Menhiry v Čechách. Pravěké kameny spatříte v přírodě i mezi domy

Jako turistický průvodce vám může posloužit loni vydaná kniha historika a milovníka záhad Jiřího Bílka (1948–2020) s názvem Věk menhirů v Čechách.

Kromě detailního popisu kamenů, z nichž mnohé jsou památkově chráněné, se zabývá i teoriemi ohledně jejich původu a legendami, které je provázejí. Zmiňuje také výzkumy archeologů či pokusy psychotroniků a novodobých stoupenců megalitických kultur, které menhiry vztyčovaly například na místech se silnou koncentrací zemské energie nebo si z nich vytvářely pravěký „kalendář“.

Náš zřejmě nejvyšší a nejznámější menhir naleznete u obce Klobuky mezi Louny a Slaným. Asi sto metrů od silnice stojí v polích tmavý železitý pískovec označovaný také jako Zkamenělý pastýř. Váží kolem pěti tun a dosahuje výšky tří a půl metru, ale jeho celková délka je ještě větší. Na konci 19. století totiž archeologové zjistili, že byl zasazen do hloubky sedmdesáti centimetrů.

Kolem jeho původu existují dohady. Pochází z období Keltů, kteří tu měli své hroby, nebo je mnohem starší, či naopak mladší? Nejčastěji se datuje do 4. století před naším letopočtem.

Podle místní pověsti prvohorní kámen představuje pastýře, který tak dlouho vyhlížel zatoulané stádo oveček, až se změnil v kámen. Počátkem minulého století bylo poblíž menhiru vyoráno několik menších kamenů stejného druhu – ovečky. Jiná pověst tvrdí, že kámen „kráčí“ ke kostelu svatého Vavřince v Klobukách a až tam dojde, nastane konec světa.

V předvečer slunovratu 1994 proběhlo těsně u menhiru měření geomagnetického pole Země, které ukázalo mimořádné zesílení. Účastníci pokusu z řad psychotroniků navíc tvrdili, že kolem menhiru viděli šedofialovou auru a popsali i další podivnosti. Někdo pocítil srdeční arytmii, jiný nevolnost nebo napětí. Najdou se dokonce lidé, kteří jsou přesvědčeni, že v kameni stále bije pastýřovo srdce.

Podle psychotroniků menhir vyzařuje množství pozitivní energie a tu negativní, když se k němu přiblížíte, z vás nasměruje do země.

Na pražském Vyšehradě nedaleko kostela svatého Petra a Pavla se nacházejí tři sloupy vysoké 2,4 metru, 1,8 a 1,6 metru o celkové hmotnosti kolem dvou a půl tuny. Jde o horninu zvanou granodiorit pocházející z lomu v Posázaví.

Jako jediný z menhirů v Čechách obsahuje skupina kamenů nápis, který dosud nikdo nerozluštil. První zmínka o nich pochází z roku 1609, kdy stály na tehdejším hřbitově u kostela sv. Jana Křtitele, asi pět minut chůze odsud. Na dnešní místo byly přesunuty v roce 1888.

Podle jedné z pověstí je do kostela svatého Jana Křtitele hodil vzteklý čert, který se vsadil se zdejším kanovníkem o jeho duši, že donese sloup z baziliky sv. Petra v Římě na stavbu vyšehradského kostela dřív, než doslouží mši. Prý mu v tom zabránil svatý Petr, který čertovi sloup srazil do moře a tím ho zdržel. Když pekelník ze vzteku hodil náklad na kostel, sloup se rozlomil na tři kusy.

Badatelé a záhadologové soudí, že by mohlo jít například o předkřesťanský monolit sloužící k astronomickým účelům jako součást slunečních hodin.

Dolní Chabry, na jejichž území byl nalezen nejstarší doklad o osídlení Prahy v podobě kamenných nástrojů ze starší doby kamenné, jsou dnes součástí hlavního města. Na jejich okraji hned vedle chodníku mezi rodinnými domy, kde se ještě na počátku minulého století rozkládaly pole a louky, stojí Zkamenělý slouha, jak se menhiru vysokému sto šedesát centimetrů (pod zemí se skrývá ještě metr) přezdívá – zřejmě kvůli tomu, že tvarem připomíná shrbenou postavu.

Jako jediný z našich menhirů je ze světlešedého silicitu protkaného žilkami buližníku. Jeho stáří se odhaduje na šest set milionů let a hmotnost na jednu tunu.

Možná ho před šesti až sedmi tisíci lety vztyčili Keltové, kteří tu tehdy sídlili a kamenům připisovali magickou moc, schopnost léčit choroby či nahlížet do budoucnosti. Podle psychotroniků je menhir, který poprvé zdokumentoval spisovatel a archeolog Eduard Štorch, silným zdrojem energie a působí příznivě na ženy, které nemohou otěhotnět.

U obce Drahomyšl, necelého půl kilometru od silnice spojující Žatec a Louny, narazíte na balvan žlutošedého křemence starý asi pětadvacet milionů let, vysoký přes dva metry a těžký více než dvě tuny. Zajímavé na něm je, že z každé strany vypadá jinak a z určitého místa je skutečně podobný postavě v kutně a kápi. Jiří Bílek ho hodnotí jako nejhezčí vztyčený kámen u nás a psychotronici tvrdí, že půl metru od něho se nachází pole harmonizující duši.

Nejstarší záznam o Zakletém mnichovi pochází ze 17. století. Podle pověsti znázorňuje mladého mnicha z žateckého kláštera kapucínů, který miloval měšťanskou dívku. Ta kvůli němu utekla z domova, ale právě u Drahomyšle milence dostihl převor kláštera, který mnicha proklel slovy: „Kéž bys na místě zkameněl!“ Od menhiru je daleký výhled na České středohoří a nížinu kolem Ohře.

Rovněž nedaleko Loun se na vyvýšenině nad obcí Slavětín nachází menhir zvaný Baba, který z dálky připomíná shrbenou stařenu. Dojdete k němu polní cestou, na jejímž konci stojí lípa a pod ní kámen z rezavého pískovce. Vysoký je necelé dva metry a podle výzkumů z konce 19. století je stejně hluboko zasazen do země.

Jeho hmotnost se odhaduje na téměř dvě tuny. Když menhir povalil traktor, našly se střepy z období 2500 až 2700 let před naším letopočtem a keltské šperky.

Jen asi čtyři kilometry odsud, v Hřivčicích, narazíte na další z menhirů – stojí u silnice hned na začátku obce. Jde o velmi štíhlý, pravděpodobně částečně opracovaný sloup z druhohorního šedého pískovce, který měří metr osmdesát a váží zhruba šest set kilogramů. Jeho stáří se odhaduje na devadesát milionů let.

Je na něm umístěna deska s nápisem: „Starý ukazatel směru cest z r. 1680.“ Podle archeologů není dnešní umístění původní a nejspíš sem byl dopraven, aby sloužil jako rozcestník formanům.

Teorie o tom, že by mohlo jít o „směrovku“, existuje i v případě menhiru u osady Kersko umístěného nedaleko Labe přímo na Naučné stezce Bohumila Hrabala. Jedná se o bělošedý pískovec starý kolem devadesáti milionů let. Ze zmíněných kamenů je nejmenší – na výšku má třiasedmdesát centimetrů a váží asi dvě stě kilogramů.

Údajně má kolem sebe šířit pozitivní energii, záhadologové však nemají jasno v tom, kde se vzal. Kromě ukazatele směru může jít o „ochránce mostu“ či součást pohanských rituálů starých Slovanů.