Na cestě za stromy

S výčtem obzvláště zajímavých stromů, které mohou zaujmout nejen cestovatele, přišel server Independent u příležitosti vydání knihy The Tree Atlas (Atlas stromů). Tu mají na svědomí známý britský zahradník a autor cestopisů Matthew Collins spolu s Thomasem Rutterem a vydalo ji nakladatelství Lonely Planet v závěru loňského roku. Popisuje 50 nejkrásnějších, nejneobvyklejších a nejzajímavějších stromů, na které mohou cestovatelé ve světě narazit. Pojďme si představit alespoň některé z nich.

Dracaena cinnabari, česky dračinec rumělkový, se endemicky vyskytuje na ostrově Socotra v Arabském moři, který náleží Jemenu. Je také národním stromem Jemenské republiky a kvůli rudé barvě mízy, kvůli které při poranění vypadá, jako by krvácel, se mu říká dračí strom.

Nádherná hřibovitá koruna poskytuje na ostrově tolik kýžený stín, strom díky ní také táhne vlhkost do půdy pod ním, což dává šanci na život dalším rostlinám i jiným organismům. Na ostrov se dá dostat letecky z Abú Dhabí či Káhiry, letenky začínají zhruba na 12 tisících korunách.

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky ale varuje turisty před cestami do Jemenské republiky, včetně ostrova Socotra. Kvůli přetrvávajícímu vnitřnímu ozbrojenému konfliktu v zemi považuje pobyt na tamějším území za značně rizikový.

Aloidendron dichotomum neboli aloe rozsochatá, přezdívaná i toulec, je vysoká, rozvětvená sukulentní rostlina s působivým kmenem. Toulec se jí říká proto, že domorodé kmeny v Jihoafrické republice a Namibii, kde se vyskytuje, používaly její větve jako toulce pro šípy.

Rostlina skvěle snáší sucho a narazit na ni je možné v drsné skalnaté krajině na jihu afrického kontinentu.

Kvetoucí strom butea monosperma vypadá, jako by jeho větvě byly v jednom plameni. Opadavý strom dorůstá výšky až 15 metrů a má výrazné oranžové či červené květy, které připomínají oheň. Zhruba od ledna do března je možné spatřit fascinující barevné divadlo ve východní Asii, hojně rozšířené jsou stromy zejména v Indii, Pákistánu, jihovýchodní Číně a Vietnamu.

Nejedná se o čistě okrasnou dřevinu, ze stromu se získává i barvivo, vlákna a využívá se v tradiční východní medicíně.

Fouquieria columnaris, anglicky se jí říká Boojum Tree, španělsky cirio, tedy svíce. A to jak díky dlouhému štíhlému vzrůstu, tak i žlutým květům, které v létě vyraší na konci kmene.

Tento zvláštně vypadající kaktusový strom přežívá v těch nejdrsnějších pouštních podmínkách Kalifornského poloostrova v Mexiku. V extrémních letních vedrech shazuje listy, které mu na podzim opětovně vyrostou. Každý, kdo by jej chtěl vidět v jeho domovském prostředí, si na cestu nemá zapomenout pokrývku hlavy, silný opalovací krém a litry vody.

Kdo by si chtěl krásu nevšedních stromů užít bez nutnosti opustit starý kontinent, měl by vyrazit především do Portugalska. Duby korkové se v nejzápadnější zemi Evropy nejen vyskytují nejhojněji, jejich kůra je tam navíc velmi šetrně využívána, aby se stromy mohly regenerovat.

Portugalsko je největším vývozcem přírodního korku na světě, zapomenout nelze ani na jeho lokální využití ve formě korkových suvenýrů, oděvů, a hlavně korkových zátek. Jedna z nejstarších zemí Evropy je totiž proslulá kvalitou svého vína.

Výlet za krásou lesů plných korkových dubů tak lze spojit s návštěvou korkové farmy. Tam se dozvíte vše o jeho zpracování a vzdělávání můžete zakončit zastávkou ve vinařství, kde ochutnáte ten nejlahodnější mok, ve kterém má být, právě za pomoci korku, ukryta pravda.