Článek
Ta první by mohla být třeba u realitního makléře. Ten by vám pravděpodobně řekl, že pokud chcete investovat pár miliónů dolarů, tak by vám nějakou nemovitost v Bantry Bay nebo v Cliftonu možná našel. Exkluzivní předměstí, v nichž jsou vily s výtahy na pláž a kde nejsou chodníky ani obchody, protože tam nikdo nechodí pěšky ani nenakupuje -všechno přiveze dodávková služba až ke dveřím - jsou místem pro investici, na níž prý nelze prodělat za žádného režimu.
Tuleni a velryby
Tak a teď už pokračujme do Hout Bay. Tam stojí za to absolvovat čtyřicetiminutový lodní výlet k ostrovu Duiker, který je rezervací a také hřištěm tisíců tuleňů. Ti si to tam opravdu užívají. Vyvalují se na skalách a provádějí nejrůznější psí kusy ve vodě.
Cestou dál na jih můžete přemýšlet na téma Evropa v Africe, což člověka při pohledu na okolní vegetaci přirozeně napadne. Je to ovšem Evropa vzhůru nohama, neboť se jezdí vlevo a v červenci vrcholí zima.
Mezitím se dostanete na východní pobřeží Kapského poloostrova, do Simon's Town. Do roku 1957 tam byla britská námořní základna, kterou poté převzalo jihoafrické námořnictvo. Ledacos se změnilo, ale jedno zůstalo: ve městě se neprodává alkohol, aby se námořnictvo na vycházkách neopíjelo a netropilo neplechu. Zákaz není absolutní, k jídlu vám v restauraci trochu vína nebo piva přece jen přinesou.
Máte-li štěstí a je zrovna říjen, tedy jaro, uvidíte v zátoce mezi Simon's Town a Fish Hoek desítky velryb, které tam připlouvají, aby přivedly na svět mláďata. Některé z nich jsou od pobřeží vzdálené doslova co by zdatný vrhač kamenem dohodil.
Dominuje Cape Point
Na konci poloostrova, to už se blížíte ke konci světa, je přírodní rezervace. Kromě velkého množství rostlinných druhů tam jsou také k vidění paviáni, zebry a několik druhů antilop. Kříže vyznačují místa, kde přistáli první Evropané - Bartolomeo Díaz a Vasco da Gama.
Od vstupní brány rezervace je to na konec cesty ještě nějakých 14 kilometrů. Tam je parkoviště, z něhož většina příchozích zamíří na kopec k majáku, pod nímž jsou hospody a krámky se suvenýry. Z ochozu je ničím nerušený výhled do mořských dálav a také - na mys Dobré naděje. To je ten nevzhledný zvětralý skalní výběžek stranou pod vámi, na němž není -považte - ani stánek se suvenýry. Ty si musíte koupit na Cape Point, což je ten výstavný kopec s majákem, o němž se v průvodci píše, že je nejvýkonnější na světě. Někteří turisté se ani neobtěžují sejít dolů na samotný mys Dobré naděje. Co tam, Cape Point vypadá na fotce rozhodně působivěji a většina příbuzných, kteří si je budou prohlížet, stejně nepozná, co je co.
Ještě poznámka, než vyrazíme na zpáteční cestu: mys Dobré naděje není - jak si to poměrně dost lidí myslí - nejjižnějším bodem Afriky. Tím je východněji a jižněji položený Cape Agulhas, Střelkový mys. U něj se stýká teplý Indický s chladným Atlantským oceánem.
Muž bez tváře
Cestou zpět do Kapského Města stojí za to udělat alespoň kratičkou zastávku v botanické zahradě Kirstenbosch na kapském předměstí Constantia. Uvidíte tam stovky druhů známých, ale také jinde nevídaných rostlin. Od maličkých kvítků, připomínajících mateřídoušku, až po obrovské baobaby.
Constantia bylo původně panství, které holandský guvernér Simon van den Stel pojmenoval po své zemřelé dceři.
Ač jméno tohoto osvíceného muže, který se významně zasloužil o rozkvět někdejšího Kapska, nesou v Jižní Africe dvě města (již zmíněný Simon's Town a městečko Stellenbosch, centrum proslulé vinařské oblasti), neexistuje žádný jeho památník ani podobizna. Jeho matka totiž byla Indonésanka z Batávie a ač byl otec Holanďan z ostrova Mauricius, asijské črty guvernéra poznamenaly jako Kainovo znamení. V dějinách Kapska je ale Simon van den Stel zapsán jako nejvýznamnější postava po zakladateli zmíněné "taverny moří" Janu van Riebeeckovi. Jeho rasově "nečistý" původ z něho však udělal muže bez tváře.
Cestou k mysu nebo zpět uvidíte na okraji Kapského Města nemocnici Groote Schuur, která se proslavila tím, že tam v roce 1967 provedl Christian Barnard vůbec první transplantaci lidského srdce.
Pod vysokými skalisky, do nichž se zařezává klikatá silnice, je False Bay, falešná zátoka. Stávalo se, že si námořníci pletli vysoké skály se Stolovou horou a ocitli se nikoliv v Table Bay, ale v nepravé False Bay.
Boulders Beach je soustava malých písčitých plážiček, které se staly útočištěm tučňáků. Malí pinglové, kterých je tam skoro tisícovka, se procházejí po písku, jiní se cachtají ve vodě u břehu a některým se podaří vestoje i usnout.
Boulders Bay je poslední zastávkou při návratu a poté zpravidla cestovatelé zapadnou do některého z bezpečných ghett na trochu piva či vína a dobrou večeři.