Město, kde se zrodilo celé Polsko. Pestrobarevnou Poznaň nelze nemilovat

Překračujeme obloukový most biskupa Jordana. Před námi se rýsuje silueta baziliky svatých apoštolů Petra a Pavla, která pochází z roku 968, a je tak nejstarší polskou katedrálou. I když původní stavitelé by ji už stěží poznali.

Gotickou podobu získal původně románský svatostánek ve 14. až 15. století, později byl přestavěn ještě barokně a klasicistně. Bílé průčelí se sloupy a stříškou, které evokovalo antický chrám, se ovšem nedochovalo. Kvůli poničení za druhé světové války ho opětovně nahradil gotický sloh a cihlová fasáda.

Řada přestaveb ale nemění nic na tom, že se v katedrále nachází hrobka prvního historicky doloženého polského knížete Měška I. z rodu Piastovců. Ten k Velkopolsku, jehož je Poznaň hlavním městem, a Mazovsku připojil přinejmenším ještě Slezsko a Západní Pomoří, a dal tak na konci 10. století vzniknout polskému státu.

Návštěvníci mohou nahlédnout do podzemí katedrály, kde se nacházejí předrománské a románské pozůstatky původního chrámu. Zde byly také uloženy ostatky Měška I., ačkoli dnes se jeho sarkofág nachází v takzvané Zlaté kapli, kterou vybudovali v první polovině 19. století.

S historií Dómského ostrova je nejlepší se seznámit v naučné instituci Brama Poznania. Název lze přeložit dvěma způsoby – buď jako Brána Poznaně, nebo Brána poznání. Expozice umístěná v jednoduché betonové stavbě je pojatá interaktivním a hravým způsobem, a je vizuálně velmi poutavá. Mají tu audioprůvodce v češtině, který návštěvníkům sdělí všechny podstatné zajímavosti, řadu z nich pak ale mohou zájemci prozkoumat ještě nad rámec hlavní dějové linky.

Prohlídka je rozdělena na několik sekcí, které mapují jednotlivá historická období. V prvé řadě se návštěvníci seznámí s knížetem Měškem I. a jeho manželkou Doubravkou Přemyslovnou, dcerou českého knížete Boleslava I. Moudří už vědí, že jde o mladšího bratra svatého Václava, tudíž už v minulosti vzniklo hezké pojítko mezi oběma národy.

Na Dómském ostrově nebyly položeny pouze základy Polska, ale vznikla tu v roce 968 také první katolická diecéze. V expozici jsou proto k vidění třeba biskupské hábity, prostřednictvím videomappingu pak návštěvníci nahlédnou i do Zlaté kaple v bazilice Petra a Pavla, která je jinak nepřístupná, respektive do ní lze nakouknout jen přes mříže.

Chrám je navíc středobodem celé Brány poznání. Instituce je rozdělena na dvě budovy propojené krytou chodbou. Kdykoli proto přecházím po skleněných mostcích mezi objekty, je svatostánek na Dómském ostrově vidět z okna, což je hezký detail. V plné parádě si ho lze prohlédnout případně i ze střechy.

Závěrečná část expozice je věnovaná turbulentnímu 20. století, které přineslo nejprve druhou světovou válku a poté železnou oponu. Obojí Poznaň, i když s nějakými těmi šrámy, zdárně přečkala.

Nejstarší částí Poznaně je možná Dómský ostrov, zdaleka nejvíce se však turisty hemží Starý rynek. Hlavní náměstí je výkladní skříní, a to nejen v Poznani, ale i v dalších polských městech; Krakov či Vratislav by mohly vyprávět.

Pozornost přitahují krásné historické domky po obvodu, ale i uprostřed. Mají barevná a zdobná průčelí s podloubími, dominantou je však hranatá radnice s mohutnou věží. Ačkoli samotná Poznaň vznikla v roce 1253, výstavba radnice započala až v polovině 16. století. I tak ovšem svou majestátností připomíná dobu, kdy bylo město významným obchodním a politickým centrem.

Zraky turistů se v pravé poledne upínají zejména k radniční věži. Každý den se tu vynoří dva mechaničtí kozlíci, kteří se postaví naproti sobě a při souboji se trknou rohy. Je to podobné vizuální lákadlo jako pražský orloj. Jakmile je po všem, turisté se rozprchnou do všech stran.

