Most, na němž tančí mrtví

Řeč bude o nejstarším krytém dřevěném mostě světa, jenž nese název Kapellbrücke, a o mostu Spreuerbrücke, kterému se kvůli znepokojivým malbám někdy říká též most mrtvých.

Kapellbrücke je asi nejznámějším symbolem města a postaven byl už ve 14. století. Vodní věž, která k mostu patří, najdete na většině pohlednic Luzernu. Dříve byl most součástí městského opevnění a věž sloužila jako vězení s mučírnou.

Původně byla zastřešená dřevěná lávka dlouhá 270 metrů, dnes po četných úpravách měří kolem 200 metrů. Část mostu totiž shořela při požáru 18. srpna roku 1993, při němž byly zničeny i dvě třetiny maleb ze 17. století. Kapellbrücke byl následující rok obnoven a na některých trojhranných obrazech s tematikou historie města a vyobrazení zdejších světců Leodegara a Mauritia můžete stále vidět černé stopy řádícího živlu.

Dnes je Kapellbrücke přezdíván také jako most květin. Každoročně jich zde totiž najdete pět tisíc a o všechny se stará jeden jediný zahradník. Dříve se na mostě vysazovaly jedině červeně kvetoucí rostliny, ty si však jako zakázané suvenýry trhali četní čínští návštěvníci města, pro které to je značně symbolická barva. Loni proto most poprvé vykvetl modře. To se ale nelíbilo zdejším obyvatelům, a tak byly letos zvoleny kompromisní pestrobarevné květy.

Jen o pár set metrů dále se klene most s výrazně dekadentnější výzdobou. Spreuerbrücke je dlouhý 81 metrů. Jeho předchůdce stál na tomtéž místě již ve 13. století, spojoval ale pouze pravý břeh řeky Reuss s mlýny uprostřed. Jednalo se o jediné místo, kde bylo povoleno vyhazovat do řeky plevy (německy spreu, z čehož také vznikl název mostu). Na protější břeh dosáhl až v roce 1408.  Byl však zničen povodní v roce 1566 a následně znovu vybudován.

Unikátním se most stal v letech 1616 až 1637, kdy jej dekoroval švýcarský malíř Kaspar Meglinger a tematiku zvolil vskutku nevšední. Trojhranné obrazy umístěné vysoko pod krovy mostu zobrazují Danse Macabre neboli tanec smrti. Z původních 67 maleb se do dnešních dnů zachovalo 45 a tvoří nejrozsáhlejší cyklus tohoto druhu. V dolních rozích obrazů lze stále rozeznat erby jejich dárců, na tmavých rámech verše a jejich jména.

Smrt, znázorněná většinou jako kostra, na obrazech tančí s představiteli různých společenských vrstev a věkových kategorií. Takovéto výjevy, vznikající zejména ve středověku, byly tehdy především výzvou k pokání a obrácení se k Bohu stejně jako útěchou pozůstalým v období morových ran.

„Tanec smrti je mementem, že nezáleží na tom, zda jste staří nebo mladí, bohatí nebo chudí. Smrt si přijde pro každého. Mrtví na mostě vás nevyzývají, abyste si s nimi zatančili, ale abyste se k nim připojili ve smrti,“ přibližuje tematiku obrazů místní průvodkyně.

Třetím luzernským krytým dřevěným mostem býval Hofbrücke. Ten byl však v 19. století zbořen. Obyvatelům města i turistům tak zbyly dva cenné umělecké mosty připomínající hrdinskou historii oblasti a skutečnost, že je třeba užívat si každý den. A to naštěstí ve městě, jako je Luzern, není problém...