Článek
„Tohle byl vždycky les jen pro ženy. Existoval už dlouho předtím, než jsem se narodila. A pravidla byla vždy stejná,“ vysvětluje místní vesničanka Adriana Meraudje. „Abyste mohli vstoupit, musíte být nazí. Nesmíte mít oblečení,“ doplnila žena s tím, že muži, kteří by vkročili jen na okraj lesa, budou potrestáni před kmenovým tribunálem.
Ti, kteří posvátný zákon poruší, dostanou pokutu milion indonéských rupií, což je zhruba 1500 korun. Částka se obvykle musí vyplatit v naleštěných kamíncích.
Podle další z vesničanek Ari Rumboyrusi chodí ženy do lesa sbírat škeble a mezitím si vyprávějí různé příběhy. „Chodíme všechny společně. Pozveme naše kamarádky a vstoupíme do lesa na lodi. Když jsme uvnitř, jsme svobodné, protože kolem nejsou žádní muži,“ uvedla žena. „Jsme tam jen my a můžeme se staršími sdílet příběhy.“
Z lesa, který se nachází v blízkosti města Jayapura, poté ženy míří prodat škeble na trh. „Les je pro nás významné místo. Nemůžeme bez něj žít,“ vysvětlila Meraudje. „I nadále tam budeme chodit každý den a hledat škeble. Ženy se tu jedna druhé svěřují.“
Trápí je množství odpadu
Posvátné místo ale v posledních letech sužují problémy spojené s civilizací. Rozloha lesa nacházejícího se u pobřeží je menší než před padesáti lety. „Oceán je úplně jiný, než býval. Kdysi byl tak krásný, průzračný a čistý, teď je znečištěný,“ konstatuje Meraudje. Vysvětluje, že odpad z měst je často spláchnut deštěm do moře, které pak nepořádek vyplaví právě v lese.
Podle žen se v lese často najde více plastu než škeblí. „Jsme z toho smutné,“ uvedla Meraudje pro list Jakarta Post Origenes. „V minulosti nám trvalo jen půl dne, abychom škeblemi naplnili loď. Teď můžeme sbírat celý den a loďku naplníme do půlky,“ posteskla si.
Přesto se dámy do posvátného lesa navrací dennodenně. Podle svých slov tam totiž mohou být samy sebou a jsou proto nejšťastnější. „Muži, kteří nás poslouchají, vědí, že se mají od lesa držet dál,“ shodují se ženy.