Maková hora ukrývá velký příběh

„Maková hora byla dříve mnohem více zalesněná než dnes. Byla součástí statku Smolotely, což byl statek lidí živících se prodejem a výrobou smoly,“ rozpovídala se přímo na hoře Věra Smolová, která se ve svém bádání na Makovou horu specializuje.

Původ tohoto názvu byl vždycky tak trochu zahalen tajemstvím. „Pouze ale dokud jsme se nepodívali do Gebauerova slovníku staré češtiny, kde on vysloveně píše, že v jakémsi českokrumlovském rukopisu, který vznikl někdy před rokem 1418, našel spojení ‚v pekle jsou tmy makavé‘. A my dodneška říkáme, že je někde tma jak v pekle, nebo že je tma, že si na ni můžeme sáhnout, vlastně máknout lidově. Od toho je výraz makavá/maková,“ vysvětlila Smolová.

Maková se vždy vyznačovala právě výrazně hustým porostem. „Ještě na mapě druhého vojenského mapování je skutečně vyznačena jako zalesněná, úplně černá temná hora,“ upřesnila Smolová, která pracuje jako ředitelka Státního okresního archivu v Příbrami.

„Majitelem tohoto panství v roce 1716 byl Jan Felix Chanovský. Dřevo, které tady všude rostlo, bylo podstatnou součástí zisku statku. Pole tady nejsou moc úrodná, ale dřeva tady bylo opravdu hodně a Chanovští měli výhodu, že měli přístup dolů k Vltavě, a to dřevo, které tady vytěžili, vozili k Vestci a odtamtud se splavovalo po Vltavě,“ vysvětlila Smolová.

Maková hora se skutečně tyčí nad Vltavou. Dneska už jsou ale staré cesty i několik vesnic jako Těchnice, Orlické Zlákovice a další pod hladinou Orlické přehrady.

„Dřív ale sem nahoru na horu obyvatelstvo přicházelo i z druhé strany. Dnes jsou tyto komunikační sítě již odstřihlé,“ řekla Smolová. „Zase ale odtud vidíme na Orlík i Temelín. Výhled je tu také na celé Podbrdsko až k Milešovu,“ dodala Smolová.

„Statek Smolotely s vrchem Maková patřil od 17. století rodině Chanovských z Dlouhé Vsi. Oni měli spoustu dětí, ale jak to tak tehdy bývalo, tak jim zbyl jediný syn a jediná dcera. Rodina byla zatížena chorobami a i jejich poslední syn Jan Felix Chanovský Krasalovský z Dlouhé Vsi trpěl od mládí několika nemocemi a předpokládal tehdy, že jeho život nebude dlouhý,“ uvedla ředitelka Státního okresního archivu v Příbrami.

Po dvacátém roku života se nečekaně stal vlastníkem celého rodového majetku. „A jako třiadvacetiletý se rozhodl, že na do té doby pustém kopci Maková postaví reprezentativní kapli,“ pokračovala ve vyprávění Smolová.

„To tehdy byla taková móda po vzoru hraběte Šporka z Kuksu, že si šlechtici stavěli něco jako chaty. Meditační místa s poustevnami a s nějakou svatyní. Proto se v roce 1816 rozhodl, že tady postaví kapli svatého Jana Křtitele,“ dodala Smolová.

Kapli zamýšlel Jan Felix jako veřejnou, protože lidé z okolí Smolotel měli cestu do kostela dalekou. „Už tehdy trvalo dlouho, než mu stavbu schválili, takže sem nechal navozit materiál a začal stavět bez povolení,“ upřesnila Smolová.

Povolení dostal v roce 1718, o rok později nechal odlít zvony a již v červnu roku 1720 byla stavba požehnána. Kostel se tedy stavěl pouhé dva roky.

Kapli dominují nejen andělé, ale také freska na stropě. „Ta je svědectvím o duchovní a kulturní úrovni tehdejší šlechty. Je to malba provedená podle slavného obrazu Petra Pavla Rubense,“ vysvětlila Smolová.

„Je to podle jeho rytiny. To byl tehdy takový způsob, že malíř namaloval velký slavný obraz, a aby se rozšířil do celého světa, tak měl svého rytce, ten udělal přesný zrcadlový obraz a rytina se poté šířila po světě,“ dodala ředitelka.

„Jan Felix Chanovský tady použil původní antický motiv. Protože vždycky všichni chtěli vidět vraždy, tak tohle je motiv, kdy královně Tomiris v roce 530 přinesli hlavu jejího protivníka, krále Kýra a ona ji smočila do mísy s krví,“ řekla Smolová.

Podobný příběh je znázorněn také v Novém zákoně, kdy je hlava Jana Křtitele přinesena na talíři jeho nepřítelkyni. V kapli je tedy použit přenesený motiv. „Tím je ta kaple opravdu mimořádná, protože ty postavy jsou skutečně rubensovské,“ doplnila autorka publikace s názvem Maková hora.

