Mauricius, ostrov mnoha superlativů

Dokonalý relax na lehátku s kulisou palem a zelených kopců, doplněný kvalitním servisem a světovou gastronomií, jsou hlavními devízami oblíbeného ostrova v Indickém oceánu.

Aktivní vyžití zde naleznou především milovníci vodních sportů, protože naprostá většina lepších hotelů nabízí v ceně ubytování balíček těchto aktivit. Mezi ty jednodušší patří šnorchlování, kajak nebo stále oblíbenější paddleboard. Na dobrodružnější jedince čekají vodní lyže, windsurfing nebo malý katamarán.

Za příplatek pak hotely poskytují romantické plavby velkým katamaránem nebo typickou dřevěnou lodí na nepříliš vzdálené neobydlené ostrůvky nebo jen se sklenkou sektu vstříc již zmíněným západům slunce.

Ne nadarmo je také Mauricius oblíbenou párovou, svatební či líbánkovou destinací. Místní to opravdu umějí „udělat hezké“.

Samostatnou kapitolou je golf. Ostrov nabízí rozlehlá hřiště, obvykle na pozemcích patřících k hotelovým komplexům. Nejpůsobivější jsou bezpochyby ta pod horou Le Morne Brabant, ležící na stejnojmenném poloostrově na jihozápadě.

Hora, která ční z přímořské roviny, je od roku 2008 zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. V 19. století byla útočištěm uprchlých otroků a dodnes je považována za posvátnou.

Zdatnější turisté mohou vystoupat na její vrchol a pokochat se výhledy na palmami obklopenou lagunu s pláží, která je považována za nejkrásnější na celém ostrově.

Povinnou mauricijskou zastávkou je botanická zahrada Sira Seewoosagura Ramgoolama, známá též jako Pamplemousses. Její historie sahá do roku 1736 a je považována za nejstarší botanickou zahradu na jižní polokouli.

Rozkládá se na ploše 37 hektarů a pyšní se mj. chovem jednoho z nejdéle žijících tvorů na planetě, želv obrovských. Těm samozřejmě dělají společnost vzácné druhy rostlin, a především jezírko porostlé viktorií královskou. Tento největší leknín světa mimochodem jako první objevil Čech Tadeáš Haenke. Jeho listy dosahují až třímetrového průměru a udrží nad hladinou i 20kilové dítě.

Další zajímavostí zahrady jsou palmy Talipot, které vykvetou jedinkrát za život těsně před tím, než uhynou. Asi 200 tisíc květů tvoří největší květenství na světě, kterým je možné se kochat několik měsíců.

Na Mauriciu mohou šikovní ornitologové pozorovat některé z ohrožených druhů ptáků, které jinde na světě nenajdete. O přežití zde bojují Alexandr mauricijský, holub růžový a poštolka mauricijská.

Svůj boj v 18. století prohrál Dronte mauricijský, známý spíše jako blboun nejapný nebo pták dodo. Přesto doda „potkáte“ na každém rohu, bohužel jen jeho různá zpodobnění v obchodech se suvenýry.

Nejoblíbenější atrakcí ostrova je už od 70. let tzv. sedmibarevná země v oblasti Chamarel. Duny z lávového písku zde mimo tradiční hnědé září odstíny červené, fialové, žluté a dalších barev.

Místní popisují nezvyklou paletu různými romantickými historkami, důvod je ale prozaičtější. Vlhké a horké klima působí na čedič, kterým si láva razila cestu před desítkami tisíc let, ten se rozkládá a minerály se přes vodu dostávají do půdy, kterou barví. Odjet z Mauricia bez fotky s barevnými kopečky za zády se rovná vážnému turistickému prohřešku.

Nedaleko se nachází též stometrový vodopád Chamarel a národní park Black River Gorges s divokou řekou a dalšími lákavými sceneriemi.

A pokud jste dojeli až sem, nesmíte si nechat ujít ani Grand Bassin, v originálu Ganga Talao. Přírodní jezero v kráteru vyhaslého vulkánu je posvátným místem hinduistů, o čemž svědčí jeho výzdoba. Barevné sochy Ganéši a dalších bohů jsou častým cílem věřících přinášejících obětiny, ale také fotografů.

Do daleka se pak tyčí monumentální 33 metrů vysoká socha Šivy a právě renovovaná socha Durgy.

Ostrov je mimo jiné znám i svou náboženskou tolerancí – hinduisté, křesťané, buddhisté i muslimové zde spolu žijí v míru a jejich svatostánky nezřídka sousedí.

Mezi méně známé, ale o to zajímavější kratochvíle patří návštěva blízké čajové továrny a plantáže Bois Cheri. Čeká vás totiž reálná procházka snad všemi částmi výrobního procesu. Následujete tkané pytle s omamně vonícími čajovými lístky, zhlédnete proces sušení, drcení, sáčkování, počítání sáčků, plnění a balení krabic.

Velká část práce se dělá ručně. V přilehlých načančanějších prostorách koloniální vily pak následuje ochutnávka zdejších sáčkových čajů. Tu je dobré absolvovat především kvůli úchvatné vyhlídce na jezero.

Kromě čaje vyniká Mauricius ještě dalšími produkty – rumem a vanilkou. Lány a lány cukrové třtiny samozřejmě částečně najdou uplatnění i při výrobě sladkých krystalků, obzvláště v kombinaci s místním zlatem, vanilkou. Ta je na ostrově dostupná ve všech možných formách a skupenstvích. Ořechové rohlíčky s odtud dovezeným vanilkovým cukrem chutnají opravdu nezapomenutelně.

Nejvyhlášenějším výrobkem ostrova jsou však vynikající třtinové rumy. Seženete je od mnoha výrobců a v nepřeberném množství chutí: čistý, zázvorový, kávový i s příchutí rozličného ovoce. Neochutnat zdejší rum v některé z palíren by byla stejná škoda jako neochutnat místní čaj.

Chcete-li zážitek na úrovni, je ideální spojit ochutnávku s trochou historie. Chateau Labourdonnais je pro tyto účely jako stvořený. Tradiční koloniální panství uprostřed třtinových polí bylo na severu ostrova postaveno koncem padesátých let 19. století.

Dům dnes slouží jako muzeum tehdejšího životního stylu a je obklopen udržovanými zahradami. Nejpůsobivější je ale pohled z příjezdové cesty, kdy alejí letitých velikánů probleskuje fontánka a bílé pilíře panství jako z filmu Jih proti Severu. Zde si v autentickém prostředí vychutnáte nejen rumy, ale třeba i skvělé marmelády a další tradiční výrobky.

Pak už zbývá jen návštěva hlavního města Port Louis, kde si můžete v muzeu Blue Penny prohlédnout nejznámější známku světa, modrý mauritius. Jedna z nejcennějších známek vůbec byla na ostrově vydána 20. září 1847 spolu s též vystaveným červeným mauritiem.

Tím máte, co se ostrovních zajímavostí týče, v podstatě splněno. A s pocitem, že jste poznávání učinili zadost, je na čase vrátit se zpět na své plážové lehátko pod palmou. Tam můžete s osvěžujícím mořským vánkem na tváři a opravdu silně alkoholickým koktejlem v ruce – rum je totiž zásadně místní – vzpomínat na Marka Twaina, který nakonec mohl mít pravdu.