Článek
Runtinger nebyl žádné béčko. Obratný a – moderní terminologií řečeno – workoholický kupec se zpočátku zaměřoval na sůl, pak přesedlal na luxusní zboží. Z Benátek vozil látky, z Ruska kožešiny, z Brabantska šperky, z Orientu koření.
Narodil se do šťastného města ve šťastnou dobu. V roce 1402, kdy si zapsal pohledávku, se Regensburg, česky Řezno podle říčky Řezná vlévající se do Dunaje v jeho nejsevernějším ohybu, řadil mezi největší a nejbohatší města nejen Německa, ale i tehdejšího světa.
Nadchl i Otce vlasti
Kostely, uzoučké klikaté průchody, dobře udržovaná zeleň, spousta historie a obchodů čekajících téměř na každém rohu, to vše najdete ve starém centru města pamatujícího více než dva tisíce let. Nejstarší kamenný most v Bavorsku, přetínající Dunaj, tady postavili v letech 1135–1146.
Stavba se stala vzorem pro další přemostění i v jiných evropských městech, kupříkladu v Londýně či pro proslavený opěvovaný bílý most ve francouzském Avignonu. Kamenný přechod přes Dunaj posloužil i nedočkavým rytířům při jejich druhé a třetí výpravě, když se právě tudy ubírali utkat se ve Svaté zemi s nevěřícími.
V Řezně dnes žije 150 tisíc obyvatel, přičemž každý osmý je student.
Podle některých názorů se ve skvostu, tvořeném hned šestnácti oblouky, zhlédl i německý císař a český král Karel IV. Zalíbil se mu do té míry, že urychlil budování kamenného mostu v Praze. Gotická stavba je nejen dodnes působivá, ale městu přinášela nemalé zisky v podobě tučného mýtného.
„Do roku 1997 po něm přejížděly taxíky a autobusy, v roce 2008 ho úřady uzavřely úplně. Teď se nákladem 7,5 miliónu eur (181 mil. korun) rekonstruuje. Ublížily mu nejen vibrace, ale také tuny soli na jeho povrchu,“ vysvětluje Erwin Maurer, šéf městské marketinkové agentury.
Podle legendy se dílo nedařilo, a tak, jak už to tak chodí, se stavbařům nabídl jako zachránce ďábel. Za svou pomoc si vymínil maličkost, duše prvních tří, kteří na most vkročí. „Těšil se na starostu, největšího boháče a vrchního stavitele. Žena posledně jmenovaného na pekelníka vyzrála. Na most před otevřením nahnala dvě slepice a psa,“ říká s úsměvem Erwin Maurer.
Šest na zelí i skvosty kulturního dědictví
Stoleté hradby a mládím dýchající životní styl se ve městě připomínajícím středověk vůbec nevylučují. Vždyť v Řezně dnes žije na 150 tisíc obyvatel, přičemž každý osmý z nich je student střední školy či univerzitní posluchač. Současný ráz prastarého sídla vytvářejí jak nádherné domy bohatých středověkých obchodníků, tak malé řemeslnické obchůdky a dílny, kluby, restaurace a módní butiky. A ještě jednu pozoruhodnost musíme zmínit.
Díky přítomnosti mnoha studentů se město pyšní nejvyšší koncentrací hospod a restaurací ve Spolkové republice. Vždyť jich tu najdete hned 350! Určitě si nenechte ujít Wurschkuchl, nejstarší hospůdku s proslulými klobáskami hned u Kamenného mostu. S pozdravem Sechs auf Kraut! (Šest na zelí!) do ní prý vcházeli už stavitelé mostu.
Nástup moderní techniky se nevyhnul ani starobylému Řeznu. Do mobilního telefonu si mohou zájemci stáhnout aplikaci, která vám poví to podstatné o místních kostelech, mostech, pivovarech, parcích, náměstích či muzeích, a ještě si můžete cestou poslechnout několik krátkých příběhů z dějin města.
Návštěvník tak snadno zjistí, že v roce 2006 zařadila OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) městskou čtvrť Stadtamhof, kterou se starým městem spojuje již zmiňovaný most, mezi místa světového dědictví. Jedna z prohlídek je věnována Napoleonovi, který do města zavítal v roce 1809. Jiná, nazvaná Věda a pověry: případ čarodějnice Kathariny Keplerové, matky astronoma Johanna Keplera, připomíná pochmurné časy inkvizice. Ostatně památník velkého německého vědce najdete v domě, kde prožil konec života.
Goethe se nemýlil
Řezno si ještě více než příznivci historie oblíbili milovníci dávných řemesel. Staří mistři tu totiž vyrábějí své produkty stejně jako jejich dědové. Kloboučnická dílna Král klobouků na náměstí u katedrály svatého Petra je vyhlášená po celém Bavorsku. Totéž platí i pro ruční výrobu kartáčů, provozovanou tradičně rodinou Ernstů v jedné z bočních uliček.
Kloboučnická dílna Král klobouků poblíž katedrály svatého Petra je vyhlášená po celém světě.
Waitrand Ernest s dcerou Caroline Jägerovou v ní vyrábějí kartáče včetně malířských štětců již ve čtvrté generaci. „Naše řemeslo vymírá,“ říká majitel dílny. „Nemáme učně.“ Caroline sedí v dílně za obchodem, šikovně spřádá, uzluje a čistí širokou škálu ručních výrobků, jako jsou kartáče na boty, smetáky, péřové prachovky či masážní kartáče, zatímco návštěvníci obchodu jí nahlížejí přes rameno.
Dílna je krásně cítit slámou, dřevem a dalším přírodním materiálem a také mýdlem. Celkovou atmosféru místa jen podtrhuje více než století staré, ale dosud plně funkční vybavení. Johann Wolfgang Goethe, kníže německých básníků, přičinlivý úředník, všestranný vědec a zdatný manažer v jedné osobě, při pohledu na okolí Řezna poznamenal, že v takovém prostředí krásné a blahobytné město vzniknout prostě muselo. Od té doby mu daly za pravdu tisíce návštěvníků.
