Článek
Rodák z anglického Petersfieldu plnil v roce 2009 stránky velkých médií, která o něm psala jako o muži, co získal nejlepší práci na světě. Po půl roce ale smlouva na správce ostrova vypršela a Southall rozhodně neměl v úmyslu vrátit se ke své práci v kanceláři. Začal tedy pracovat pro australskou a novozélandskou turistickou kancelář a s návštěvníky jezdil po nejkrásnějších místech země protinožců.
Nyní jsou Southall a jeho manželka Sophee placeni jako „profesionální cestovatelé“. Mají vlastní blog The Best Life In The World (Nejlepší život na světě), na kterém mapují svá dobrodružství.
A jaká je jejich náplň? Třeba si vyrazit zajezdit na longboardu po Tasmánii, nebo urazit skoro 90 000kilometrovou cestu ze Singapuru do Londýna ve starém landroveru. „Život je skvělý, když můžete pracovat a cestovat s osobou, kterou milujete. Ale i tak dojde na situace, které pevnost toho svazku otestují,“ tvrdí Southall.
Výhodou je podle něj společné sdílení zážitků na nejkrásnějších místech planety. „Trčet celý den v kanceláři by mě nudilo a nechápu, jak se mohou lidé v takové práci zahrabat třeba na deset a více let,“ dodává.
Zkušenosti nejsou vždy pozitivní
Od doby, kdy se Ben se Sophee potkali, jsou neustále v pohybu. Ona se živila jako publicistka a fotografka ve svém domovském Brisbane. I přesto tvrdí, že stereotyp a nedostatek svobody ji začaly unavovat. Nyní je na charitativní misi, při které projede přes 1000 kilometrů napříč Tasmánií pouze na longboardu. „Doufala jsem, že když budu sdílet své zkušenosti s ostatními, budou vědět, co od daných míst očekávat a že se také naučí žít okamžikem a vychutnávat si ho, že půjdou za svými sny,“ tvrdí Sophee.
Podle jejího manžela ale cestování není vždy procházka růžovým sadem. Nejděsivějším okamžikem prý bylo, když ho za autem pronásledoval dav zhruba 50 lidí. „Před auto mi úmyslně vběhla nějaká žena a nechala se srazit, chtěla z toho vytřískat nějaké peníze. Rychle jsem dojel na policejní stanici, abych to vysvětlil. Lékař jí pak udělal rentgen, ale neměla nic zlomeného. Takže jsem té situace vyváznul bez úhony,“ vysvětluje Southall.
Podle manželů spousta lidí také zapomíná, že i když cestují, pořád mají nějaké pracovní závazky. Musí o místech psát, natáčet, fotografovat. S tím přichází i trochu frustrace, mnohdy nad materiály stráví celou noc, aby byli obchodní partneři či sponzoři spokojení.