Na dohled Brdům leží v polích nenápadná keltská svatyně

Výchozím místem našeho putování je Osov, odkud nejprve opačným směrem vyrazíme na keltské hradiště Skřipel nebo také Švédské šance, které odborník na keltskou problematiku Jiří Waldhauser zařadil do 2.-1. století. Nezasvěcený by místo mezi poli prošel bez sebemenšího povšimnutí, nic nenasvědčuje tomu, že před tisíci lety tam bydleli naši předci. Rovněž cesta přímo k hradišti neexistuje – musíte přes pole.

Když se však podíváte na letecké snímky, něco vás zaujme. Uprostřed polí čtverec, jehož hranice jsou vyznačeny mohutnými stromy. V nitru je obhospodařovaná louka. Rozloha Švédských šancí je asi 125 x 105 metrů a nejvýznamnějším prvkem jsou zachovalé valy a vnější příkop.

Můžete se po nich projít kolem dokola. Odborníci si zdejšího hradiště velmi cení, protože se domnívají, že jde o areál tzv. typu Viereckschanze. To znamená, že má charakteristické čtyřúhelníkové ohrazení specifické pro dobu laténskou (mladší dobu železnou) ve střední Evropě. V Osově byl nalezen depot zlatých keltských mincí.

Autoři výtečné knihy Archeologický atlas Čech však zmiňují ještě jednu maličkost. V jihovýchodní části hradiště se zřejmě v době jeho největší slávy nacházela studna či šachta charakteristická pro tyto stavby. Kdysi se také mělo za to, že tyto objekty jsou obětními šachtami, jež byly spojovány s keltskými svatyněmi. Pravdu se ale asi nikdy nedozvíme, a proto má hradiště svůj charakteristický genius loci.

Abychom však vůbec někam došli, vracíme se zpět na nádraží v Osově, odkud vede žlutá přímo do lesů. Po cestě míjíme památný strom Chlumecký dub, a než zmizíme mezi stromy, dáme vám na výběr. Pokud jste totiž geocachingoví hráči, je lepší sejít ze značky a pokračovat okrajem lesa, poněvadž kousek odtud je série asi dvaceti kešek. Pakliže hráči nejste, pokračujte po značce. Ať tak či tak, všichni se nakonec sejdeme na rozcestí Stožec u Přírodní rezervace Hradec.

Odtud vede brdská červená hřebenovka, po které se vydáme směrem na Klondajk. Šumění bukového lesa a absolutní klid vybízí k odpočinku přímo v lese. Má to své výhody, jelikož můžete vidět mnoho zdejších obyvatel.

Červená značka kdysi vedla téměř raketovou základnou Klondajk, nyní už o něco dál, protože část základny pohltilo výzkumné centrum. Do základny se dá lehce dostat, svědčí o tom nejrůznější cestičky v lese, díry v pletivu plotu a nakonec i díry v druhém betonovém plotě.

Protiletadlová základna vznikla ve druhé polovině 20. století na asi 110 hektarech. V pohotovosti byly vždy dvě rakety Vega, celkem jich zde bylo asi 36. Základna nesloužila primárně k obraně Prahy, nýbrž jako obrana proti vzdáleným cílům. Do Norimberku by raketa údajně doletěla za tři minuty. Základna byla zrušena v roce 2001 a pozemky vráceny Colloredo-Mansfeldům. V roce 2009 byla zařazena do Přírodního parku Hřebeny.

Cesta do cíle je však daleká, a tak šlapeme do podrážek nádherným listnatým lesem s pocitem, že nás sledují desítky očí – vidět ovšem nikoho není. Potkáváme Třebízského dub, u kterého se v minulosti modlil zdejší kněz a také poměrně hodně turistů a cyklistů, pro něž jsou nejen Hřebeny, ale i CHKO Brdy učiněným rájem.

Odpoledne se dostává do své druhé části a my máme v nohou skoro 20 kilometrů. Blížíme se k poutnímu místu Skalka nad Mníškem pod Brdy. Oblíbená lokalita nejen mníšeckých obyvatel. Zpoza lesů návštěvníky jako první přivítá poustevna, která jako další objekty na Skalce sloužila mnichům. Postavena byla v roce 1694 architektem Kryštofem Dientzenhoferem, majitelem je nyní Arcibiskupství pražské. Poustevna údajně slouží jako přechodné sídlo kardinála Miloslava Vlka.

Od nejvyššího bodu Skalky vás dolů provede křížová cesta doplněná o malý rybníček. Pro mnohé asi nejdůležitější domek je občerstvení s možností si opéct buřty, vychutnal zlatavý mok nebo se posilnit na další cestu.

Posezení je pro všechny, a když se nebudete dívat příliš doleva, kde je zřícenina jedné z budov, můžete si užívat nádherný výhled do údolí Mníšku od kostela sv. Maří Magdaleny. Hned vedle je klášter a zbytky hájovny. Kostel s klášterem a poustevnou dal na konci 17. století postavit Ignác Engel z Engelsflussu, který má na svědomí rovněž stavbu míšenského zámku.

Návrhu se opět ujal architekt Dientzenhofer. Pro areál byl dokonce vykácen kus lesa a založeno pole. Klášter s kostelem byl nejprve určen pro benediktíny, kteří se ho ale nikdy neujali. Od roku 1762 se tak o komplex budov staral řád františkánů. Klášter byl od roku 1989 postupně obnovován až téměř do roku 2006. Pořádají se v něm výstavy a koncerty.

Za prohlídku určitě stojí ruiny hájovny. Střední část domu byla černá kuchyně, kde se vařilo na otevřeném ohni. Kouř vycházel velkým otevřeným komínem ven.

Po prohlídce celého areálu se nezapomeňte podívat na vyhlídku kousek od kostela. Do Mníšku seběhnete přímo odtamtud nebo oklikou po značce. Středem pozornosti pětitisícového města je určitě zámek, na jehož místě je doložen okolo roku 1348 hrad. Zámek už je ovšem v pozdním podvečeru zavřený, takže nezbývá než si sem naplánovat návštěvu někdy jindy. Ostatně po nějakých pětadvaceti kilometrech už by prohlídka nebyla to pravé ořechové. Vidina sedačky v autobusu je pro tuto chvíli trošičku lepší.

Výlet najdete na Mapy.cz. Nebo si můžete jedním kliknutím do mapy naplánovat vlastní.