Metropole nejzelenějšího řeckého ostrova umí mile překvapit

Při návštěvě řeckého ostrova Korfu jsme nemohli opomenout jeho metropoli Kerkyra, jíž místní říkají taktéž Korfu, což může být pro někoho matoucí. Město ukrývá mnoho míst k prozkoumání.

Asi největší dominantou je Stará benátská pevnost se stále funkčním romantickým majákem Sidero. Počátky pevnosti sahají až do 11. století, dokonce nebyla ani nikdy dobyta. Najdeme zde několik dalších budov obehnaných vysokými hradbami.

Pevnost je od města oddělena poměrně hlubokým vodním příkopem, přes nějž dříve vedl padací most, později nahrazený současným pevným dřevěným. Hned u vstupu si můžeme prohlédnout malé muzeum, kde jsou vystaveny krásné fresky a raně křesťanské mozaiky z baziliky v Palaipolis.

Uvnitř opevnění nás oslní antický kostel svatého Jiří. Zajímavé je, že jej nepostavili Řekové, ale Britové. Pozorné oko na to přijde. Dórského (antického) charakteru je totiž pouze průčelí chrámu. Ostatní části exteriéru a interiéru jsou již z 19. století.

V blízkosti kostela se nachází příjemná kavárna Old Fortress. Až na vrchol pevnosti vede k majáku strmá klikatá ulička. Cesta se skládá z poměrně kluzkých kamínků, proto raději opatrně.

Výhled shora je ale úžasný. Vidíme na město, přístavy i na přistávající letadla. Na dohled od Staré pevnosti je také Nová a najdeme ji na kopci svatého Marka. Oproti Staré je však řada jejích částí nepřístupná. Obě prý spojuje tajemný labyrint podzemních chodeb.

Milovníky promenád a nakupování potěší dlouhé kamenné podloubí ve francouzském stylu s názvem Liston. Jedná se o nejživější část města. Projíždějí zde výletní kočáry a večer vyhrává živá hudba. Pod kamennými oblouky najdeme hned několik krásných kaváren a restaurací.

Na konci Listonu stojí okouzlující budova paláce sv. Jiřího a sv. Michaela. Uvnitř sídlí Muzeum asijského umění a městská obrazárna. Stejně jako kostel svatého Jiří byla památka vybudována Brity, ačkoli se tváří jako antická.

Palác má velmi esteticky upravenou zahradu, kterou zdobí například jezírko se sochou lorda Frederika Adama, který byl jedním z britských guvernérů Korfu, zasloužil se o výstavbu veřejných budov a také se zúčastnil bitvy u Waterloo.

Když pokračujeme hlouběji do centra města, objevujeme další a další uličky plné obchůdků se suvenýry a kavárnami. I my zabloudíme do jedné z útulných kaváren. Dále nás samozřejmě jako správné turisty zajímají krámky s lokálními produkty.

Na Korfu se například ve velkém pěstuje citrusové ovoce kumquat. Místní z něj vyrábějí výborný likér, který zde koupíte opravdu všude. Svítivě oranžovou barvu lahví nelze přehlédnout.

V úzkých uličkách visí mezi domy skoro všude šňůry s vypraným prádlem. Stejně tak jako jsou na každém rohu kočky. Velmi se nám líbí také poutní kostel Agios Spiridonas v ulici Kalocheretou. Jeho vysoká zvonice s červenou kupolí je vidět již z dálky. Uvnitř kostela je umístěn sarkofág s ostatky sv. Spiridona, který je patronem Korfu.

Přesuneme se do parku Mon Repos, jenž je hotovým zeleným rájem a najdeme jej asi čtyři kilometry jižně od centra. Oprávněně se říká, že Korfu je jedním z nejzelenějších ostrovů Řecka. Zde se mezi stromy a u krásného výhledu na moře nachází bílý zámeček s názvem Vila Mon Repos. Mezi lety 1828-1831 ho tu postavili Britové a sloužil jako sídlo britských guvernérů.

Co nás ovšem zaujme nejvíce, je, že se tu v roce 1921 narodil princ Philip, vévoda z Edinburghu, manžel bývalé britské královny Alžběty II.

Celou vilu obklopuje rozlehlý park s pozůstatky antických památek. Prohlédnout si tak můžeme pozůstatky Héřina chrámu a dórského chrámu Kardaki z roku 500 před naším letopočtem.

Zvláštní na Kardaki je, že byl jediným dórským chrámem, který neměl žádný ozdobný pás, což je typické pro antickou řeckou kulturu. Neví se ani, kterému bohu či bohyni byl zasvěcen. Je proto považován za jeden z nejzáhadnějších antických chrámů.

Nedaleko vstupu do parku se pak na pozemku kláštera svatého Theodora nacházejí pozůstatky kdysi velkolepého Artemidina chrámu z roku 580 před naším letopočtem.

Poslední místo, jež máme v okolí Kerkyry na seznamu, je Letiště Joannise Kapodistriase, které je pojmenované po prvním prezidentovi nezávislého Řecka.

Kapodistrias patří k nejkratším přistávacím ranvejím v jižní Evropě. Jeho dráha měří 2,3 kilometru, ranvej je vybudovaná v moři a její osa směřuje přímo naproti nejvyšší hoře ostrova Pantokrator. Letadla tak startují proti tisíc metrů vysokému skalnímu masivu.

Manévrování letadel nad přistávací plochou je tu velkou atrakcí. Proto na kopci nad ranvejí místní postavili kavárnu Royal Cafe, kde si lze z vyhlídkové terasy tento zážitek dokonale vychutnat.

My se však vypravili na další oblíbené místo, a to na Perama Bridge, což je molo oddělující lagunu u letiště od otevřeného moře. Tady máme letadla jako na dlani a musíme uznat, že je to opravdu zážitek. Při naší návštěvě bylo velmi větrno, a tak byla podívaná o to zajímavější.

Z mola si s obdivem prohlížíme malý ostrůvek s roztomilým typicky řecky bílým klášterem Vlacherna, který fungoval ještě do roku 1980. Dnes je možné navštívit pouze malou ortodoxní kapli. Uvnitř lze na papírek napsat přání s modlitbou, kterou pak návštěvníci házejí do urny.

Kolem kláštera se procházejí kachny a nechybí tu ani další obchůdek se suvenýry. Kolem také kotví několik lodiček, které turisty vozí na nedaleký Myší ostrov (Pantikonissi), jenž je dle legendy zkamenělou lodí bájného Odyssea. Jméno má pak po svém tvaru, jelikož při pohledu z moře připomíná opravdu myš. Na ostrově je lákadlem byzantský klášter Pantokrator z 11. století.

Za zmínku stojí také zámek Achilleion, který na konci 19. století nechala vybudovat rakouská císařovna Sissi asi 10 km jižně od Kerkyry. Zámeček ve stylu římské vily zasvětila bájnému Achillovi, kterého velmi obdivovala. Zámek jsme bohužel kvůli probíhající rekonstrukci nemohli navštívit.