Na fatbiku údolím Val di Fassa a kolem skalní zahrady trpasličího krále

Val di Fassa obklopují nejznámější dolomitské vrcholy: Catinaccio, Sassolungo, Sella nebo Marmolada. Zhruba v polovině asi 20 kilometrů dlouhého údolí, které se táhne z Canazei směrem na jihozápad do Moeny, leží letovisko Pozza di Fassa a nad ním se tyčí impozantní horský masiv Catinaccio-Rosengarden. Právě k němu míří naše „fatbiková“ výprava.

V půjčovně sportovních potřeb fasujeme bytelné fatbiky Fantic, které průvodce Guido naskládá do dodávky a odváží nás do vesničky Monzon. Zaparkujeme před kostelem svaté Anny, nasedáme na kola a vyrážíme po zasněžené cestě. Jsme v nadmořské výšce 1482 metrů a čeká nás stoupání téměř 500 vertikálních metrů.

Elektrické stroje italské motocyklové značky mají tří rychlosti — cruise, tour a sport a lehce podhuštěná kola. Díky tomu, jak vysvětluje Guido, lépe drží na povrchu s neustále se měnící strukturou (uježděný sníh, prašan, led, štěrk, apod.).

Na tvrdém podkladu to funguje skvěle, ovšem když vyjedeme mimo cestu a široké přední kolo se zaboří do hluboké vrstvy měkkého sněhu, ani na nejlehčí převod nemáme šanci a musíme se vrátit na frekventovanější úsek.

Na stezce pokryté tvrdým sněhem fatbike s výkonnou baterií jede téměř sám, i do ostrého kopce stačí vynaložit jen minimální námahu. Když asi po kilometru stavíme na pěkné vyhlídce, nechce se nám věřit, že už máme za sebou 100 výškových metrů.

Míříme stále na západ, po levé ruce se otevírá údolíčko Val di Valojet a po pravé straně se táhne téměř kolmá skalní stěna Catinaccio-Rosengarden. K té se váže dávná pověst vysvětlující příčinu známého přírodního úkazu enrosadira, který způsobuje, že dolomitské štíty ráno a večer pod slunečními paprsky postupně mění barvu z šedivé až po temně růžovou.

Catinaccio kdysi bylo domovem krále trpaslíků Laurina, který se zamiloval do princezny Similde. Unesl ji a vyčaroval pro ni zahradu plnou růží, jež pokryly celé pohoří.

Princeznin otec ale poslal pro Similde vojáky a nechal ji odvézt domů. Nešťastný Laurin pak na svou zahradu uvalil kletbu: „Žádné lidské oko už ji nespatří, ani ve dne, ani v noci.“ Král však nezmínil rozednění a soumrak, které nastávají mezi dnem a nocí. A tak tam, kde bývala zahrada, jsou dnes jen holé skály, ale za východu a západu slunce se zbarví do odstínu Laurinových růži.

Celkem 4,8 kilometru dlouhou trasu k horské chatě Rifugio Gardeccia (1951 metrů) s několika zastávkami na focení (a opakovanými pokusnými nájezdy do hlubokého sněhu) zdoláme pohodovým tempem bez zadýchání za necelé dvě hodiny. Na pohodlném fatbiku by se klidně dalo jezdit celý den, jen trochu studí sedlo — neuškodí proto vzít si s sebou vlastní gelový návlek.

Po vydatném občerstvení vyrážíme na cestu zpět. Při sjezdu z kopce je třeba dávat pozor na led, na kterém kolo trochu „ustřeluje“. Kromě ledu jsou největším nebezpečím — stejně jako při sjezdu na normálním kole kdekoli jinde – děti a psi. Na úsecích, kde žádná ze tří uvedených hrozeb není v dohledu a po kterých následuje zbrzďovací rovinka, se odvážíme jet čtyřicítkou. Náš průvodce Guido má prý rychlostní maximum 75 km/h.

Po celém údolí Val di Fassa se vine bezpočet tras vhodných na fatbike. Výlet doporučujeme naplánovat tak, abyste pozdě odpoledne projížděli kolem nějaké západně orientované skalní stěny, na které paprsky zapadajícího slunce vyčarují barvu růží krále trpaslíků.