Mezi plzeňskými klenoty aneb Kde vzniká Berounka

Pokud se při návštěvě Plzně rozhodnete strávit chvíli v přírodě a zároveň zůstat v pěším dosahu historického centra, zamiřte do Štruncových sadů. Zelená oáza v sevření ramen dvou zmíněných řek nabízí nejen spoustu možností k pohybu, ale také výlet do historie. Na své si přijdou i fotbaloví fanoušci a pivaři. Od stadionu FC Viktoria Plzeň totiž stačí přejít po lávce na opačný břeh Radbuzy a ocitnete se přímo na pivovarském dvoře.

Prohlídka provozů je sice placená a musí se dopředu objednat, při neplánované návštěvě však můžete alespoň zvenčí obdivovat například historickou varnu či se podívat do budovy bývalých kvasných sklepů, kde se dnes nachází restaurace Na Spilce, největší pivnice v Česku.

Nepřehlédnutelný je symbol firmy, Jubilejní brána, jejíž výstavba byla zahájena v roce 1892 na počest padesátého výročí založení pivovaru. Za zmínku stojí i dominanta celého areálu, vodárenská věž ve tvaru majáku, kterou budete mít cestou k soutoku často na očích. K původnímu účelu sloužila od začátku dvacátého století do roku 2005. V současnosti je přístupná veřejnosti jen při mimořádných příležitostech, jako je třeba festival Industry Open.

Na jedné z informačních tabulí naučné stezky se dočtete, že se uvažuje o využití věže jako rozhledny. Poblíž místa, kde více než pětadvacetimetrová převážně cihlová stavba stojí, se kdysi nacházela městská šibenice, na které byl 28. listopadu 1695 popraven vůdce chodského povstání Jan Sladký Kozina. Jeho smrt připomíná pamětní deska. Poslední poprava se tu konala v únoru 1836.

Spolu s Jubilejní bránou spadá věž pod památkovou ochranu – díky ojedinělému technickému řešení, kvalitním architektonickým návrhům i prvotřídním materiálům.

Za pouhých deset minut dojdete z pivovaru po levém břehu Radbuzy k mosazné pamětní desce zasazené do opracovaného kamene. Na tomto místě vzdáleném jen několik desítek metrů od soutoku zřídila německá okupační správa vysílač určený k výstraze před bombardováním. Ten pátého května 1945 po dramatickém boji obsadili čeští povstalci. Událost je považována za počátek plzeňského rozhlasového vysílání.

Prakticky hned u pomníku je k vidění venkovní výstava, která vznikla přede dvěma lety k výročí sto deseti let založení Viktorky. Plzeňský klub se stal od sezony 2010/2011 šestkrát vítězem české fotbalové ligy. Zhruba od stejné doby měl možnost v evropských pohárech opakovaně nastoupit proti těm nejlepším světovým klubům, jako jsou FC Barcelona, Real Madrid nebo FC Bayern Mnichov.

Pokud jako zpáteční cestu zvolíte naučnou stezku Údolím Mže, na informační tabuli nedaleko fotbalového stadionu (Doosan Aréna) se textem i obrazem seznámíte s historickými plány z první poloviny dvacátého století, které počítaly s napojením Plzně na síť evropských vodních cest. Umožnit to mělo splavnění Berounky a vybudování kanálu údolím Radbuzy a dále přes Všerubský průsmyk až do povodí Dunaje k Regensburgu.

Pozemek mezi rameny Mže a Radbuzy město v minulosti dlouho využívalo jako obecní pastviny a po třicetileté válce také jako vojenské cvičiště a popraviště. V poslední čtvrtině devatenáctého století byl prostor z okrasných důvodů přeměněn na sady. V roce 1904 v nich proběhla První mezinárodní výstava pro umění kuchařské a hostinství. Prezentována byla také umělecká díla, například Alfonse Muchy či Luďka Marolda.

Současně se oblast měnila v místo aktivního odpočinku. Už na konci devatenáctého století vzniklo kluziště, o několik let později byla v novorenesančním stylu postavena sokolovna doplněná venkovním cvičištěm. V jejím těsném sousedství se v letech 1888 až 1900 nacházela dřevěná budova Arény divadelní společnosti Vendelína Budila (jeho žijícími potomky jsou např. Evelyna Steimarová, Barbora Kodetová a Anna Polívková).

Před sokolovnou se za protektorátu shromažďovali Židé určení k deportaci do terezínského ghetta. Mezi lety 1942 až 1945 jich odjelo 3200, vrátilo se sto šestnáct. Sady byly po druhé světové válce pojmenovány po náčelníkovi plzeňského Sokola Emilu Štruncovi, umučeném nacisty v Osvětimi.

Podchodem, který směřuje do historického centra, se dostanete k Mlýnské strouze. Součástí tohoto parku, kterému se říká také plzeňské Benátky, je umělé jezírko a barevné sochy sloužící jako prolézačky. Plastiky symbolizují matku–kouzelnici, dceru–ptáka a syna–rybu. Obnovená Mlýnská strouha získala ocenění Park roku 2010.