Článek
Kalkata je hlavním městem indického státu Západní Bengálsko. Řada lidí se tam stěhuje za prací, aby si vydělali více peněz. Leckdy to ovšem neznamená dost na to, aby si mohli dovolit slušné bydlení. Tímto způsobem se ocitli v tíživé situaci také obyvatelé tamního téměř tříkilometrového železničního slumu.
Zhruba tisícovka lidí přežívá v nuzných podmínkách provizorních domovů vystavěných těsně vedle železniční tratě, na níž vlaky projíždějí každých 20 minut, někdy i častěji. Část života se v tomto intervalu vždy zastaví. Například děti, které si na kolejích běžně hrají, musejí utéct stranou. Riziko, že vlak někoho srazí, je tam obrovské.
Prádlo se suší na šňůrách v prašném prostředí, malé domky jsou těsně namačkané jeden na druhý. Kdo si chce zajistit před obydlím stín, roztáhne kus látky nebo plachty. Každý je rád za to, co má. V celé Indii žije podle britského deníku Daily Mail v obdobně nuzných podmínkách okolo 360 miliónů lidí.
V kalkatském železničním slumu toho samozřejmě spousta nefunguje. Co ale funguje, je tamní lidské společenství. Děti si spolu hrají, sousedé si navzájem pomáhají, společně oslavují... Takové věci zkrátka na penězích nezávisí.