Mladou Češku odřízla pandemie od životní lásky. Shledala se s ní po 10 měsících

Mělo jít o další dobrodružství, které si chtěla dvojice připsat na své cestovatelské konto. V jihoamerickém Chile zrovna rekonstruovali dodávku, s níž plánovali vyrazit na průzkum země, když jim plány zhatila pandemie. Museli proto učinit nelehké rozhodnutí a vrátit se každý do své rodné země, kde jim nezbylo než čekat a doufat, že se situace brzy uklidní a oni se budou moci opětovně shledat.

Na jaře je ale ani zdaleka nenapadlo, že se uvidí až za dalších deset měsíců. „Kromě zřejmého faktu, že jsme byli každý na druhé straně planety, byla nejtěžší ta nejistota a bezmoc. Nevěděli jsme, jestli se uvidíme za rok, za dva nebo jestli vůbec. Nad vším jsme měli nulovou kontrolu,“ vylíčila Češka Novinkám.

Na začátku prý byli oba rádi, že jsou v bezpečí doma. „Jak ale plynul čas, situace s pandemií se celosvětově zhoršovala a státy přijímaly stále přísnější opatření, začali jsme si uvědomovat, že odloučení může v extrémním případě trvat i pár let,“ uvedla Žáková.

Oba partneři se snažili být spolu v kontaktu alespoň virtuálně, i tak na ně ale začala doléhat tíživost jejich bezvýchodné situace. V listopadu se proto rozhodli, že je na čase začít něco dělat a zapracovat na opětovném shledání. Cíl byl jasný — dostat Žákovou do Austrálie. Začali proto zjišťovat, jaké jsou jejich možnosti a komunikovat s příslušnými orgány.

„Všichni na úřadech a ambasádách byli velice nápomocní a vstřícní,“ tvrdí Žáková. „Problém byl v tom, že se nařízení jednotlivých států neustále měnila a nikdo je nedokázal předvídat. To, co platilo jeden den, už druhý den platit nemuselo,“ konstatovala lapidárně s tím, že sami úředníci měli často nulové ponětí o nejnovějších opatřeních. Často si také pravidla navzájem protiřečila.

Dostat se do Austrálie byla velká výzva, země se totiž v březnu 2020 takřka neprodyšně uzavřela a povolila vstup jen svým občanům, osobám s trvalým pobytem nebo jejich partnerům. A právě toho se Vendula s Marcim chytili a zažádali o výjimku, která jim však nemusela být vůbec schválena.

„Museli o ni žádat i občané, kteří chtěli vycestovat ven z Austrálie a doložit pádný důvod. Víme o pár známých, kterým australská vláda nedovolila vycestovat ani za umírajícím rodičem do Evropy,“ uvedla Češka.

Pár musel doložit celou časovou linii svého takřka čtyřletého vztahu s nejrůznějšími detaily, což bylo podle Žákové poměrně intimní, ale v minulosti prý prošli podobným procesem na Novém Zélandu, takže nebyli vyloženě zaskočeni.

Měli štěstí, žádost jim byla schválena hned druhý den po odeslání. „Výjimka je udělována asi jen čtvrtině uchazečů a čekací doba je až tři měsíce,“ poznamenala Žáková.

Zbytek cesty ke znovushledání ovšem neprobíhal zdaleka hladce. Když si po pár zrušených letech Žáková konečně zajistila letenky s několika přestupy, zjistila na pražském letišti, že ji nevpustí do letadla do Amsterdamu kvůli jedné chybějící anglické větě v potvrzení o negativním PCR testu. „Pokoušel se o mě infarkt. Pořád jsem si opakovala, že tohle se nemůže dít a je to zlý sen,“ uvedla.

Takříkajíc za pět minut dvanáct se ale Žákové povedlo sehnat oficiálního překladatele, který potřebný dokument přeložil, a tak se Češka mohla vydat na první etapu své cesty přes polovinu planety. Z Amsterdamu zamířila nejprve do Singapuru a z něj do australského Brisbane, kde strávila 14 dní v hotelové karanténě.

„Vzadu v hlavě jsem měla trochu strach. Na cestě bylo několik přestupů ve třech různých zemích, mohlo se objevit tolik komplikací. Ale neúspěch jsem si vůbec nepřipouštěla. Říkala jsem si, že když už jsem se dostala tak daleko, musí to vyjít,“ konstatovala.

Hotelová karanténa, do které Žáková nastoupila krátce po Novém roce, byla prý po vyčerpávající cestě jako balzám pro tělo i duši. K dispozici jí byl i balíček s radami, jak izolaci zvládnout, omalovánky, křížovky, tipy na cvičení či mobilní aplikace s řízenými meditacemi.

Po karanténě, která je v Austrálii povinná a člověk si ji musí za zhruba tři tisíce australských dolarů (50 tisíc korun) hradit sám, se mohla Žáková konečně vypravit do Sydney, kde se se svým partnerem po dlouhém odloučení šťastně shledala.

„Momentálně dokončujeme přestavbu obytné dodávky v Sydney, na které Marci pracoval ve dnech volna posledních šest měsíců. Plánujeme s ní procestovat Austrálii, pracovat na dálku a budeme doufat, že se situace v Evropě brzy zlepší,“ přiblížila Žáková plány pro blízkou budoucnost.

Doplnila, že svým příběhem chce motivovat páry se stejným osudem. „Žádná situace není bezvýchodná,“ uzavřela.