Článek
Za muzeem stojí Rino Duboković, student jedné ze záhřebských vysokých škol. Při jednom tahu si s přáteli začal vyprávět nejvtipnější příhody spojené s alkoholem a kocovinou. A nápad byl na světě. „Chtěl jsem kolekci předmětů, které by spojovalo téma opileckých příhod,“ vysvětlil. O šest měsíců později se jeho vize přetavila v realitu.
V chorvatských kopcích se ukrývají ruiny haciendy muže, o kterém se nemluví
Mezi exponáty jsou předměty, které lidé po bujarém nočním tahu objevili doma, a o kterých si nejspíš vůbec nepamatovali, kde k nim přišli. Návštěvníci mohou také otestovat své reflexy poté, co si nasadí takzvané „pivní brýle“, nebo se mohou podělit o své vlastní nejvtipnější či naopak nejhorší příhody, které se jim v podroušeném stavu přihodily.
V obchůdku si pak mohou pořídit třeba společenské hry, jako jsou „drunkopoly“ (opilé Monopoly) nebo šipkařský terč.
Reakce jsou pozitivní
Podle Dubokoviće není smyslem muzea glorifikovat opilství. Jde spíše o fyzickou reprezentaci promluv nad skleničkou alkoholu s přáteli. „Do budoucna bychom návštěvníky chtěli upozornit na negativní věci, které s alkoholem souvisí,“ vysvětlil zakladatel. Dodal, že jeho osobní muzeum kocoviny by se nicméně nepochybně skládalo z jídelního menu. „Když mám kocovinu, objednávám si pizzu, protože jsem líný cokoli dělat,“ vysvětlil.
Muzeum v Záhřebu otevřelo brány začátkem prosince a podle Dubokoviće jde stále spíše o experiment. Reakce jsou ale prozatím pozitivní, do budoucna jsou proto plány expozici rozšířit.
Nejde o první neotřelé muzeum, kterým se může chorvatské hlavní město pyšnit. Už pár let v něm mohou lidé navštívit třeba Muzeum zkrachovalých vztahů.