Na chorvatském pobřeží se ukrývají zbytky komplexu, o kterém skoro nikdo neví

Nejde o žádnou „masovku“, na které byste se tlačili s turisty. Ti do této části města zavítají spíše sporadicky. Narazíte tak maximálně na místní, kteří tam chodí rybařit na vlasec, nebo na mladé páry, které hledají soukromí a úkryt před zvědavými zraky sousedů.

O dříve slavném komplexu si nepřečtete ani ve většině průvodců. Mnozí by jistě nechápali, proč by měli právě na toto místo jezdit. Pro jiné však jde o kus historie a ukrytý poklad v jednom. Ale ruku na srdce – z budovy, kde se nacházela odpalovací rampa, už zas tak mnoho nezbývá. A žádné pokusy o její záchranu se evidentně konat nebudou.

Dochovala se Villa Whitehead, která byla nejvíce reprezentativní administrativní budovou společnosti, komplex výrobních hal a sklady z tvrzeného betonu. Nejzajímavější budovou, jedinou, kam se mohou lidé zajít podívat, je však právě budova, kde se nacházela odpalovací rampa. Právě ona má na zdejším pobřeží poměrně ikonický tvar a je vidět z dáli.

První továrna na torpéda na světě začala fungovat v roce 1874 pod názvem Silurificio Whitehead, Torpedo Fabrik von Robert Whitehead. Za původním nápadem na tento typ zbraně měl stát Giovanni Luppis. Jeho cílem bylo vynalézt zbraň, která by mohla zničit nepřátelská plavidla ještě předtím, než by se dostala ke břehu. Právě ochrana břehů byla tím hlavním důvodem, proč se vědci do výroby této zbraně, příznačně nazývané Salvacoste (Ochránce pobřeží), pustili.

Sám Luppis nebyl schopný vývoj zbraně dostat do té fáze, že by mohla být bezpečně používána. Teprve setkání s Robertem Whiteheadem pomohlo posunout vývoj dále a po sérii patentů skutečně vznikly první funkční modely zbraně, kterou dnes zná celý svět. Rijeka se díky výrobě torpéd tehdy dostala na seznam nejpokrokovějších technologických měst na světě.

Vynález měl celosvětový význam a poptávka byla vysoká. Ač první torpédo vyrobili již v roce 1866, trvalo to ještě dalších osm let, než mohla být produkce torpéd spuštěna ve větším měřítku. I po Whiteheadově smrti továrna fungovala dále a zaměřovala se na výrobu zbraní. Mezi lety 1908 a 1915 se pak továrna dostala i k výrobě ponorek nesoucích torpéda. Ač jich nevzniklo mnoho, šlo o pokrokové využití ponorek a vlastně i torpéd samotných.

Továrna, ač ve značně pozměněné podobě, fungovala až do devadesátých let minulého století. Poslední torpédo továrnu opustilo v roce 1966. Poté se továrna už zabývala výrobou naftových motorů a traktorů.

V Rijece najdete dokonce i Muzeum torpéd. Otevřené bývá jen ve všední dny od 12 do 18 hodin, ale jeho návštěva stojí za to. Prohlédnout si můžete originály i kopie torpéd, řadu důležitých součástek a dozvíte se, jak vývoj této ďábelské zbraně probíhal. Jistě nejde o nejpopulárnější aktivitu v tomto, mezi turisty velmi populárním, přímořském městě. Své zastánce si však jistě najde.