Na kole středním Porýním

Vinice, které břehy řeky lemují, jsou zároveň prostorem, v němž se mohou pohybovat cyklisté i pěší návštěvníci. Přímo ve vinicích jsou hospůdky, v nichž lze ochutnat veškerou produkci zdejších zemědělců. Od vína až po domácí chléb, klobásy a sýry.

Svahy vinic sem tam vystřídají hluboké soutěsky, kopce a skály. Ti, kteří se nezaleknou náročnějších výstupů, pak budou odměněni nádhernými výhledy na řeku a její okolí.

Mezi proslavenými cyklistickými terény je rýnské údolí na jednom z předních míst v Evropě. Žádná veliká řeka neteče z prudkého kopce, ani proti němu, a tak jsou cyklistické stezky v takových místech vhodné i pro ty nejrekreačnější jezdce a také pro rodiny s malými a začínajícími cyklisty. Jsou to cesty asfaltované a dostatečně široké, kromě cyklistů se po nich prohánějí jen „inlinisté“ na kolečkových bruslích, případně tam mámy strkají kočárky. Ti ani oni cyklistům nevadí.

Od roku 2002 je pětašedesátikilometrový úsek středního toku Rýna zapsán na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Více než dva tisíce let tudy vede jedna z nejvýznamnějších spojnic mezi Středomořím a severem Evropy.

Zvlášť pozoruhodná je dějinná kontinuita, která tu zůstala zachována. Památky na římské osídlení z počátků našeho věku, středověké hrady a hrázděné domy v obcích, jako je například Bacharach, až po širokou paletu architektonických neo stylů v palácích a měšťanských domech, postavených v 18. a také v 19. století.

To vše je spolu s rozlehlými vinicemi, terasovými políčky a skalními útesy natěsnáno do úzkého prostoru, jehož dnem teče majestátní Rýn. Ten, byť symbolicky, onu kontinuitu dále udržuje. Je i dnes důležitou dopravní tepnou mezi evropským vnitrozemím a přístavy Severního moře.

Putování lze začít už v Kolíně s jeho mohutnou katedrálou a několika významnými muzei. Další den se dá strávit ve 35 kilometrů vzdáleném Bonnu, kde je také k vidění řada pozoruhodností.

Kousek pod Remagenem, dál proti proudu, se do Rýna vlévá řeka Ahr, jeho nejdivočejší dcera. Asi deset kilometrů od jejího ústí je krásné středověké městečko Ahrweiler, jehož návštěva za tu odbočku rozhodně stojí, protože jiné podobné na trase už nepotkáte.

V Remagenu stojí na obou březích Rýna zbytky předmostí. Stával tu most, který jako jediný nebyl zničen při ústupu wehrmachtu před spojenci na jaře 1945. Řeku, která měla ofenzívu zastavit, překonali američtí vojáci suchou nohou právě v Remagenu. Most přežil i následné německé bombardování, až nakonec nevydržel soustavné přetížení a zhroutil se. Americký generál Eisenhower tehdy prohlásil, že most má takovou cenu ve zlatě, jako je jeho váha.

Heroický příběh se stal námětem filmu, jehož část američtí filmaři natáčeli v roce 1968 i u nás. Fotografie tanků s bílou hvězdou v Davli u Prahy posloužily tehdejší sovětské propagandě při zdůvodňování vojenského vpádu do Československa.

Na soutoku Rýna a Mosely je Koblenc, hezké město, v němž jsou k vidění např. zbytky římského tábora. Nejvýznamnějším místem je tam Německý roh (Deutsches Eck), výběžek na soutoku obou řek, který má pro Němce až magický význam. Symbolem německé jednoty se stal už koncem 19. stol., ale zvláštní význam mu přisuzovali zejména po 2. světové válce, poté, co byla země rozdělena. Na protějším vysokém břehu Rýna je rozlehlá pruská pevnost Ehrenbreitstein. Její dnešní podoba je z počátku 19. století.

Cestou dál na jih minete zámek Stolzenfels a přes několik vesniček se dostanete do Boppardu s jeho honosnou nábřežní promenádou, pozůstatky dalšího římského tábora, hradem a několika kostely.

Dalším větším místem na levém břehu je St. Goar s přívozem do protějšího St. Goarshausenu, nad nímž se tyčí nejslavnější rýnský útes – Lorelei.

Rýn je označován za otce německých řek. Voda v něm plyne pomalu a důstojně. Nese na hladině množství nákladních člunů, šífů s uhlím, železným šrotem, pískem, kontejnery či jiným nákladem. Je to nejen pozoruhodná přehlídka vodní techniky, ale také ilustrace významu, který je tu laciné lodní dopravě přikládán.

Rychlostí srovnatelnou s pomalými šífy se pohybuje i většina cyklistů, které v oblasti mezi Bonnem a Bingenem potkáte. Své putování obohacují četnými zastávkami a odbočkami, protože cestou je opravdu mnoho míst, která si alespoň krátké zastavení zaslouží. Tamní cyklostezka je primárně pro labužníky, pro něž samotná jízda na kole není cílem, ale prostředkem k tomu, aby si něco užili a něco nového poznali.

Do konvoje šífů se občas zařadí i výletní lodi. Vyplouvají z Kolína, z Bonnu nebo z Koblence a dělají buď několikahodinové okruhy, nebo jsou to hotely, plující po řece i několik dnů se zastávkami v zajímavých místech.

Putovat na kole podél středního toku Rýna lze tak, že si v brašnách vezete všechno s sebou a stěhujete se z místa na místo.

Podél cesty jsou kempy, kde jsou na cyklisty zařízení, a stejné je to s malými hotýlky a penzióny. Skoro všude visí symboly znamenající, že cyklisté jsou vítáni, mají tam prostory na uložení kol a na jejich drobné opravy.

Pokud chcete zůstat na jednom místě a tam se každý den z výletu vracet, nehrozí vám, že budete neustále projíždět stejnou trasou. Podél Rýna jezdí vláček, který je rovněž zařízen na převoz kol. Když cestu tam projedete na kole, zpátky vás přiveze vlak. Pokud přijedete do Porýní autem, což je v případě přepravy kol ta nejpohodlnější varianta, lze do kombinací zapojit i to a z celé trasy si vybrat jen ty nejzajímavější úseky.

Cyklostezka na celém středním toku Rýna vede jen po jeho levém břehu, ale řada míst, zejména hradů, které by stály za návštěvu, je na druhé straně. Mezi městy Koblenc a Mohuč však nespojuje břehy Rýna ani jeden most. Pro cestu na druhý břeh je možné využít pouze přívozy. Těch je dost, pendlují poměrně často a jsou navíc zajímavým zpestřením cesty.