Na kole po Kysuci a Oravě. Nádhernou krajinou po upravených cyklostezkách

Kysuce a sousední Orava patří mezi méně známé, avšak turisticky atraktivní a zároveň pro nás blízké slovenské regiony. První z nich se prostírá v severozápadní části země u česko-slovensko-polského hraničního trojúhelníku, druhý k němu přiléhá z východu.

Oba patří do kraje Žilina, jsou si podobné nádhernou přírodou a pestrou kulturou, ovšem zároveň se trochu liší. Zalesněná, hornatá a bezpočtem malých osad posetá kysucká krajina je skutečně drsná a divoká, zatímco Orava nabízí návštěvníkům více rozvinutou turistickou infrastrukturu.

Ubytujeme se nedaleko Oravské přehrady v příjemném zahradním resortu Oravský háj a vyrážíme na návštěvu hrnčířské dílny v nedalekém městečku Trstená. To je odpradávna proslulé jako centrum keramiky, která mnoha obyvatelům zajišťovala obživu.

Dílny ve své prodejně užitkové i ozdobné keramiky provozuje Ľubomír Hoľma s rodinou primárně pro školy, avšak přihlásit se mohou všichni zájemci o hrnčířské řemeslo včetně turistů, kteří mají čas třeba jen na jednu lekci. Vyrobíme si sice neumělý, avšak stoprocentně originální suvenýr – talířek, pohárek nebo květináč.

Druhý den ráno na kolech přejedeme do blízké vesničky Liesek, kde se napojíme na Oravskou cyklomagistrálu. V tomto úseku vybudovaném v roce 2015 je téměř dokonale rovinatá, vede totiž po náspu po trase bývalé železnice, a přestože krajina kolem se výrazně vlní, my svištíme po hladkém asfaltu na nejtěžší převody s minimální námahou.

Míříme na východ, v nadmořské výšce kolem 800 metrů se nám po pravé ruce k nebi tyčí Roháče s vrcholy, kde i v létě zůstávají zbytky sněhu. Na mnoha místech není okolo jediná známka civilizace, občas po louce přeběhne srnka a nad hlavou zakrouží dravý pták. Najednou si všimneme, že slovenské cedule nahradily polské – přejezd přes hranici jsme vůbec nezaznamenali.

Na zasloužené občerstvení stavíme v polské osadě Podczerwone, patřící k obci Czarny Dunajec. U budovy, která dříve na první pohled sloužila jako nádraží, si dáváme vychlazené pivo (zimne piwo), zmrzlinu (lody) a grillowane kiełbaski, platit se dá kartou i eury. Máme v nohách dvacet kilometrů a po půlhodince odpočinku se vydáváme na cestu zpět.

Když opět projíždíme přes Liesek, „dočepujeme“ lahodnou ledovou vodu ze studánky u křížové cesty nad vesnicí. Úsek, který jsme absolvovali – snadno by ho zvládly i školou povinné děti –, je součástí okruhu okolo Tater, dlouhého dvě stě kilometrů. Jezdí se zde také na in-line bruslích a v zimě samozřejmě na běžkách.

Navečer si jedeme prohlédnout orloj ve Staré Bystrici, jediný na Slovensku. Nevšední stavba a zároveň největší dřevěná socha v zemi má podobu Panny Marie Sedmibolestné, patronky Slovenska. Orloj byl postaven a vysvěcen v roce 2009, jeho srdcem je počítačem řízený astroláb zobrazující znamení zvěrokruhu, polohu Slunce i Měsíce a měsíční fáze, který vyrobila česká hodinářská firma SPEL.

Každou celou hodinu se otevřou dřevěná dvířka a začíná promenáda apoštolů, jimž manželé Loviškovi, autoři a malíři, propůjčili tváře „známých slovenských osobností 19. a 20. století“. Jedná se však pouze o přibližnou podobu, jejich identitu nikdo další s určitostí nezná, zůstává proto předmětem častých debat a odhalí ji až testament toho z manželů, který zemře později. Uvnitř orloje sídlí prodejna suvenýrů s překrásnými drátenickými výrobky.

Další den se z Oravy přesouváme do Kysuce do doliny Chmúra na projížďku historickou lesní železnicí, která je součástí národopisné expozice v přírodě Muzea kysuckej dediny. Lesní úzkokolejky se na Slovensku vedle vodních cest hojně používaly na odvoz dřeva a ještě v poválečném období byly svahy horských sedel a odlehlé lesy protkané sítí pásů kolejnic.

Postupně je nahradily asfaltové cesty, ale právě část trati u muzejního skanzenu zůstala zachována a byla prohlášena za národní kulturní památku. Vláčkem projíždíme napříč rozlehlým skanzenem mezi rozmanitými stavbami lidové architektury – chalupami, kapličkou, krčmou, maštalí nebo stodolou.

Expozice zobrazuje lidovou architekturu a způsob života obyvatel tohoto kraje na přelomu 19. a 20. století. Všechna stavení působí přirozeně, jako by kdysi vyrostla právě tam, kde dnes stojí.

Po časném obědě se přesouváme do půjčovny kol v osadě Vychylovka v nadmořské výšce 583 metrů a na vypůjčených elektrokolech vyrážíme k osadě Brýzgalky. Úvodní pasáž vede údolím, zanedlouho však začínáme zpočátku mírně, postupně stále ostřeji stoupat. Šlapeme po asfaltové cyklostezce, po levé straně se před námi otevírají výhledy na Malou Fatru a přehradu Nová Bystrica.

Asi po hodině dojedeme do malého sedla (887 m n. m.), kde asfalt končí a ze stezky do prudkého svahu odbočuje rozemletá polňačka plná kamenů. Po ní z posledních sil vyšlápneme na horskou louku s osadou Brýzgalka (1010 m n. m.), kterou tvoří asi půltucet dřevěných chatek. Právě zde, na velmi špatně dostupném místě, se za totality setkávali čeští a slovenští disidenti.

Z Brýzgalky zamíříme dlouhým a táhlým sjezdem do Nové Bystrice, pokračujeme údolím po Bystrické cyklomagistrále, která byla loni vyhlášena nejlepší slovenskou cyklotrasou pro rodiny. Také tento úsek je téměř dokonale rovinatý, vede totiž po bývalém železničním náspu lesní trati, kterou jsme navštívili před několika hodinami. Dojedeme až do Krásna nad Kysucou, kde náš výlet končí.

Stihli jsme projet jen zlomek ze zdejších cyklostezek, příště bychom rádi vyzkoušeli třeba okruh kolem Oravské přehrady, který se ale teprve staví. Bude dlouhý šedesát kilometrů a nabídne napojení na další tratě do Polska.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zájezdy na Slovensko