Hlavní obsah

Na bělostných plážích Zanzibaru voní koření

Právo, Bohuslav Borovička

Souostroví u břehů východní Afriky je odedávna známé jako místo, z něhož se do Evropy dostává vzácné koření. Teprve v poslední sotva desítce let se Zanzibar objevil na turistické mapě světa. Navštěvují ho především Britové a Němci. Češi se k nim v nevelkém počtu přidali zcela nedávno.

Článek

Říkat, že Zanzibar je ostrov, není přesné. Zanzibar je souostroví, z něhož nejznámějším je ostrov Unguja (označovaný jako Zanzibar) a za zmínku stojí ještě ostrov Pemba. Hlavním městem souostroví je Stone Town (známý také jako Zanzibar). Abychom si ale povídání o ostrově, kam jezdí návštěvníci nejčastěji, příliš nekomplikovali, zůstaňme u zažitého pojmu Zanzibar.

Bohaté dějiny

Na nevelký ostrov, který z dnešního pohledu nepatří mezi ty významné, má Zanzibar překvapivě bohaté dějiny. Zmínky o něm se objevují v záznamech řeckých obchodníků, kteří žili v Egyptě. Kapitáni jejich lodí, mířících do Indie, tento bezpečný přístav dobře znali.

Poprvé byl ostrov trvale osídlen Afričany z blízkého kontinentu. Prvními opravdovými cizinci pak byli někdy v 8. stol. Peršané a Arabové. S nimi přišel a natrvalo se usadil islám.

Foto: Profimedia.cz

Na nevelký ostrov, který z dnešního pohledu nepatří mezi ty významné, má Zanzibar překvapivě bohaté dějiny.

V roce 1498 připlul ke břehům Zanzibaru Vasco da Gama, aby ho na dalších dvě stě let připojil k portugalské koruně. Portugalce vystřídali koncem 17. stol. Britové a v roce 1963 získal ostrov nezávislost, aby později s africkou Tanganikou vytvořil společný stát – Tanzanii. Byť formálně pod evropskou nadvládou, většinu záležitostí si rozhodovali ostrované sami a vládnoucí vrstvou tam po celou dobu byli ománští Arabové.

Foto: Právo

Na Zanzibaru se také odehrála nejkratší válka ve světových dějinách. Jednoho dne v roce 1896 prohlásil jistý Chálid, bratranec zemřelého sultána, že se stává vládcem. Britům se to nelíbilo a dali mu ultimátum, aby svěsil ze stožáru svou vlajku. Když odmítl, spustili Britové kanonádu, zničili sultánův palác, jeho harém, loďstvo a přístavní maják. Za 45 minut bylo po válce, Britové dosadili svého sultána a jelo se dál.

Stone Town

Uprostřed západního pobřeží ostrova Unguja (Zanzibaru) je Stone Town, metropole souostroví. Stojí v něm 1700 budov (většina z nich v žalostném stavu) a žije tam 16 tisíc lidí.

Za vidění stojí Arabská pevnost, ústřední náměstí Kelele, kde býval trh s otroky, budova nejvyššího soudu. Návštěvníci zpravidla nevynechají některý z hinduistických chrámů, mešitu Agy Chána a některou ze dvou křesťanských katedrál.

Foto: Profimedia.cz

Metropolí Zanzibaru je Stone Town na západním pobřeží.

Pak už zbývá jen tržiště a Palác zázraků. Největší budova na ostrově byla prvním místem, kde se rozsvítila žárovka a prvním místem ve východní Africe, kde měli opravdový výtah.

Západ a východ

Na délku (v severojižním směru) má Zanzibar 85 kilometrů. Široký je nějakých 20–25 kilometrů. Západní strana je více skalnatá (korálové útesy), zatímco východní pobřeží je písčité. Na něm se nacházejí nejhezčí pláže a poměrně rychle tam roste turistická infrastruktura.

