Hlavní obsah

Muzeum vodárenství v pražském Podolí vystavuje Napoleonův nočník

Muzeum pražského vodárenství připravilo pro návštěvníky expozici sanitární techniky, která představí i empírový nočník Napoleona Bonaparta a Lincolna. Návštěvníci budou mít o víkendu 5. a 6. prosince vstup zdarma. Muzeum umístěné ve vodárenské budově v Podolí je jinak přístupno jen po předchozím objednání, řekla mluvčí Pražských vodovodů a kanalizací Marcela Dvořáková.

Článek

Ojedinělá výstava nazvaná Od důlku k noční váze - předměty pro intimní chvíle pochází ze soukromých sbírek a obsahuje mimo jiné i autentický nočník z Lincolnovy ložnice v Bílém domě.

Návštěvníci si mohou prohlédnout zhruba stovku nočníků, padesát židlí, truhel a malovaných keramických toalet. Mezi další vzácné exponáty patří empírový nočník vyrobený pro Napoleona Bonaparta kolem roku 1815 a nočník čínské dynastie Čching.

Podle Dvořákové bude muzeum v sobotu a v neděli otevřeno od 09:30 do 16:30. "Další dny otevřených dveří se uskuteční v březnu 2010 o víkendu před Světovým dnem vody. To bude výstava nočníků právě končit," dodala mluvčí. 

Kuriózní splachovadla

Zajímavou expozici, která se jen tak nevidí, doplňují desítky dalších kuriozit včetně splachovadel či něčeho tak prozaického, jako jsou toaletní papíry, poštovní pohledy a hračky s tímto námětem. Nechybí ani historičtí "bažanti" užívaní ležícími pacienty.

Historie "nočních váz" je pozoruhodná. Dříve nepatřily jen dětem, ale hlavně dospělým. Byly uloženy zpravidla v ložnici, pod postelí či v truhle s otvorem ve víku a s poklicí. Mimo město se na venkově používaly známé "kadibudky", zpravidla u hnojiště.

Zlaté a stříbrné nočníky

Každý se může na výstavě přesvědčit, že nočníky se nezhotovovaly jen z plechu, keramiky či porcelánu. Movití lidé používali dokonce stříbrné a zlaté. S nástupem splachovacích toalet před zhruba 150 lety však začaly patřit většinou dětem; dnes jsou především z umělé hmoty a doplňují je různé technické vymoženosti - melodie, vyhřívání a senzory.

Chudina ovšem používala obyčejné kýble, v lepším případě dřevěné latríny. Místnostem, kam i císař pán chodil pěšky, se na středověkých hradech říkalo prevéty. Měly podobu arkýře neseného dvěma krakorci neboli podpěrami nad hradním příkopem, odpad padal k patě zdi.

Související témata:

Výběr článků

Načítám