Město živých vod aneb Poklady Františkových Lázní

Oba muži získali podporu císaře Františka I., který v roce 1793 schválil výstavbu lázeňské kolonie nesoucí jeho jméno. Lázně se rozrůstaly rychle, plánovitě a s neobvyklou urbanistickou koncepcí. Díky tomu má město dodnes čtvercový půdorys s paralelní sítí ulic a klasicistními pavilony nad jednotlivými prameny.

Po panovníkovi byl pojmenován i nejstarší pramen, v jehož blízkosti sedí na kouli nejslavnější František na světě. Sochu chlapce s rybou v ruce vytvořil v roce 1934 chebský sochař Adolf Mayerl a v době svého vzniku nebyla ničím výjimečným.

Skulptura se běžně používala jako oblíbený motiv na kašnách již od období baroka. Navíc původní socha byla nabarvená a trochu připomínala zahradního trpaslíka. Koule měla modrou barvu, ryba zelenou, František tělovou a zdobily ho hnědé oči a vlasy. Vše se ale změnilo v 50. letech, kdy fotograf Otto Škarda přisoudil soše zázračné schopnosti.

Vytvořil pověst o tom, že pacientkám, léčícím se na neplodnost, pomůže s otěhotněním, když se dotknou Františkovy levé nohy. Legenda se okamžitě uchytila a Františkovým Lázním přinesla věhlas doma i v zahraničí. Dnes tu stojí již čtvrtá replika sochy, jejíž levý palec, ale i „pindík“ je pěkně vyleštěný. Vděčných fanynek má František opravdu dost. Dokonce se každou zimu jeho fotka objevuje v místním tisku, pokaždé v jiném modelu. Ženy mu totiž pletou barevné čepičky, šály, ponožky nebo ponča.

Další významný pramen Glauber IV vyvěrá nedaleko, ve Dvoraně Glauberových pramenů. Jméno dostal podle německo-nizozemského chemika a lékárníka Johanna Rudolfa Glaubera, jehož největším objevem byla v 17. století sloučenina chloridu sodného a kyseliny sírové, nazývaná zázračná sůl (síran sodný).

Pramen o teplotě 12,5 °C je zcela jedinečný, obsahuje totiž nejvíc Glauberovy soli na světě. Má vynikající účinky na zažívací trakt a čepuje se mírně zahřátý prostřednictvím výčepního stojanu přímo ve dvoraně.

Glauber IV bublá stejně jako Glauber III ve skleněném stojanu a pro návštěvníky přináší hezkou podívanou. Klokotání pramenů způsobuje oxid uhličitý, který hraje důležitou roli při tvorbě a výskytu minerálních vod. Žene je na zemský povrch a obohacuje minerálními látkami. Zároveň patří k dalším léčivým zdrojům Františkových Lázní. Zřídelní plyn se uvolňuje ze zdroje Marie v Uhličitých plynových lázních, kde probíhá „neviditelná“ kúra.

Pacienti, kteří se posadí do kruhové místnosti, bezbarvý plyn vůbec nezaregistrují. Viditelným důkazem jsou jen bublinky bublifuku, jež se pohybují těsně nad zemí. Oxid uhličitý je totiž těžší než vzduch. Přepadá z ochozu studny a naplňuje prostor do půlky lýtek. Vstřebává se do organismu, kde roztahuje cévy, prokrvuje tkáně a zlepšuje okysličení všech orgánů. Zároveň se používá k suchým sedacím koupelím, které jsou vhodné pro ženy s gynekologickými potížemi.

Oxid uhličitý se také separuje z pramenů Glauber III a Nový Kostelní pro podávání podkožních plynových injekcí. Ty dokážou tlumit bolesti hlavy, páteře nebo jsou vhodné při onemocněních kloubů a šlach. K uhličitým koupelím, které pomáhají při léčbě kardiovaskulárních onemocnění, se pak využívá minerální voda z pramenů Stanislav, Glauber III, Glauber I, Nový Kostelní, Cartellieria Palliardi, Císařský, Adler a Maria.

