Článek
Několik vorařů v pátek vyplulo za doprovodu staročeské muziky z ostrova v Zadní Třebani na Berounsku. Na noc zakotvili na začátku sousedních Řevnic, kam symbolicky vpluli v sobotu na místní oslavy tradičního spolku Dělnická beseda Havlíček. Právě člen tohoto spolku Petr Marval je jedním z mála certifikovaných stavitelů vorů v republice. Tento je celkově jeho pátý, který postavil.
„Tento typ voru, říká se mu pramen, je svázaný ze dvou tabulí a je dlouhý dvaadvacet metrů. S vesly, kterými se řídí, má zhruba třicet metrů. Vor má i brzdu a málokdo ví, že vor se dá na vodě zastavit,“ popisoval nevšední plavidlo jeho tvůrce Petr Marval. Mezitím jeho kolegové rozdělali na voru oheň, nanosili si na něj něco k pití a po chvíli mohli vyplout. Do toho zněly tóny písně v podání kapely Třehusk My pluli dál a dál…
Stavitel vorů Petr Marval vyplul s novým pramenem, jak se vorům říká, v pátek odpoledne na Berounku.
Spolek plavbou připomněl staré řemeslo a práci vorařů. „Zmínky o voroplavbě na Berounce byly až ze 16. století. Dřevo se plavilo z křivoklátských lesů do Prahy. Plavilo se palivové dřevo, dřevo pro truhláře, ale když vznikla ve druhé polovině 19. století trať, tak to byl konec voroplavby, protože vznikly jezy a už se nedalo plavit,“ vysvětloval vorař.
Osamělé poutní místo. Nebe i České středohoří jsou odsud takřka na dosah
Bez jediného hřebu
Maximální délky pramenů, které se v minulosti na Berounce plavily, bývaly podle něj 130 až 150 metrů. „Bylo to hlavně podle zdejšího toku, aby se to dalo kroutit, proplout všemi zákrutami. Nejnebezpečnějším místem byly Svatojánské proudy, tam bývalo hodně úrazů,“ připomínal historii vorař Marval, který plavidlo postavil se svými žáky. Ti se u něj učí a snaží se také získat certifikát.
A právě stavba voru v Zadní Třebani byla testem jejich umění, závěrečnou zkouškou, na kterou Marval dohlížel v pozici komisaře. „Klády ze smrkového dřeva jsou spojené houžvemi, spařenými a zkroucenými vlákny smrkového dřeva, žádné hřebíky, žádné kramle, je to všechno ruční práce. Toto je můj pátý vor,“ počítal řemeslník.
Sám se učil stavět vory od členů spolku Vltavan. „V roce 2022 byl mezi prvními nadšenci, kteří se rozhodli pro studium na střední odborné škole na pražském Jarově a úspěšně tam sloužil zkoušky,“ připomínala Pavla Nováčková, která s místními spolky spolupracuje.
Vor vyplul na Berounku a vydal se ze Zadní Třebaně do Řevnic.
Pak už Marval rychle zul boty a přidával se ke kolegům na pramen, aby vypluli před hlášenými silnými bouřkami a včas se dostali do svého cíle na okraji Řevnic.
Ty díky tomu získají titul vorařská obec. „Tento titul má pouhých šest obcí v republice. Řevnice jej převezmou v rámci oslav 120. výročí založení Dělnické besedy Havlíček,“ upřesnil místní rodák a kapelník kapely Třehusk Miloslav Frýdl. „I vyplutí ze Zadní Třebaně je hodně symbolické. Spolu se sousední Hlásnou Třebaní jsou to jedny z nejstarších obcí, v roce 2000 slavily milénium, tedy tisíc let od první zmínky,“ dokládal další historické souvislosti Frýdl.
Astronomický střed Evropy leží 50 kilometrů od Prahy
