Hlavní obsah

Máminka, Děd, Tátovka: Rozhledny a alej v okolí Hudlic

Právo, Kateřina Hubertová

Kolem obce Hudlice na Křivoklátsku se to vyhlídkami jen hemží. Přímo na okraji vesnice se tyčí výrazná Hudlická skála, jen o pár kilometrů dál vyrostla před necelými třemi lety rozhledna Máminka. Její dřevěná konstrukce od architekta Martina Rajniše potěší nejen milovníky výšek a panoramat, ale i architektury.

Foto: Profimedia

Rozhledna Máminka je přístupná celoročně, vstup je zdarma.

Článek

Rozhledna Máminka stojí nedaleko obcí Hudlice a Kublov, sedm kilometrů západně od Berouna, na Krušné hoře (609 m n. m.), dominantním vrchu širokého okolí. Na jejím vrcholku býval nejen jeden z největších dolů na železnou rudu u nás, ale stávala tu kdysi i triangulační věž pro zeměměřiče. Právě ta se stala inspirací pro podobu Máminky.

Máminka a Tátovka

Třiatřicet metrů vysoká rozhledna dřevěné konstrukce má tvar trojbokého jehlanu. Na vyhlídkovou plochu ve výšce jednadvacet metrů vystoupáte po zavěšeném válci točitého dubového schodiště.

Za pozornost stojí i jednotlivé schody, každý z osmadevadesáti schodů si mohli dárci a investoři adoptovat a nechat na ně napsat vzkaz, věnování nebo citát. Odměnou za jejich zdolání je výhled na okolní kopečky Křivoklátska a Berounska. Za dobrého počasí lze dohlédnout až na Klínovec, Ještěd či Šumavu, dokonce prý můžete zahlédnout i Žižkovský televizní vysílač.

Nonstop přístupná Máminka má totiž ničím nerušený výhled kolem dokola, na žádné ze stran ji nepřevyšují stromy. Z parkoviště se k ní dostanete po štěrkové cestě, značené jako modrá. Půjdete do mírného kopce dlouhého půldruhého kilometru, cestu by měli bez problémů zvládnout i méně trénovaní lidé nebo děti. Po modré se jde k rozhledně i z Hudlic, případně se vydejte alejí Tátovka.

Už z názvu je jasné, že alej s rozhlednou nějak souvisí. Za vznikem obou hudlických zajímavostí stojí tentýž člověk, Radek Olič z Hudlic, který v roce 2005 nechal vysázet alej jako narozeninový dar pro svého otce. Později chtěl potěšit i maminku, a tak se stal iniciátorem stavby rozhledny. Mimochodem, své maminky jistě potěšili i mnozí z dárců, jednotlivé schody jsou totiž často věnovány právě maminkám.

Míříte-li alejí k Hudlicím, už z dálky vidíte Hudlickou skálu, buližníkovou skalku, která po milióny let odolávala erozi, na rozdíl od okolního prostředí.

Pod temenem skály spatříte vchod do jediné nekrasové jeskyně na Berounsku. Kdo se protáhne uzoučkým vstupem, dostane se do dvanáct metrů dlouhého prostoru opředeného mnoha legendami.

V nejzazším koutě jeskyně prý stával kamenný stůl, za nímž sedávala panna v bílém rouchu a šila košili. Každý rok přidala jediný steh a ve chvíli, kdy by byla košile došita, měl prý přijít konec světa. Po dřevěném schodišti se dostanete až na vrchol skály, kde jsou umístěna kovová mířidla, která ukážou směr k zajímavostem v okolí. Podívat se můžete třeba zpátky k rozhledně Máminka nebo na Vraní skálu nad obcí Svatá.

Jungmannovo rodiště a rozhledna Děd

Hudlice jsou rodištěm Josefa Jungmanna, obrozence a bojovníka o prosazení češtiny jako plnohodnotného jazyka. Ve staročeské roubené chalupě z roku 1718, kde se Josef Jungmann narodil, je dnes muzeum. Uvnitř si můžete prohlédnout dobové zařízení a také expozici o životě a díle tohoto významného obrozence. Před chalupou stojí Jungmannův památník s bustou vyrobenou z novojáchymovské litiny. Jméno slavného rodáka nese i útulná Hospůdka u Jungmanna, která překvapí dobrými a rozmanitými jídly.

Po dobrém jídle se z Hudlic vydejte na šest kilometrů dlouhou cestu směrem k rozhledně Děd na vrcholu stejnojmenného kopce (492 m n. m.). Cihlová novogotická stavba s cimbuřím je první rozhlednou u nás z dílny Klubu českých turistů. Na její stavbu, která vyšla na tři tisíce zlatých a trvala pouhé čtyři měsíce, padlo pětadvacet tisíc bílých cihel dovezených z nedalekého Králova Dvora.

Rozhledna byla otevřena 17. září 1893 a výhled do okolí, dokonce až na Říp či Milešovku, první návštěvníky tehdy doslova uchvátil. Od té doby v okolí vyrostl hustý les a výhledy do některých směrů jsou už proto omezené. Věž je volně přístupná po celý rok. Na vyhlídkový ochoz ve výšce dvanácti metrů vede třiadvacet kamenných schodů z vnější strany věže a třiatřicet litinových schodů uvnitř.

Z Nižboru po zelené

Výlet po výše jmenovaných rozhlednách lze zvládnout i pěšky. Výšlap dlouhý pětadvacet kilometrů začíná u nádraží v Nižboru a přes Nový Jáchymov a úpatí Krušné hory vás po zelené, červené a modré turistické značce dovede až k rozhledně Máminka.

Odtud se po turistické značce vydejte dolů k silnici, po níž se dostanete do Hudlic, kde můžete vystoupat na Hudlickou skálu, navštívit Jungmannův rodný domek a posilnit se na další cestu.

K rozhledně Děd pokračujte z Hudlic po červené, pak seběhněte po modré přes zastavení u kaple U Studánky do Berouna. Přes město dojdete k nádraží, případně se ještě stavte v pivovaru Berounský medvěd, který najdete jen pár kroků od nádraží. Jedete-li autem, zaparkujte ideálně v Berouně u nádraží a popojeďte lokálkou do Nižboru.

Foto: Profimedia

Na vyhlídku celoročně volně přístupného Děda vede třiadvacet vnějších nebo třiatřicet vnitřních schodů.

Chcete-li si udělat kratší výlet, jsou ideálním výchozím bodem Hudlice. Odtud jednoduše vyběhnete na Hudlickou skálu, k Mámince dojdete buď pěšky po modré turistické značce či naučné stezce, nebo se ještě o kousek přibližte autem na parkoviště Na Úmrlčí nebo Na Vartě, odkud na rozhlednu také vede naučná stezka.

K rozhledně Děd se vydejte buď po modré turistické značce z Berouna, nebo využijte okruhu Talichovy naučné stezky, která vede oblíbenými místy světoznámého dirigenta. Asi pětikilometrová stezka začíná i končí na okraji Berouna.

Související témata:

Výběr článků

Načítám