Město Ostrov označované za bránu západního Krušnohoří je plné architektonických pokladů

Ta vznikla během intenzivní těžby uranu na konci 40. a 50. let minulého století, kdy pro pracovníky bylo potřeba postavit nové byty. Ale dřeli tu i vězňové, převážně političtí, a pro ty byly zbudovány oplocené a přísně střežené lágry.

Novodobé osídlení najdete v oblasti Mírového náměstí, středověké jádro je soustředěno kolem Starého náměstí. Tady najdeme skvostně zrenovovaný areál zámku s rozsáhlým parkem a letohrádkem. Na park navazuje Posvátný okrsek.

Procházka parkem obzvláště na podzim, kdy jsou stromy zbarvené a listí pokrývá trávníky pod korunami, je velmi uklidňující.

Ostrov vznikl jako osada založená ve 13. století, založení je přisuzováno Hrabišici Slávkovi ve 13. století. Jan Lucemburský město povýšil roku 1331 na královské.

Stříbro tu bylo v okolních horách v obrovském množství. Ve 14. století se město stalo královským komorním sídlem, dostalo právo postavit hradby, do města se vstupovalo třemi věžovitými branami. Bylo důležitým obchodním centrem, které poskytovalo bezpečné útočiště kupcům. Po bitvě u Lipan se stalo poddanským městem.

Poté přišli Šlikové, čímž začala jedna ze dvou důležitých epoch rozvoje města.

Šlikům se věnuje hlavní expozice infocentra nazvaná Šlikové a mincování a umístěná ve vzorně zrekonstruovaném rozlehlém zámeckém areálu. Největším tahákem je národní kulturní památka, o které se moc nemluví, přitom je minimálně na stejné úrovni jako obdivovaný relikviář svatého Maura na zámku v Bečově. Ten prošel náročnou restaurací, na krušnohorský skvost – šlikovskou mincovní kazetu – se nemuselo staletí sáhnout, co se oprav týká.

Schrána, která vypadá jako pokladnice, byla zhotovena v letech 1680 až 1690, je osazena 44 šlikovskými tolary raženými v jáchymovské, plánské, pražské a hornoslavkovské mincovně. Kazeta z ryzího stříbra o váze 5,7 kilogramu vznikla v dílně augsburského stříbrníka a klenotníka Johanna Andrease Thelota, Šlikové do ní ukládali rodinné dokumenty.

Dalším vzácným exponátem je popravčí meč patřící údajně katu Mydlářovi, kterým setnul hlavu vůdci protihabsburského povstání Jáchymu Ondřeji Šlikovi při exekuci na Staroměstském náměstí 21. července 1621. Šlik, který před pomstou císaře prchl do Saska, byl tam zatčen a převezen k potrestání do Prahy.

Meč ležel nějaký čas v depozitáři rokycanského archivu, poté v depozitáři Muzea Miroslava Horáka tamtéž. Našli ho v květnu 1945 obyvatelé Mýta u Rokycan, zahodil ho tam zřejmě jako válečnou kořist některý z prchajících Němců, který ho uzmul neznámo kde.

Plochý meč má nyní na čepeli gravírovanou kresbu, tu ale v době popravy neměl, vznikla po roce 1675. Mydlář setnul šlechtici hlavu, poté mu uťal i pravou ruku. Hlavu s rukou přitlučenou na ústa připevnil spolu s dalšími hlavami vybraných popravených na věž Staroměstské mostecké věže. Ta visela do května 1622, lebku se podařilo příbuzným zachránit a opatrují ji dodnes.

Na čepeli jsou vygravírovány postavy Spravedlnosti, Krále, Ježíše Krista, Panny Marie Sedmibolestné.

Na výstavě se připomínají významné osobnosti a události rodiny Šliků. Uvidíte tu svatební pohár Jáchyma Ondřeje Šlika, soubor jáchymovských tolarů, portréty rodu ostrovské šlikovské větve či faksimile slavné listiny – přestřižený Majestát císaře Rudolfa II., který deklaroval náboženskou svobodu z roku 1609.

O rodu Šliků se do počátku 15. století takřka nevědělo. Skvělou kariéru odstartoval svými vynikajícími službami Kašpar Šlik u dvora císaře Zikmunda. Nejdřív ho povýšili do panského stavu, posléze se stal říšským hrabětem.

Zlaté časy nastaly, když se na rodovém panství začalo těžit stříbro. V místě nálezu založil Štěpán Šlik Jáchymov, tady se zrodila evropsky pevné měna – tolar, základ dolaru. Ražby uvidíte v expozici.

Když jim Ferdinand I. doly zabavil, udělal si ze Šliků nepřátele, kteří byli desítky let v protihabsburské opozici. Za vzpoury českých stavů proti králi roku 1547 byla řada z nich potrestána ztrátou statků a vyhnanstvím. Vše vyvrcholilo stavovským povstáním v letech 1618 až 1622, Jáchym Ondřej Šlik se stal vůdcem, bratranec Jindřich velel Moravanům na Bílé hoře. Jindřich po porážce stavů přešel na habsburskou stranu. Většina rodu odešla do emigrace, zbytek zůstal pod Habsburky.

Po Bílé hoře přešel majetek na rod Sasko-Lauenburský, vévoda Julius Heinrich nechal přestavět starý šlikovský zámek na okázalou barokní rezidenci, která neměla v širém okolí obdoby. Julius byl vůdcem císařských vojsk. Za jeho působení se stal Ostrov rezidenčním městem, v době třicetileté války se město stalo uměleckým střediskem středověkého významu, podobně jako Valdštejnův Jičín.

K tomu zbudoval rozsáhlý park, o němž se Bohuslav Balbín vyjadřoval jako o osmém divu světa. Park byl vyzdoben fontánami, kašnami, vodotrysky, uprostřed stojí skvostný letohrádek, slouží výstavám. Z parku zbyl jen zlomek. Za přebudování utratili nehorázné peníze. Další významnou postavou rodu byla Francizska Sibylla Augusta, markraběnka Bádenská, velká mecenáška umění (1675–1733).

Další majitelé – ať Bádenští, nebo velkovévodové Toskánští – areál zvelebovali a částečně modernizovali po svém.

V západní části parku zvané Posvátný okrsek se nachází bývalý piaristický klášter, trojice kaplí Panny Marie, Mauzoleum vévodů Sasko-Lauenburských a markrabat Bádenských.

U zrodu okrsku, což je komplex chrámových staveb, stála vdova po Juliu Jindřichovi vévodkyně Anna Magdaléna. Objekt byl zrekonstruován v letech 2001 až 2007, kostele je výstava Zničené kostely na Karlovarsku a Církevní umění západního Krušnohoří, v kapli sv. Floriána Památník obětem násilí na Ostrovsku.

Rozsáhlá budova Paláce princů vedle zámku, který slouží městskému úřadu, je knihovnou a výukovým střediskem.

Část parku se dá přehlédnout z vyhlídkové plošiny instalované na zbytku zámecké zdi.

Další památkové objekty najdete v okolí Starého náměstí.

Po válce se Ostrov vyprázdnil, brzy ožil horníky z celé republiky, kteří přijížděli za dobrými výdělky do Jáchymova. Do roku 2010 se tu vyráběly trolejbusy, až 350 vozů ročně, poté přešla výroba do Plzně.

Severně od města ve Vykmanově se nachází neobvyklá národní kulturní památka, občas mimořádně přístupná. Jde o tzv. Věž smrti, vysokou budovu z červených cihel, která je symbolem utrpení politických vězňů v jáchymovských dolech v 50. letech minulého století. Mlela se zde a třídila uranová ruda pro SSSR.