Foto: Profimedia.cz

Koření a exotické plody ze Zanzibaru se odedávna vozily do Evropy.

Matemwe a Nungwi jsou označovány jako klidná, masovým turismem dosud nezasažená místa na severu ostrova. Východní pobřeží už nabízí méně původnosti, stává se z něj středisko mezinárodního turismu, což dokládají názvy jako Mapenzi Beach Village, Coral Reef Village, Kiwengwa Club Village a Karibu Club Village. To nikterak neubírá kouzlu místních pláží, které se navzájem liší převážně tím, že na jedněch je písek bílý, na jiných zlatavý.

Pobřeží kolem Zanzibaru je označováno za ráj pro potápěče. Mezi nejlepšími místy je uváděn ostrov Mnemba.

Jednou z největších atrakcí pro návštěvníky Zanzibaru je cesta po plantážích exotického koření. Místní cestovky jich nabízejí nepřeberné množství a je důležité si správně vybrat a mít při takové exkurzi znalého průvodce.

Najít v lesním podrostu muškátový ořech je stejně nesnadné a dobrodružné, jako hledání velikonočního vajíčka v rozlehlé zarostlé zahradě. Nejen k tomu potřebujete průvodce. Ten vám ukáže, jak takový muškátový ořech vlastně vypadá, na čem roste a kde ho na zemi pod mohutným stromem hledat. Nožem uřízne větvičku, kořen, nebo seškrábe kůru a vy pak podle vůně určujete to, co zpravidla znáte z domova jen zpracované a zabalené v barevném sáčku, nebo krabičce.

Foto: Profimedia.cz

Muškátový ořech

Vanilka je liána, skořice jsou listy, kardamom jsou zrna na výhoncích světle zelené rostliny, podobné zázvoru.

Rady na cestu

Zanzibar je Tanzanie

Zanzibar získal nezávislost v roce 1963 a o rok později vstoupil do společného státního útvaru s africkou Tanganikou, čímž vznikla dnešní Tanzanie. Zanzibar v ní má autonomní status. Tvoří ho ostrovy Unguja (hlavní ostrov), Pemba a několik malých okolních ostrůvků. Rozloha celého souostroví je 2332 km2 a žije na něm necelý milión lidí.

Kdy cestovat

Podnebí ostrova je tropické, je tam vysoká vlhkost a průměrné teplota může překročit 30° C. Na ostrově jsou dvě období dešťů. Dlouhé od března do června (to je lépe na ostrov nejezdit) a krátké od listopadu do ledna.

Měna, vízum, čas

Oficiální měnou je tanzánský šilink. Za euro dostanete dva tisíce šilinků. Držitelé českých pasů potřebují k cestě na Zanzibar vízum Tanzanie. To lze získat na hraničních přechodech (v přístavu i na letišti). Ke středoevropskému času připočtěte dvě hodiny.

Letadlem i lodí 

Nejpohodlnější cesta na Zanzibar je letadlem z Evropy, což nabízejí i české CK. V některých případech jde o charterové lety, směřující do keňské Mombasy, s prodloužením na Zanzibar. Z Evropy lze letět i do tanzanského Dar-es-Salaamu a odtud několik hodin (v závislosti na plavidle) lodí.

Pravidla chování 

Zanzibar je ostrov, na němž naprosto převažuje konzervativní islám. Mimo turistická letoviska a hlavně ve Stone Townu by návštěvníci měli mít oblečení zakrývající ramena a kolena, pokud fotografují konkrétního člověka, je nutné vyžádat si jeho svolení.

www stránky

Návštěvníci putují od plantáže k plantáži, prodírají se těžkou kořeněnou vůní a učí se rozeznávat, co se odkud line. Na mnoha místech jsou stánky s kořením v různých podobách a stadiu zpracování. To je bezesporu suvenýr, bez něhož nikdo ze Zanzibaru neodjede.

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám