Na burze květin v nizozemském Aalsmeeru

Společnost Royal FloraHolland, která vznikla spojením tří největších nizozemských květinových exportérů, je družstvem vlastníků, jehož členy, tedy majiteli, jsou přibližně čtyři tisíce pěstitelů květin.

Sklady, překladiště a další prostory zabírají celkem 77 hektarů, z toho přes pět hektarů jsou chladicí boxy. Ročně se tu prodá přes 12 miliard kusů květin a rostlin a obrat je 4,6 miliardy eur. Pokud nesete na návštěvu růže, tulipány nebo chryzantémy, pak se pravděpodobnost, že prošly burzou v Aalsmeeru, ještě zvyšuje. Právě tyto květiny jsou tu nejpopulárnější a jejich podíl na zdejším obchodování je největší.

Každý všední den časně ráno usedají do lavic v několika velkých sálech připomínajících vysokoškolské posluchárny stovky mužů a kupodivu jen málo žen. Jsou to obchodníci s květinami. Před sebou mají mikrofon, několik tlačítek a notebook.

Květiny, symbol krásy, prostoty i vznešenosti, radosti, smutku, lásky a dalších lidských citů, květiny, které za nás sdělují to, co se sami říct bojíme nebo co neumíme. Květiny zkrášlující prostředí, v němž přebýváme, a jejichž vůní se inspirují básníci i výrobci parfémů. Defilují před zraky lidí, jimž je ale v této chvíli jejich krása i vůně celkem lhostejná.

Na poezii nemají v těch několika hodinách čas ani myšlenky. Připomeňme, že denně tu projede na 48 milionů kusů květin a rostlin, sortiment zahrnuje přes 30 tisíc druhů. Samozřejmě, některé se objeví třeba jen jednou za sezonu.

Obchodníci tu krásu příliš nevnímají. Sledují pouze číselné kódy, které obsahují všechno, co potřebuje obchodník vědět. Je to jako v pískovně. Nerozplýváte se nad zrníčky padajícími z dopravníku, ale počítáte tuny a cenu, kterou za ně zaplatíte.

Na „jevišti“ každého ze sálů defilují po úzkých kolejích vozíky s tisícovkami květin, na stěně nad nimi bliká několik ciferníků a na displejích se míhají kombinace číslic a písmen. Nejprve přicházejí na řadu květiny, jichž se toho dne nabízí nejvíc. Na displejích se objevují čísla a znaky, z nichž se obchodník dozví, co, odkud, v jakém množství a za kolik je nabízeno.

Dražba je holandská (jak jinak v Nizozemsku), což znamená, že se začíná na čísle sto a v kratičkých intervalech cena klesá. Jakou hodnotu má dílek na ciferníku při té které dražbě, to se obchodník dozví z údajů na displeji. Může to být několik centů nebo také několik desítek. Cena se vždy uvádí za jednu květinu. Ciferníků je na burze celkem třináct a aukčních síní je pět. Podobné je to v dalších dvou pobočkách společnosti Royal FloraHolland.

Když je ohlášeno zboží, o něž mají zájem, obchodníci přestanou číst noviny, svačit nebo klábosit s kolegy, nasadí si sluchátka, zapnou mikrofon a ruka spočine na nejdůležitějším z tlačítek před nimi. Pak přijede vozík, ciferník se rozbliká, a jak se vozík blíží k výjezdu z „jeviště“, cena rychle klesá. Stiskne-li obchodník tlačítko příliš brzy, dokud je cena ještě vysoko, moc nevydělá.

Čeká-li dlouho, může ho o zlomek vteřiny předběhnout některý z konkurentů a odběratel třeba někde na druhém konci světa pak bude na domluvenou zásilku čekat marně. Je to donekonečna se opakující nervák, životnost květinových dealerů je sice delší než jejich zboží, ale také poměrně omezená.

Když je obchod uzavřen, následuje několik minut, během nichž květiny v rychlém sledu mění majitele, v překladišti jdou z vozíku na vozík. Nizozemský obchodník se spojí s partnerem, ten vzápětí kontaktuje odběratele. Květiny nejsou písek — abychom se vrátili k výše zmíněnému srovnání — a obchodník musí mít jistotu, že rychle prodá, dokonce ještě dříve, než vůbec koupí.

Stejně rychle, jen opačným směrem, putují virtuálním světem z účtu na účet peníze. V Royal FloraHolland mají zásadu, že to, co se dnes vydraží, musí být také zaplaceno, faktury po splatnosti tu neznají. Zdejší zboží nemá moc dlouhou životnost. Je to velký byznys, výjimky se v něm netrpí, a proto ostatně ten byznys tak dobře funguje.

Zatímco v aukčních síních se vede urputný boj, ale je tam zdánlivý klid, rozlehlé přízemní haly připomínají mraveniště před deštěm. Maličké elektrické tahače převážejí plné i prázdné vozíky, často celý vláček, sem a tam. Tomu, kdo nakoupil, vystaví počítač štítek, na němž je uvedeno, co s nákupem dál. Ti, kdo mají pronajatý vlastní box, najdou už za pár minut květiny v něm. Tam se buď rovnou přeloží, nebo, což je častější případ, se přebalují, či se kytice rovnou vážou podle požadavků zákazníka.

Po Evropě se květiny přepravují v klimatizovaných vozech. S těmi, co směřují do zámoří, jedou náklaďáky na blízké letiště Schiphol, kde už čekají letadla. Čím méně času zabere manipulace a doprava, tím dříve jsou květiny ve váze a tím déle se jimi pak může těšit ten, komu byly pro radost darovány. To je další zásada, kterou Royal FloraHolland důsledně ctí.

Hemžení v halách nezačíná se zahájením aukcí. Od čtyř odpoledne a dlouho do noci přivážejí pěstitelé nařezané květiny ve svazcích po dvaceti kusech. Ty jsou naloženy na vozíky a až do ranního defilé uloženy v chladicích boxech, kde se teplota pohybuje kolem osmi stupňů.

Zdaleka ne všechno, co se na burze v Aalsmeeru prodává, se vypěstuje v Nizozemsku. Letadla plná růží přilétají z Keni nebo ze Zimbabwe, květiny se dovážejí i z Chile, Ekvádoru a dalších zemí.

Pracovníci laboratoře odeberou vzorky a ty pak testují na přítomnost zakázaných látek, zjišťují také, jestli květiny splňují předepsaná kritéria, jako je délka stonků, bohatost květů a testují jejich výdrž v simulovaných podmínkách domácnosti. V půl sedmé ráno, pětkrát týdně nekonečný příběh pokračuje.

Je přirozené, že ne všechno se prodá. Co se zbytkem? Putují snad růže do pouličního květinářství, které je nabízí se slevou? V žádném případě. Neprodané květiny se odvezou do kompostárny, kde se pořežou a rozdrtí a za několik měsíců se v podobě kompostu vracejí na pole. I to patří k onomu nekonečnému příběhu.

Květiny, které vidíme v Royal FloraHolland, jsou sklizené, připravené, aby před uvadnutím udělaly někomu radost. Nizozemsko je ale pověstné svými květinovými poli, lány tulipánů nebo kosatců mnoha tvarů a barev. Pro celé regiony jsou zjara typické dlouhé pásy, každý v jiné barvě. Po několik měsíců utvářejí nenapodobitelný charakter nizozemské krajiny a dělají mnoha lidem radost ještě dříve, než se většina z nich také dostane na květinovou burzu.

Jaro je tou hlavní sezonou, kdy do Nizozemska obvykle přijíždějí statisíce lidí, aby viděli květinové svátky, korza, miliony květin na polích a plantážích. Opravdovým festivalem květin se od března do května stávají zahrady v Keukenhofu.

Loňské jaro nepříjemně poznamenala koronavirová pandemie. Milovníkům květin nezbývá než doufat, že to letošní jaro bude lepší, byť určitě ne normální, ale slunce bude svítit, květiny pokvetou a alespoň část návštěvníků snad bude moci obdivovat jejich krásu.