Marokem s batohem na zádech

Maroko, arabsky al-Maghreb al-Aqsa, neboli "nejvzdálenější země zapadajícího slunce", ohraničené z jedné strany modrými vlnami Středozemního moře a Atlantského oceánu a z druhé žlutým pískem Západní Sahary, je země kontrastů.

Můžete si tam užívat v luxusních letoviscích na břehu oceánu v Agadiru či mezi palmami u Středozemního moře v okolí al-Husajmy. Také ale šplhat do čtyřtisícových výšek Atlasu nebo nocovat s potomky Arabů, Berberů, Féničanů, Židů a subsaharských Afričanů v hliněných vnitrozemských vesnicích nebo v pouštních dírách.

My jsme se rozhodli užít si Maroka s batohem na zádech a okusit z každého něco.

Tanger je rušné město na samé výspě Maroka. Bývá sice označováno za nejnebezpečnější v zemi, na nás však vytáhli kudlu až v Casablance. Tanger nás naopak přijal vlídně.

Trajekty ze španělského břehu směřují do Tangeru z různých přístavů a jezdí prakticky po hodině. Pokud přiletíte do Malagy, můžete plout rovnou odtud. Levnější je ale ve Španělsku popojet autobusem do Tarify nebo města Algeciras (cca 11 eur z Malagy). Odtud zaplatíte na africký břeh zhruba 30-35 eur, tedy něco kolem tisícovky. Z Malagy by to byl dvojnásobek.

Ještě na trajektu absolvujete pohovor s marockými celníky: odkud jste, kam přesně jedete a kdy se vracíte. Výhodou je, že nemusíte na břehu stát hodinovou frontu před vstupem na loď, ale že se zabydlíte na palubě a v klidu vyčkáte, až se fronta zkrátí. Nevýhodou je, že loď vypluje s hodinovým nebo i větším zpožděním. Při cestě zpátky v Tangeru to bude obráceně, tam budete stát hodinu před celnicí, ale loď odjede včas. Takže vám většinou ujede.

Přestože se o Tangeru říká, že je městem, které nikdy nespí, platí při cestě dobrá rada. Načasujte si příjezd tak, abyste nocleh nesháněli pod tlakem a v nervozitě.

Nejlépe je vyrazit brzy ráno. Noční příjezdy do velkých afrických měst mohou člověku způsobit šok, kdy pak rychle podlehnete nabídkám všudypřítomných a vlezlých prodavačů a radilů, kteří se neustále objevují a lámanou angličtinou se vás snaží přesvědčit, že to jsou právě oni, kdo vám zaručí nejlepší služby ve městě. Nechá-li se člověk přemluvit, zaplatí většinou dvojnásobek toho, co by dal za taxi či nocleh v nějakém hotelu.

Na levné ubytování je nejlepší zeptat se lidí na ulici, a to v jakémkoli městě. Většinou se nejlevnější ubytování dá sehnat překvapivě v centru města, v okolí tržnice a přístavu. My jsme to pravé místo nalezli za dvě hodiny hned v přístavu. Deset minut cesty od trajektu v boční ulici od hlavní promenády. Byly zde dvě společné ložnice, odděleně pro muže a ženy, relativně čisté postele, ucházející toalety a sprchy s mírně tekoucí studenou vodou. Za to vše jsme zaplatili každý 50 dirhamů, tedy asi 140 Kč na osobu a noc.

Tanger založili kolonisté z Kartága již v 5. století př. n. l. Báje praví, že v nedaleké jeskyni kdysi přespával Herkules. Po pádu Říše římské se dostal do područí Vandalů. V 15. a 16. století jej drželi Portugalci, později Španělé a dokonce i Angličané.

Pro Evropu byl Tanger vždy klíčovým přístavem. Zajímavé je jádro města s mnoha trhy, které jsou otevřeny dlouho do noci, dále Sultánovy zahrady nedaleko pevnosti (kasbahu) nebo starý anglický kostel svatého Ondřeje nedaleko náměstí Grand Socco.

Z Tangeru si můžete vybrat, kam dál. Jsou asi tři možnosti. Na východ do pohoří Ríf, podél pobřeží do hlavního města Rabatu a Casablanky, nebo do vnitrozemí, do královského města Marrákéše, podle kterého země dostala jméno.

My jsme zvolili Marrákéš. Vlakové nádraží je od centra Tangeru vzdáleno asi hodinu cesty pěšky, proto je lepší použít taxi. Cesta stojí 190 DH (asi 510 Kč). Nádraží je moderní a bezpečné. S místenkou však nepočítejte. Třicet minut před odjezdem vlaku se otevřou dveře ke kolejím a vás čeká závod se stovkami cestujících přes celé nástupiště. Ti nejrychlejší vyhrají nejlepší místa ve vlaku, nejpomalejší mohou cestu prostát v uličce.

Cesta vlakem z Tangeru do Marrákéše trvá asi dvanáct hodin. Je lepší jet přes noc, protože ušetříte za nocleh a neplatíte poplatky za klimatizaci, která se ve vlaku platí jen přes den.

Marrákéš založil v roce 1062 sultán Jusef bin Tachfin a město se stalo jedním z nejvýznamnějších kulturních center islámského světa.

Prohlídku města je nejlepší začít na hlavním náměstí nedaleko Koutoubijské mešity, postavené v roce 1199 s minaretem vysokým sedmdesát sedm metrů. Je to centrum zábavy a tržiště v jednom.

V jeho okolí je také spousta restaurací, za mešitou jsou rozlehlé a volně přístupné zahrady, vítaný únik z rozpáleného města. Do mešity však mohou jen lidé vyznávající islám.

Další atrakcí je marrákéšská tržnice - súky, labyrint uliček, ve kterých je snadné zabloudit. Marrákéšská tržnice je největší v království.

Do Agadiru jsme jeli z Marrákéše autobusem. Malé nedorozumění vzniklo hned při koupi lístku. Byl asi o třetinu dražší, než udával ceník. Vyšší cenu zdůvodnil místní šéf veškerého obchodování s lístky velkým počtem lidí. Prostě čím víc lidí chce jet, tím jsou lístky v Maroku dražší.

Nakonec jsme jeli asi šest hodin vcelku pohodlným autobusem za přibližně 220 Kč. Nejednejte o lístcích s dohazovači, lépe je jít rovnou k okénku. Soukromé společnosti, kterých je na nádraží bezpočet, bývají levnější než státní CTM, často však na úkor pohodlí.

Dnešní Agadir, ležící na pobřeží Atlantiku, je odlišný od ostatních marockých měst. Byl znovu vystaven po velkém zemětřesení v roce 1961, při kterém zemřelo na patnáct tisíc lidí.

Po zemětřesení bylo centrum města přesunuto několik kilometrů jižněji, pryč z nebezpečného epicentra. Na místě bývalého zničeného města je dnes park a malá mešita jako památka tragédie.

Asi dvacet kilometrů městskou dopravou za Agadirem je malá rybářská vesnice Taghazoute. Tam je večer možné navštívit mnoho příjemných restaurací nebo se najíst v pouličních stáncích. Za jídlo, které se v nich přímo vaří, u nich dáte od deseti do sta korun.