Na čaj s královnou. Osmdesátiletá žena vyrazila autem z Afriky do Londýna

Julia Albuová jen sotva vyčnívala z obvyklé představy o ženách v letech. Žila ve vesnici nedaleko Kapského města a její denní rutina byla přesně taková, jak by člověk očekával.

Každé ráno poslouchala rádio a jednoho dne v něm mluvil nyní už bývalý jihoafrický prezident Jacob Zuma o své extravagantní zálibě v autech. „Byla jsem pobouřená. Okamžitě jsem tam zatelefonovala a řekla jim, že mi brzo bude 80 a mám už 20 let jednu a tu samou toyotu pojmenovanou Tracy, která stále bezvadně funguje. V pohodě by dojela až do Londýna, takže jsem nechápala, na co prezident potřebuje všechna ta nová auta,“ vzpomíná žena.

Kromě nadšené odezvy, kterou Albuová obdržela, také přímo v éteru slíbila, že dojede až do Buckinghamského paláce, aby si dala s královnou čaj. A tak se z pouhého vtípku nakonec pomalu začala stávat realita. „Můj partner nedávno zemřel. Byl to pro mě neskutečně náročný a vyčerpávající proces. Připadalo mi, že ve mně nezbývá už moc života, od ramenou nahoru jsem se cítila na 36 a od ramenou dolů tak na 146. Chtěla jsem, aby moje mladší já vyhrálo,“ doplňuje.

A o šest měsíců později její mladší já skutečně zvítězilo. Na sklonku osmdesátin nasedla Albuová do svého auta polepeného nálepkami od sponzorů a úplně sama se vydala na sever. Na cestu se moc těšila. „Nechala jsem se očkovat na každý známý virus, přestože mi lékař řekl, že na sexuálně přenosné nemoci mu to přijde zbytečné. To mě urazilo,“ vypráví žena. Tak začalo její velké africké dobrodružství.

Z Jihoafrické republiky vyrazila přes Botswanu, kde obdivovala okolní krajinu s baobaby a zvířaty. I přesto, že cesta byla náročná a vyčerpávají, cítila se Albuová naprosto v klidu, protože se k ní všude chovali hezky. „Říkali mi gogo, což znamená babička,“ usmívá se. V začátcích cesty spala žena často ve stanu hned vedle silnic. Ale zatímco mysl byla svěží, její tělo už méně, a tak si spaní na zemi vybralo svou daň. Ženina rodina se vypravila, aby jí pomohla. Jedna z dcer jí pomohla s řízením do Zimbabwe, zatímco syn ji doprovodil přes Malawi.

I přes těžké momenty, kdy se musela spolehnout na pomoc ostatních, si Julia Albuová cestu přes kontinent, kde se narodila, velmi užívala. Spatřila velké jezero Malawi, na vlastní oči si také prohlédla Viktoriiny vodopády v Zimbabwe. „Necítila jsem se sama ani v momentech, kdy jsem sama byla. Líbilo se mi, když mi pomohly moje děti, ráda na ty komorní okamžiky vzpomínám. Ale byly jsme v tom především já a Tracy, která už je taky starší dáma, jako já.“

Přesto žena lituje, že podobnou cestu nepodnikla, když byla mladší. Pro mnohé aktivity jí totiž byl překážkou věk a horší fyzická kondice. „Kdybych byla o 40 let mladší a neměla tohle bohem zapomenuté tělo, zdolala bych hory, skočila bych do jezer...“

Na druhou stranu poznala Afriku přes lidi. Její cestovní deník je plný jmen, čísel, vizitek, včetně adres mnoha učitelů, kterým skrze charity poslala školní učebnice.

Velkolepá odysea dočasně skončila v Egyptě, kde Julia Albuová nejspíš vyčerpala zásobu štěstí. Na hraniční kontrole, přes kterou jinak v drtivé většině procházela bez problémů, byla pozdržena několik dní a byla nucena spát v kavárně. „Nevím, zda jste někdy strávili noc se sedmi Egypťani v jedné místnosti, byla to určitě zajímavá zkušenost. Ale byli milí a jestli je překvapilo, že jsem žena cestující sama, nedali to znát.“

Jak BBC poznamenává, není to jen věk Albuové, co limituje její možnosti, ale také její pohlaví. V mnoha zemích ženy stále bojují za politickou, ekonomickou a genderovou rovnoprávnost, ale žena v letech, co chce sama projet Afriku, by si vysloužila pozvednuté obočí i v těch tolerantnějších zemích. „Proč by ale muži měli být jediní, kteří mohou sami vyrazit na takové dobrodružství,“ ptá se cestovatelka.

Když se konečně dostala přes egyptskou hraniční kontrolu, zajela se podívat do Údolí králů, a nakonec skončila v Káhiře. Poslední den se zastavila u Nilu, kde nabrala vodu do lahve jako suvenýr. Stejně tak to udělala v Tanzanii u Bílého Nilu a v Etiopii u Modrého Nilu, zdrojnic hlavní části řeky.

Z Egypta pak letěla zpět do Kapského města. Pár měsíců si dávala oddych, než se vypravila letecky na cestu do Evropy, kde se opětovně setkala s Tracy, která mezitím na lodi překročila Středozemní moře. Z Řecka jela Albuová přes Albánii, Černou Horu, Chorvatsko, Slovinsko, Rakousko, Německo a Nizozemsko a do Londýna se dostala v létě. „Umírala jsem touhou dát si s královnou čaj. Ale zrovna byly královské dostihy, takže byla zaneprázdněná. Angličané jsou zvláštní. Nejsem si jistá, že ocenili, jak dlouhá moje cesta do Buckinghamského paláce byla.

Ale ani Londýnem cesta 80leté Julie Albuové neskončila. V uplynulých týdnech se znovu vypravila přes La Manche a zamířila do Itálie, odkud se chce plavit do Tuniska a projet podruhé celou Afriku zpět do Kapského města. „Proč by ne? Co byste chtěli, abych dělala? Seděla na gauči a čekala, až umřu?“