Malebný ráj, který nikdo nezná: navštíví jej jen pět tisíc turistů ročně

„Když mí rodiče před 21 lety přišli do tohoto domu, byl ještě v dobrém stavu. Žádná část se nezřítila, mohli jsme ještě obývat patro,” říká sedmadvacetiletý průvodce Edrisse N’Serere, který žije v rozpadajícím se domě. Ačkoli je ještě zřetelné, že šlo o velkou koloniální budovu, rodina bydlí nyní v přízemí v tísnivých podmínkách.

„Rodiče prodávají dům jednomu Nizozemci za milión meticalů (asi 675 000 Kč)," raduje se mladý muž. Podobně jako mnoho jiných polorozpadlých staveb na ostrově Mosambik bude i tento dům od sklepa po půdu renovován cizincem, který podlehl kouzlu krásného prostředí.

Tento pás země o necelých dvou kilometrech čtverečních spojený s pobřežím tři kilometry dlouhým mostem objevili portugalští mořeplavci v roce 1498. Jeho strategická poloha z něho učinila významné centrum v Indickém oceánu v dobách obchodu se zlatem, slonovinou a otroky. Avšak v roce 1898 postoupil svůj status metropole Maputu, ležícímu na 2000 kilometrů směrem na jih, které bylo blíže jihoafrickým zlatým dolům.

Poté úpadek města postaveného z kamenů a vápna a hýřícího pastelovými barvami prohloubil masový odchod portugalských kolonizátorů v souvislosti s vyhlášením nezávislosti země v roce 1975.

Ostrov Mosambik, zanesený na seznam světového kulturního dědictví UNESCO v roce 1991, začal nedávno prožívat nový rozmach. Obytné domy i památky byly restaurovány, dopravní síť byla obnovena a ve starobylých domech jsou dnes restaurace a hotely.

„V poslední době přicházejí především soukromí investoři," vysvětluje Yorick Houdayer, francouzský architekt žijící v Mosambiku už dvacet let. Řídí tu rekonstrukci bývalých celnic.

Radnice pohlíží na tyto investice přívětivě, neboť na rekonstrukci polorozpadlého domu je třeba počítat s miliónem dolarů (24 miliónů Kč) a nikdo tu takové peníze nemá, říká starosta ostrova Mosambik Saide Gimba. Ostrov totiž ve svém rozpočtu peníze na rekonstrukci nemá a UNESCO tu v roce 2012 zavřelo své úřadovny pro nedostatek financí.

„Nezbytná rekonstrukce, při níž je třeba respektovat nařízení o kulturních památkách a používat původní materiály, je pro většinu obyvatel ostrova příliš finančně náročná," vysvětluje Claudio Diamantino, ředitel Úřadu pro zachování ostrova Mosambik (GACIM). Tento úřad dohlíží na rekonstrukci čtyř stovek budov v historickém jádru, které jsou označeny jako kulturní památka.

Většina investorů pochází z Evropy nebo Maputa, na plážích zase vlastní většinu hotelů Jihoafričané. Místí obyvatelé na příchod cizinců vytvářejících pracovní příležitosti pohlížejí shovívavě, ale někteří se obávají, že ostrov bude znovu rozdělen jako za Portugalců.

„Jednou opustí všichni nájemníci historické centrum a přijdou do chudých čtvrtí, protože v centru budou všechny domy patřit cizincům," soudí Edrisse N’Serere.

Tyto chudinské čtvrtě, které poznáte podle střech z palmových listů nazývaných macuti, zabírají jižní polovinu ostrova a kdysi tu žili otroci. Často leží pod úrovní moře. „Když je období dešťů (od prosince do března), hromadí se tu voda a nemůže odtékat. Šíří se tu pak malárie a cholera," uvádí Edrisse N’Serere.

Ostrov zdaleka není zaplaven turisty: loni jich sem přijelo jen na 5000.