Mladá Češka našla život snů. Na sociálních sítích je ale růžovější než ve skutečnosti

O propojení světoběžnictví a práce na dálku začala Šrédlová poprvé uvažovat ve chvíli, kdy se jí na cestách začaly tenčit finanční prostředky. „Po vysoké škole jsme v roce 2018 jeli s přítelem coby batůžkáři do Indie a Nepálu a zhruba po třech měsících nám začaly docházet našetřené peníze. Nato přišla rozhodovací životní fáze, jestli se necháme někde zaměstnat, nebo budeme třeba na Novém Zélandu sbírat ovoce,“ vzpomíná Češka v podcastu.

Právě v tomto životním bodě ji poprvé oslovila myšlenka na práci online. Zprvu však váhala, zda je digitální nomádství šité na míru právě jí. „Měla jsem za to, že digitální nomádi jsou akorát ajťáci,“ připouští Šrédlová. Nakonec se rozhodla učit na dálku jazyky, což bylo prý velmi specifické – mimo jiné proto, že před covidem nebyla online výuka úplně obvyklá.

„Zprvu mě nenapadlo, že bych začala podnikat, spíše jsem posílala životopisy do jazykových škol, které online výuku nabízely,“ doplnila Šrédlová s tím, že potenciální studenty musela do výuky na dálku v počátcích přemlouvat. „Dnes už je to běžné a nikoho to nepřekvapí. Naopak musíte bojovat o klienty jinými argumenty než kdysi.“

Vrhnout se do digitálního nomádství naplno se Šrédlová odhodlala v roce 2020, což vzhledem ke covidu nebylo úplně ideální období, a tak se celý start zbrzdil. „Jakmile první vlna opadla, vyjeli jsme. To bylo v září,“ vzpomíná Češka.

Začátky pro Šrédlovou a jejího přítele nebyly jednoduché. Kromě covidu oba rozjížděli vlastní podnikání, které je mělo v zahraničí uživit, a které mělo především financovat jejich cesty. „Na dobrodružství jsme se těšili, ale když jsme viděli, že nevyděláváme tolik, kolik jsme si představovali, tak jsme přemítali nad tím, zda jsme udělali správné rozhodnutí. Na druhou stranu možnost vrátit se domů a do klasické práce je vždycky a my nikdy nejeli úplně na doraz.“

První cesta v rámci digitálního nomádství zavedla Šrédlovou do Španělska, kde nebyla covidová opatření až tak přísná jako v Česku. „Chtěli jsme tenkrát do Maroka či Portugalska, ale na každé přejetí hranic byly potřeba testy, které nebyly úplně levné, a tak jsme se postupně stěhovali napříč Španělskem. Vydrželi jsme to deset měsíců. Pak jsme se jeli do Česka nechat naočkovat a konečně jsme mohli vyrazit i mimo Evropskou unii,“ konstatuje.

Během uplynulých čtyř let se Šrédlová s přítelem podívala do řady zemí, mimo jiné do Turecka, Jordánska, na Srí Lanku, do Mexika, Kolumbie či Ekvádoru. Právě Jižní Amerika je podle Češky pro digitální nomády zcela ideální, přestože řada lidí vyhledává spíše jihovýchodní Asii.

„Je to takový zatím neobjevený poklad, kde máte prakticky do každé země vízum na tři měsíce zdarma. Cenově je to také úžasné, v Kolumbii jsem chodila třeba jednou týdně na masáž, pedikúru, pořád jsem byla v kavárně, všude jezdila taxíkem… Oproti tomu na Bali máte už šílené měsíční nájmy, v přepočtu třeba 30 tisíc korun,“ vysvětluje Šrédlová výhody Latinské Ameriky.

Důvodem, proč se tomuto koutu světa ještě řada lidí, nejen digitálních nomádů, vyhýbá, je špatná reputace v souvislosti s drogovými gangy. „Každý si hned vybaví Pabla Escobara nebo že je někdo zastřelí na ulici… Já samozřejmě nechci tvrdit, že by člověk neměl být opatrný. Je fajn na sebe dávat pozor a dodržovat nějaké zásady, třeba nechodit s foťákem kolem krku, neprocházet se v noci sám a tak dále.“

Častým stereotypem, který o digitálních nomádech koluje, je, že se stále válejí na pláži a vlastně nepracují. Oblíbeným dotazem diváků nejen na sociálních sítích pak je, kde na takový život berou peníze. Podle Šrédlové ale spojení cestování a práce na dálku není zdaleka tak růžové, jak může působit třeba na instagramu. Digitální nomádi si musejí naopak umět svůj čas dobře rozvrhnout a práci flákat nemohou.

„Hodně lidí si představí, že pracuju na pláži. Vidí mě v houpací síti s notebookem nebo někde na výletě, ale tak to není. Můj pracovní den vypadá úplně stejně jako kohokoliv jiného, kdo má možnost home officu. Když pracuju, tak sedím nudně doma u normálního stolu na normální židli,“ směje se Šrédlová.

Dodává, že s přítelem oba intenzivně pracují čtyři dny v týdnu a zbylé tři si nechávají na průzkum okolí a zážitky. „Na instagramu jsem sdílela fotky z třídenní cesty celý týden, takže to mohlo vypadat, že jsme pořád někde. Spoustě lidem dojde, jaká je realita, ale někdo nad tím třeba takhle nepřemýšlí.“

Šrédlová i z toho důvodu přestala zážitky z cest prakticky sdílet. Sen o slavné cestovatelce píšící blog prý vzal za své. „Píšu si klasický deník a fotky si nechávám víceméně už taky jenom pro sebe,“ dodává.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

Jak složité je začít pracovat na dálku? Jak často digitální nomádi mění místo a bez čeho se v životě neobejdou? Je složité si rozvrhnout čas, když za dveřmi pronajatých ubytování čekají jedinečné zážitky? Proč sociální sítě pohled na digitální nomády zkreslují? Jaké komplikace tento životní styl skýtá? A proč je Jižní Amerika mezi cestovateli stále neobjevená? Nejen to se dozvíte v kompletním hodinovém rozhovoru, tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si ho pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.