Tvůrci nejsou známí, pouze se ví, že kostel měl původně navrhnout Carlo Antonio Canevalle, který měl být i stavbyvedoucím. „My jsme pro to ale nenašli žádný písemný důkaz. Víme, že v té době působil na Rožmitálsku, takže vazby tady měl, ale není to nikde v pramenech,“ doplnila Smolová.

Chanovský se těsně po otevření kaple pro veřejnost rozhodl zavést škapulířové bratrstvo, které bylo známé svou úctou k Panně Marii. „Máme zde obraz, kde Panna Marie předává škapulíř,“ uvedla Smolová.

Úcta k Panně Marii v kapli nakonec převýšila úctu k Janu Křtiteli. „Dneska už nikdo neví, že je tady pouť svatého Jana Křtitele, ale všichni vědí, že je pouť Panny Marie Karmelské na Makové, což je také zajímavé, ale kostel je opravdu zasvěcen pouze právě Janu Křtiteli,“ upozornila Smolová.

Od roku 1733 pak patřila Maková pozůstalým po Janu Blažeji Santini-Aichelovi, od jehož úmrtí letos v prosinci uběhne 300 let.

„Hlavní majitelkou panství byla právě jeho vdova, ale ona to asi nebyla moc hodná žena. Na opravy kaple odmítala dávat peníze. Potom ke stáru už asi ‚šla do sebe,‘ takže slíbila kostelu věčnou lampu,“ uvedla Smolová. Podle ní je to barokní lampa v přední části kaple, pramen pro to ale opět není.

Reputaci rodiny napravila její dcera, která přišla o jediného syna a většinu svého majetku rozdala potřebným. Poté se Maková dostala do rukou jejího vdovce, Adama barona Skronského, ten se do dějin poutního místa zapsal jako jeho zachránce.

„Panovník Josef II. tehdy při reformách likvidoval nejen bratrstva, ale také takzvané nadbytečné kostely. Díky škapulířovému bratrstvu se tady ale vytvořila pevná komunita lidí. Adam Skronský jako vysoce postavený úředník požádal, zda by nemohl získat peníze na nutnou opravu střech. Než se ale úředníci rozhodli, zda to schválí, tak on střechu opravit nechal,“ sdělila Novinkám Smolová.

„Makovský kostel prostě vždy, když mu bylo ouvej, našel svého zachránce,“ řekla Smolová.

Za druhé světové války pak statek vlastnila rodina židovského původu. „Senior toho rodu Makovou zachránil po vichřici. Nechal opravit střechy, poté zemřel a většina jeho rodiny skončila někde v koncentračních táborech. Také zaplatili životem, ale ten úžasný kostelík nám zachránili,“ připomněla události Smolová.

Třetí velká záchrana proběhla po sametové revoluci v 90. letech. Komunisté podle Smolové slibovali opravu kostela, nikdy na to ale nedošlo. „Ta revoluce přišla v pravý okamžik a péčí a láskou místních lidí a tehdejšího správce Václava Kratochvíla, ale i součinností a porevolučním nadšením byla Maková zachráněna,“ popsala Smolová dějinné události.

Dnes bývá kostel z bezpečnostních důvodů zavřený. Občas se otevře na modlitby. Ta nejbližší bude 4. listopadu. Na Mariánskou sobotu proběhne od deseti hodin „Modlitba růžence“.

„Lidé sem ale chodí jen tak. Protože si tady každý krásně odpočine, nabere síly. Je tady úžasný výhled. A je to tak, jak to chtěl už ten Chanovský. My si také toužíme odpočinout od civilizace někde venku a lidé na začátku 18. století na tom nebyli jinak,“ dodala Smolová.

Na Makovou se můžete projít naučnou stezkou. Tu připravili v roce 2009 studenti gymnázia Přírodní škola ve spolupráci s obyvateli Smolotel. Stezka začíná na smolotelské návsi, kde najdete první informační tabuli, a provádí návštěvníky okolím obce Smolotely, která se nachází 3,5 km severozápadně od hráze Orlické přehrady. Celkem 7 informačních tabulí je rozmístěno na zhruba 6,5 km dlouhém okruhu. Zastavení se zabývají významnými historickými památkami a místní přírodou.

Kvůli svému umístění ve výšce 544 metrů je barokní kostel vystaven v zimě až krutým povětrnostním podmínkám. „Kostel má stále šindelové střechy a životnost šindele i při nejlepší péči je pouze třicet let. Takže v současné době je opět potřeba opravit celou střechu, aby do něj nepršelo. Totéž platí bohužel i o omítkách, které jsou také třicetileté. Vlivem západního větru i deště průčelní strana velmi trpí. Je potřeba s tím co nejdříve něco udělat,“ uzavřela Smolová.