči, nejezděte tam autem. Je to snad jediný kruhový objezd, jenž má zhruba osm pruhů, ale žádná pravidla a značky.

Stejně jako třeba v Praze je i v Paříži nejrychlejším dopravním prostředkem metro, které vás za 1,70 eura doveze kamkoli. Povinností pro turistu je i procházka po slavné třídě Champs Elysées, která až na luxusní salóny automobilek nápadně připomíná pražské Příkopy. Ty opravdu luxusní obchody se ukrývají v bočních uličkách, kam řidiči vozí své zaměstnavatelky přímo ke vchodu, kde už na ně čekají portýři.

Až dojdete k obelisku, otevřou se před vámi brány krásných Tuilerijských zahrad s nádherně udržovanými záhony a fontánami.

Procházková trasa parkem vás vyplivne přímo před slavným Louvrem. Nejste-li vyloženě vášnivými milovníky umění, postačí, když si na nejslavnější muzeum Paříže vyhradíte tři až čtyři hodiny. Celkem tři křídla o čtyřech patrech se za tu dobu stihnout nedají, ale po jednom křídle a kratší návštěvě dvou dalších většině lidí stejně dojdou síly.

Nádherné sály plné historie a vrcholů sochařského a malířského umění tam někde skrývají klenot klenotů – portrét Mony Lisy. Hledání moc práce nedá. Ať Louvre navštívíte kdykoli, najdete obraz podle urputně se přetlačujícího hloučku turistů a oslepující sprchy blesků z fotoaparátů.

Ať už půjdete kolem katedrály Notre-Dame v kteroukoli dobu, vždy se tam něco děje. Hlavně v noci. Potkáte cyklistický průvod, květinový, akrobatické in-line závodníky, kteří pro své obdivovatele pořádají exhibici, nebo milence na mostě, kteří zamykají svou lásku.

Přijdete-li sem během dne, můžete naskočit i do lodi, kterou díky systému hop on hop off lze využívat celý den. Na osmi stanicích můžete kdykoli vystoupit a jinde zase nastoupit.

Její hlavní zastávkou je ovšem neopominutelná Eiffelova věž. Postavil ji Gustave Eiffel u příležitosti 100. výročí Velké francouzské revoluce a světové výstavy v roce 1889. Dnes je Eiffelovka turistickým lákadlem, na něž jsou obyvatelé francouzské metropole hrdí. Minimálně je odsud nezaměnitelný výhled na historické i moderní město. Ideální místo pro vyfocení si 300 m vysoké dominanty je z protějšího Palais de Chaillot.

Pod věží potkáte mnoho pravých Pařížanů, kteří v parku pořádají rodinné pikniky, a hloučky seniorů tu ve stínu stromů soupeří v oblíbeném pétanque.

Každému návštěvníkovi tohoto města svou velikostí a nádherou vyrazí dech Pantheon, jednotlivé budovy Sorbonny – druhé nejstarší univerzity světa, jejíž vznik se datuje do roku 1150, – Opera Garnier či Muzeum d’Orsay.

Jedna z památek zůstává bohužel krásnou pouze z dálky. K bazilice Sacré-Coeur, v minulosti lákající bělostí, se především ve večerních a nočních hodinách stahují mladí, převážně nerodilí Francouzi, kteří dosud nepochopili smysl odpadkových košů. Přílišná konzumace alkoholu, mnohdy nezvládnutá, po sobě též zanechává typickou stopu. To vše na vás velmi naturálně dýchne při návštěvě kostela, v němž kromě nainstalovaných dvou promítacích pláten najdete i několik automatů na pamětní mince.

Vyznavači moderního umění by určitě neměli minout Centre Georges Pompidou, které zaujme už zvenčí působivou projekcí interiéru moderní budovy na vnějším plášti. Zvláště ženy by neměly vynechat chrám konzumu, tedy Galerii La Fayette, která byla otevřena už v roce 1908 a návštěvník tam najde zboží řazené nikoli podle druhu, ale podle značek. Další možnost nakupování se turistům naskytne, když se rozhodnou vystoupit z metra ve stanici La Défense.

Ostrůvku moderních mrakodrapů vévodí jakási moderní verze Vítězného oblouku. Opouštíte-li Paříž letecky, nespoléhejte na vlak. Pokud jste čtyři, vyjde finančně stejně jako taxi. Navíc budete ušetřeni zážitku z cesty vlakem, do něhož vás natlačí drsně vyhlížející muži ve fosforeskujících vestách. Na vybranou nemá nikdo, protože na letiště se chce dostat každý.

Vybude-li vám kyslík a podaří-li se vám vystoupit u správného terminálu, osudným by se vám mohly stát ještě dlouhé železné schody, které musíte s kufrem na zádech chtě nechtě vyběhnout, jinak budete ušlapáni. Jakkoli jsou Pařížané občas protivní, snad až příliš často si vymýšlejí, a i když to v první větě tvrdí, tak anglicky nemluví, žijí ve městě, jehož návštěva je pro každého nádherným zážitkem na celý život.