Článek
Když se některý obyvatel Whittieru rozhodne, že „skočí do města”, nemusí při tom většinou vůbec opouštět teplo domova. Stačí zajít do jiného patra a pak se opět pohodlně vrátit do svého příbytku. A právě teplo je prozaickým důvodem, proč se skoro celé městečko nachází v jedné budově. Z hlediska vytápění je to prý ekonomičtější, než kdyby byly jednotlivé obchody, škola nebo policejní stanice roztroušeny po okolí.

V této budově dnes žije většina obyvatel Whittieru.
Whittier ale na první pohled zaujme především fascinující přírodou. Leží totiž přímo na břehu fjordu a je obklopeno horami a národním lesem Chugach, který je druhý největší ve Spojených státech amerických. Jediná cesta do Whittieru vede silničním a železničním tunelem nebo logicky po vodě.
Městečko vzniklo v období druhé světové války poté, co Japonci vybombardovali Dutch Harbor. Mělo se jednat o tajnou vojenskou základnu, která bude mít dobrý přístup k moři, ale zároveň bude ukryta před zvědavýma očima. O to se okolní příroda postarala dokonale. Vojáci a všichni pracovníci pak bydleli právě v oné velké budově, která je dnes domovem pro většinu místních obyvatel. Svého času to byla největší budova na Aljašce, píše se na serveru Travel Alaska.

Do města se dá dostat tunelem nebo lodí.
Armáda Whittier po roce 1960 opustila a přenechala ho civilnímu obyvatelstvu. Pravda, nenachází se ho v něm mnoho, jen něco kolem 200 lidí. Whittier je nicméně i přes svou malou rozlohu poměrně oblíbeným turistickým místem — právě díky uhrančivé přírodě. Návštěvníci se v okolí mohou vypravit na túry, pozorovat ptactvo, nebo vyrazit na vyhlídkové plavby po fjordu. Ale samozřejmě hlavně v létě, protože v zimě městečko pokryje silná sněhová pokrývka a pocit izolace od zbytku světa se tím ještě umocní.