Maroko: Krásná a tajemná země na severu Afriky

Maroko je nyní na výsluní a v hledáčku nejen cestovatelů, kteří si oblíbili země severní Afriky. Na jaře, na podzim, ale i v letních měsících se tu pořádají neopakovatelné poznávací zájezdy po královských městech, historických přístavech, krajinou Atlasu i Sahary, zakončené v letoviscích, které si své hosty královsky hýčkají.

V letních měsících má Maroko další nezvratnou výhodu zvláště pro cestovatele, kterým nedělají dobře neúprosné tropické teploty.

Od Atlantiku fouká velmi osvěžující vítr. Koupání, které je běžně spíše jen pro otrlé plavce, představuje v červenci a srpnu skutečné osvěžení a chladný vánek dopřeje návštěvníkům země arganového oleje, koření a pohádkové architektury příjemnou, tropickými vedry neztrápenou dovolenou.

Nejznámějším letoviskem je Agadir na pobřeží Atlantského oceánu, kam se dá zaletět přímo z Prahy. Po 4,5 hodinách se ocitnete v přístavním městě, které bylo po zemětřesení v roce 1960 nově zbudováno.

Přestože je svým charakterem spíše moderní, stavby a hotely ctí marockou pohádkovou architekturu a nechybí tu za hradbami tradiční trh (Souk al Had), kde seženete ovoce, zeleninu, koření, oříšky, typické mosazné konvice a lampy, šperky, koberce, kvalitní kožené výrobky a kosmetické produkty z marockého pokladu — arganového oleje. I výborný a všudypřítomný pomerančový fresh džus.

Od lunaparku s dominantou — ruským kolem — se táhne pláž dlouhá 10 kilometrů se zlatavým pískem, která lemuje celou zátoku posázenou hotely. Nad ní ční panoramatické předhůří divokého Atlasu.

Další výhodou je blízkost jednoho ze skvostů Maroka, romantického Marrákeše, kam se dá vypravit na jednodenní zájezd z letoviska, ale určitě by si zasloužil i delší pobyt.

Při příjezdu do Marrákeše si nelze nevšimnout, že všechny budovy mají téměř stejnou cihlově červenou barvu. „Ostatní barvy jsou v podstatě pro stavby zakázány, kvůli slunečním paprskům. Tato barva alespoň částečně horké proudy pohlcuje a tlumí vedro, které se v letních měsících pohybuje okolo čtyřiceti stupňů,“ vysvětluje rodilý Maročan Kamal Jabeur, regionální manažer cestovní kanceláře Blue Style.

Návštěvníci jsou na první pohled fascinováni opečovávanými a mohutnými stavbami jako z pohádek tisíce a jedné noci. Češi dobře znají například nádhernou budovu hlavního nádraží z filmu Líbáš jako ďábel. Nelze vynechat také krásné zahrady, jimž vévodí Jardin Majorelle, které uchvátily i známého módního návrháře Yvese Saint Laurenta.

Největším skvostem Marrákeše, a možná i celého Maroka, je však historická část Červené perly jihu (jak se městu přezdívá) Medina, a její srdce — náměstí Jemaa el-Fna. Právě sem jezdí cestovatelé a fotografové pozorovat jeden z nejromantičtějších západů slunce na světě.

Na rozsáhlém náměstí s desítkami stánků s jídlem a pitím, kde se dá povečeřet v jedinečné atmosféře a jídlo je skutečně perfektní — je možné koupit i typické koření, výrobky z kůže, ale například i zhlédnout vystoupení akrobatů, zaříkávačů hadů, krotitelů opic, žonglérů a tanečníků.

Dalším skvostem, který je dobře vidět i z náměstí a oblíbených střešních kaváren, je mešita Kutubíja s minaretem vysokým 69 metrů. Při hledání dalších zajímavostí a pamětihodností musí návštěvníci zaplout do změti uliček plných stánků, nádvoří a restaurací.

V labyrintu ulic není těžké se ztratit. Není ovšem důvod k panice. Když se vám nepodaří zorientovat, můžete využít průvodcovských služeb, které ochotně nabízejí místní.

Za pomoc ovšem očekávají bakšiš, a to mnohdy i dost vysoký. Za 20 dirhamů by však měly být spokojeny obě strany. Anebo lze v nějaké širší ulici mávnout na taxi, které tu není problém sehnat. Stejně jako při nákupu čehokoli v Maroku, pokud nejsou pevně stanovené ceny zvěčněné na kartónech, i v taxíku se cena za odvoz smlouvá.

Marrákeš je jedním ze čtyř královských měst; vedle Fezu, jednoho z nejmalebnějších marockých měst, Rabatu — současného hlavního města — a Meknesu, která v historii představovala hlavní města země, při vládě té či oné královské dynastie.

Zato například Casablanca připomínající romantický kultovní snímek je ve skutečnosti průmyslové a obchodní centrum země, kde žijí téměř tři milióny obyvatel a velká romantika tu na cestovatele nečeká.

Podél atlantického pobřeží směrem na sever by cestovatelé neměli minout Essaouiru, přístav, který se proslavil svou hudbou a také divokými vlnami. „Někteří lidé tvrdí, že jim Essaouira připomíná Jamajku. Poté, co tu několik let žil Jimi Hendrix a dostaly se sem rytmy ze Senegalu, se tu zrodil originální hudební styl. Pořádají se tu různé hudební festivaly a usadily se tu i skupinky typických rastamanů.

Bouřlivý oceán a velké vlny zase přilákaly komunitu surfařů a už několikrát se tu pořádala světová mistrovství v těchto vodních sportech,“ popsal výjimečnosti Essaouiry Kamal, který žije v Brně od studií v roce 1984, ale snaží se alespoň dvakrát ročně navštěvovat své rodiče, sedm sourozenců a jejich rodiny v rodné zemi.