Ve Františkových Lázních vznikly první slatinné lázně na světě, a to díky místním zdrojům sirnoželezité slatiny. Ta vzniká na slatiništích nacházejících se kousek za pramenem Cartellieri, kde se v minerální vodě rozkládají rostliny jako rákos, ostřice a orobinec.

Černá hmota má unikátní složení, neboť rostlinné složky doplňují minerály, písečné jíly s kaolinem, markazit, epsomit a více než čtyři procenta pyritu.

V lázních se slatina kromě zábalů používá ke koupelím, kdy osmdesát kilogramů hmoty smíchá lázeňská obsluha se sto dvaceti litry minerální vody na požadovanou teplotu. Klient ulehne na dvacet minut do vany a dopřává si příjemné poležení v mazlavé vodě. Po koupeli pak musí aspoň čtvrthodinku odpočívat a pít větší množství tekutin, protože slatina má detoxikační účinky.

Nejvíc se slatina osvědčuje při léčbě nemocí pohybového aparátu, ženské neplodnosti a při kožních onemocněních. Obsahové látky mají protibakteriální, protiplísňový účinek, působí hojivě na ekzémy a záněty kůže. Pokožkou se do organismu dostávají důležité minerály jako železo, draslík a hořčík.

Po procedurách slatina odtéká do speciálních jímek a v souladu s lázeňským zákonem se přepravuje zpět do původního ložiska těžby. V přírodě pak dochází k její regeneraci a po uplynutí pěti let se může k léčebným účelům použít znova. Františkovy Lázně poskytovaly svým hostům nejen lázeňskou kúru, ale i prostor pro fyzický a duševní odpočinek. Veřejná prostranství a okolí lázní se tak postupem času měnila v terapeutickou krajinu.

O zkrášlení prostoru se zasloužil františkolázeňský okrašlovací spolek, který vznikl v roce 1881 zásluhou císařského rady, starosty a architekta Františkových Lázní Gustava Wiedermana. Místní rodák se po studiích v cizině vrátil na západ Čech a s otcem Karlem vtiskl městu nezaměnitelnou podobu.

Projektoval stavby ve žluto-bílém imperiálním stylu (například vila Imperial, Císařské lázně), které připomínaly architekturu císařské Vídně. Ostatně lázeňští lékaři ordinovali během roku v hlavním městě monarchie a přes léto pobývali ve Františkových Lázních, kam za léčbou jezdila jejich klientela.

Okrašlovací spolek sázel stromy, budoval parky, květinové záhony a zpřístupňoval nové zelené lokality návštěvníkům. Při výběru rostlin ale musel brát v potaz kyselost půd, a tak zde sázel hlavně azalky, rododendrony a břízy, z jejichž kmenů se zhotovovaly mostky, přístřešky a lavičky.

Postupem času vznikla v bezprostředním okolí lázní nádherná krajina, která je spolu s prameny, slatinou a s vývěry plynu součástí léčby pacientů ve Františkových Lázních.

Připomínkou záslužných činů i osobností, které se na zřizování parků a lesoparků podílely, jsou pomníky, busty, sochy, lesní kaple či oltáře. Většina z nich je součástí vycházkových, cyklistických či vozíčkářských tras.

Mezi slavné hosty, kteří ve Františkových Lázních pobývali, patřila Božena Němcová, Ludwig van Beethoven, Johann Wolfgang Goethe, císař František Josef I. a arcivévoda Karel Habsburský (pozdější rakouský císař), který se zde seznámil se svou budoucí ženou Zitou Bourbonsko-Parmskou.

O nezapomenutelnou scénu se pak zasloužil Johann Strauss mladší, jenž do lázní přijel v roce 1884 se svou ženou Adélou a dcerou Alicí. Při jednom večerním koncertu lázeňského orchestru dirigoval svůj valčík Na krásném modrém Dunaji, za který sklidil od obecenstva bouřlivý aplaus.