Mrtví v Tallinnu tančí už stovky let

Danse macabre – Tanec smrti od Bernta Notkeho, který se nachází v kapli sv. Antonína v kostele sv. Mikuláše v Tallinnu, je nejznámějším a nejvíce ceněným středověkým uměleckým dílem Estonska. Z původního obrazu, jehož předpokládaná délka byla 30 metrů, se dochovalo „pouze“ 7,5 metru. U díla o rozměrech 1,57 m na 7,5 m si slovo „pouze“ doslova říká o uvozovky, ač se oproti originálním rozměrům jedná jen o menší fragment.

Na obrazu je znázorněno 13 postav s podzimní krajinou v pozadí. Kazatel na něm uvádí smrt, hrající na dudy, a další kostlivce nesoucí rakev, kterak vedou průvod tančících smrtelníků. Postavy tvoří jakéhosi „hada“, který tančí do náruči smrti. Její nevyhnutelnost reprezentují právě kostlivci, které má každá ze smrtelných postav z obou stran. Smrti tak neunikne papež, císař, císařovna, král ani kardinál. Text pod obrazem je dialogem smrti s postavami v dolnoněmeckém jazyce.

Přestože dílo reprezentuje skutečnost, že před smrtí jsou si všichni rovni a neunikne jí nikdo, zachovalý začátek obrazu jasně ukazuje, že bohatí a urození tančí první. Ohledně historie vzniku obrazu panují nejasnosti. Pravděpodobně byl objednán přímo pro kostel sv. Mikuláše na konci 15. století. První písemná zmínka o obrazu pochází z účetní knihy kostela roku 1603.

Bernt Notke, jeden z nejvýznamnějších malířů středověku, nezpracovával téma tančících mrtvých poprvé. V roce 1463 dokončil obdobný obraz se 46 postavami pro kostel v Lübecku. Ten se však nedochoval. Téma bylo ve středověku hojně zpracováváno zejména po morových ranách. Přesto je Notkeho obraz jediným zobrazením středověkého tance smrti na plátně, které přetrvalo dodnes.

Vzhledem ke své jedinečnosti je kompletně zasklený. A při procházení kolem postav, vydávajících se na svůj vůbec poslední tanec, se nelze ubránit husí kůži. Zážitek umocňuje i lokace přímo v kostele. A Notkeho dílo není jediným skvostem, kterým se bývalá religiózní stavba může pochlubit.

V kostele sv. Mikuláše v centru Tallinnu totiž sídlí Muzeum Niguliste, které uchovává nejcennější středověké a raně novověké náboženské umění v Estonsku. V muzeu najdete v rámci permanentní výstavy zejména oltářní obrazy a dřevěné sochy, ale i kamenné náhrobky. Muzeum je jedním z mála v Evropě, jež nabízí možnost obdivovat religiózní umění v bývalé církevní budově, tedy v tom správném historickém kontextu.

Kostel samotný může zaujmout i návštěvníky, kteří tolik neinklinují k církevnímu umění. Byl založen zhruba v polovině 13. století a zasvěcen patronovi obchodníků a mořeplavců sv. Mikuláši. Jednalo se o jeden z nejbohatších kostelů ve městě, proto si také mohl dovolit díla, která do jeho zdí dodnes lákají návštěvníky z celého světa. Původně byl postaven v gotickém slohu, později získal barokní přístavbu.

V 16. století se stal v rámci reformace luteránským sborovým kostelem. Jako jediný kostel ve městě unikl obrazoborectví spojenému s reformací. Během druhé světové války byl v roce 1944 zasažen a díla, která se před válečnými hrozbami nestihla přesunout, byla zničena požárem.

Rozsáhlá rekonstrukce začala v roce 1953, po téměř třiceti letech byl kostel otevřen jako pobočka Estonského muzea umění. Dnes slouží výhradně jako muzeum a koncertní sál se skvělou akustikou. Vstupné vyjde dospělého návštěvníka v přepočtu na bezmála 300 korun.

Až se dostatečně pokocháte vystavenými díly a interiéry, nenechte si ujít vyjížďku skleněným výtahem do historické věže. Nádherný 360stupňový výhled na Staré město a Tallinnský záliv si tu mohou užít všichni, je totiž kompletně bezbariérový.

Z věže i na ni se můžete dostat také po zrestaurovaném schodišti, a detailněji tak prozkoumat její jedinečnou architekturu. Na příkrém schodišti se však mějte na pozoru. Čerstvá krvavá skvrna na točitých kamenných schodech vybízí k opatrnosti a zas a znova dokazuje aktuálnost Notkeho strhujícího Tance smrti.