Měl jsem srdce v kalhotách, přiznal Čech po zásahu letadla bleskem

Když cestujete pravidelně, nasbíráte lecjaké zážitky. A zdaleka ne všechny se odehrávají jen v cílové destinaci. Anabáze se zpožděnými lety a ztracenými kufry jsou v podstatě na běžném letovém pořádku. Občas ale dojde k něčemu doopravdy zajímavému. Jak se říká, zážitek nemusí být příjemný, ale musí být silný. A to tenhle rozhodně byl.

Na naši loňskou zářijovou dovolenou v Itálii jsme z Prahy vyrazili letecky s přestupem ve Vídni. První let aerolinek Austrian z Prahy do Vídně měl zpoždění, takže k odletové bráně navazujícího spoje do Benátek jsme dorazili jen tak tak.

V Embraeru E195LR aerolinek Air Dolomiti jsme seděli ve čtvrté řadě nalevo. Poměrně malé letadlo má na každé straně uličky jen dvě sedačky. Obloha byla toho dne na první pohled dynamická, ale nevěnovali jsme tomu žádnou zvláštní pozornost, jen jsem pořídila fotku scenerie z okénka.

Zrovna když jsem krátce před koncem letu odložila mobil, venku se zablesklo a zespodu od nohou byla cítit rána. „To byl blesk?“ zeptala jsem se muže spíš automaticky, protože mýlka byla vyloučená. Všechno se ale zdálo v naprostém pořádku. Alespoň než se letadlem začal šířit závan spáleniny.

I ti pasažéři, kteří byli do té chvíle absolutně klidní, znatelně znervózněli. Všichni kolem nás viditelně nasávali znepokojivý odér a rozhlíželi se kolem. S nadsázkou to vypadalo trochu jako králičí rozcvička.

Levý motor, na který jsme z okénka viděli, vypadal v pořádku, na opačnou stranu jsme sice neviděli až tak dobře, ale plameny z té strany také nešlehaly. Teď ještě ověřit, co se děje vpředu u kokpitu, a zda se dým nebo cokoli jiného podezřelého nevalí zezadu. Nevalilo.

V letadle sice může hořet množství věcí, které nejsou na první pohled vidět, ale začali jsme se uklidňovat. Tedy aspoň do chvíle, kdy jsme podle času už rozhodně měli začít klesat. Což se nedělo.

Žádné „bleskové“ hlášení se sice nekonalo, ale zjevně jsme místo přistávání kroužili dokola. V hlavě se v tu chvíli člověku honí spousta myšlenek typu: „Co když blesk poškodil přistávací systémy? Může se stát, že se nevysune podvozek? A jak dlouho asi vydrží palivo?“

Po třech otočkách nedaleko letiště Marka Pola v Benátkách jsme konečně začali výrazněji klesat. Vzhledem k přetrvávajícímu dešti a větru se nejednalo o úplně klidné přistání, ale odlehčené vydechnutí poté, co embraer na letištní ploše zastavil, se prohnalo celým letadlem.

Při výstupu jsme se sešli s kamarádem, který mířil do stejného hotýlku v horách, ale seděl v jiné části letadla. „Viděli jste to a hlavně cítili? Měl jsem srdce až v kalhotách, to jsem ještě nezažil.“

Bezpečný návrat na pevnou zem jsme v letištním kiosku oslavili skvělým italským espressem, k tomu přibrali plněnou focacciu na cestu a už vesele nasedli do přistaveného auta.

Počasí se ani během druhé hodiny jízdy nevylepšilo, spíš naopak. Italský řidič s námi při průtrži mračen na úzkých lesních cestách řezal zatáčky hlava nehlava, až to kamarád za všechny shrnul slovy: „Nemohl by trochu ubrat? Nepřežili jsme úder blesku, abychom tady zařvali v autě.“

Po návratu z nakonec vydařené dovolené mi to nedalo a až příliš blízkým setkáním blesků s dopravními letadly jsem se rozhodla zabývat ve více teoretické rovině.

Vyzpovídala jsem proto jednoho z nejpovolanějších, prvního českého kapitána B-747 Slavomíra Pískatého. Pilot tělem i duší mě utvrdil v domněnce, že ačkoli se průměrný pasažér letecké dopravy s úderem blesku nesetká často, pro profesionální piloty to není tak vzácné. Během své kariéry v oblacích to zažije snad každý.

„Platí, že bouřky se mají primárně oblétávat, ale někdy to nejde, nebo vás přepadne narychlo. Sám jsem to zažil asi pětkrát,“ uvedl pilot, který o svých dobrodružstvích „za kniplem“ vydal ve spolupráci s novinářem Petrem Čermákem knihu: Slavomír Pískatý: 20 let kapitánem Jumbo Jetu.

„Letadlo funguje jako Faradayova klec, to je podobné karoserii auta, tudíž veškerý elektrický náboj zůstane na povrchu. Pobyt na palubě za bouřky by měl být bezpečný, a to i ve vzduchu. Zásah vypadá děsivě, rána a záblesk, ale zůstane nanejvýš malá dírečka nebo někde možná vytlačený nýt. V zásadě o nic nejde,“ uklidnil mě pro potenciální „bleskové“ opáčko v budoucnu legendární český kapitán.