Poznaň se stala při druhém dělení Polska součástí Pruska. I pro tuto historickou etapu o sobě místní říkají, že mají mentalitou často blíže k Němcům nežli k Polákům, což se prý promítá hlavně ve spořivosti i jisté rezervovanosti. Mají tu také svůj dialekt se specifickými slovy.

Bouřlivá historie pokračovala Velkopolským povstáním, kdy se v letech 1918 až 1919 podařilo připojit Poznaň zpět k Polsku. Němci to místním neodpustili. Když proto přišla druhá světová válka, bylo město obsazeno už pouhých deset dní po zahájení invaze a účastníci povstání čelili pronásledování a perzekucím. Nacisté v místním koncentračním táboře Fort VII zabili do roku 1945 na 20 tisíc lidí a zcela zlikvidovali i místní židovskou komunitu.

K období druhé světové války se ve městě váže několik institucí, například šifrovací centrum Enigma. Málo se to ví, ale právě Poláci značně dopomohli k pochopení tajného nacistického kódu, protože se jím zabývali ještě dříve než britský matematik Alan Turing, jemuž se odhalení šifry běžně připisuje. Enigma byla přitom v Polsku rozluštěna ještě před válkou.

V lednu 1929 dorazila omylem z Německa do Varšavy těžká kovová bedna, která Enigmu obsahovala. Poláci se jí začali ihned zabývat a zkoumat ji. Už na konci 20. let byl na poznaňské univerzitě profesorem Zdzislawem Krygowskim otevřen kurz kryptologie, v jehož rámci bylo vybráno dvacet nejschopnějších studentů, kteří se měli pokusit šifru prolomit.

Nakonec se to povedlo trojici matematiků. Marian Rejewski, Henryk Zygalski a Jerzy Róžycki sestavili na základě propočtů stroj jménem Bomba, takového předchůdce dnešních počítačů, jenž uměl kód rozluštit. V roce 1938 dokázal dešifrovat tři čtvrtiny všech posílaných zpráv.

Cestu k dešifrování kódu připomíná právě centrum Enigma, které zaujme všechny milovníky filmů či knih se špionážní tematikou. Instituce se nachází hned vedle nejmladšího císařského zámku v Evropě. Vznikl mezi lety 1905 a 1910, pruský panovník Vilém II. ho ale navštívil jen dvakrát. Vlivem zmiňovaného Velkopolského povstání to prostě víckrát nestihnul.

Za druhé světové války začala přestavba zámku na jedno z Hitlerových sídel. Vůdce nacistického Německa ale nakonec v Poznani nikdy nebyl. Stavba měla být po válce stržena, nakonec k tomu i přes zjitřenou atmosféru ve společnosti nedošlo. Od roku 1962 je zámek kulturním centrem.

Při návštěvě Poznaně nelze opomenout ani gastro zážitky. Polská kulinární scéna jde v posledních letech výrazně nahoru a její výhodou nejsou jen vysoká kvalita pokrmů, ale i obecně nižší ceny než v jiných evropských městech. Samotná Poznaň se pyšní jednou restaurací s jednou michelinskou hvězdou, dalších několik podniků slavný průvodce zmiňuje ve svém výběru.

Kdo si potrpí na „lidovější“ gastronomii, ten by měl v Poznani ochutnat místní specialitu, svatomartinské rohlíky. Ano, skutečně rohlíky, nikoli rohlíčky, protože tihle macci váží skoro čtvrt kilogramu.

Historie této dobroty sahá do 19. století, kdy ji údajně vymyslel jistý pekař jménem Valentin. Inspirován kázáním v kostele a snem, v němž se mu zjevil sám svatý Martin, upekl sladké rohlíky, polovinu z nich prodal a tu druhou rozdal – stejně jako se světec podělil se žebrákem o svůj plášť.

Poznaňské svatomartinské rohlíky se nepečou jen na podzim, k dostání jsou ve městě celoročně a vřele se doporučuje, aby se o ně strávníci dle tradic rozdělili. Už jen kvůli zhruba 1200 kilokaloriím, které pečivo obsahuje. O historii dobroty se mohou zájemci dozvědět více v rámci interaktivní show v muzeu svatomartinského rohlíku u Starého rynku.

Ochutnávku je nejlepší nechat na závěr dne, protože jinak se budete po poznaňských památkách a lákadlech spíš kutálet. A to by byla při tom širokém výběru celkem škoda.