Madrid - město pro milovníky umění, noční zábavy i toulek bez cíle

Trvalo to ale jen do té doby, než v roce 1561 krále Filipa II. přestalo bavit neustálé stěhování královského dvora z jednoho místa na druhé. Proč si mezi tolika kvetoucími městy zvolil tehdy ušmudlaný a zapáchající Madrid se sotva patnácti tisíci obyvateli? Možná rozhodla geografická poloha. Město ležící v samém středu Španělska od té doby jaksepatří zmohutnělo a se svými téměř třemi milióny obyvatel je někdy rušné až příliš.  

V Madridu nemáte onen pocit bezmoci, který se člověka zmocňuje ve městech překypujících historickými památkami, že všechno stihnout nelze. Snad jen milovníci umění to mají o něco těžší, protože jen na „hvězdný trojlístek“, jak je tu nazýváno Museo del Prado, Museo Thyssen-Bornemisza a Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofía, je třeba opravdu hodně času.

Začněte třeba na „nulťáku“ čili nultém kilometru španělských silnic, odkud se měří vzdálenosti do všech koutů země. Je zapuštěný v chodníku na Puerta del Sol. Sluneční bráně, jak zní v překladu název náměstí, která však zmizela někdy v 16. století. V každou denní dobu až do pozdních nočních hodin tu proudí davy lidí a občas si připadáte, že jste se zrovna stali součástí nějaké ohromné manifestace. I na tomto náměstí jsou však místa, kde se jen tak postává.

Určitě se i vy zastavíte u jednoho ze symbolů Madridu – sochy medvěda čichajícího k plastice (jahodový strom). Na chvíli se zdržíte u čističe bot, ne snad abyste si dali vyčistit boty, ale abyste zhlédli neskutečné „divadelní představení“, v němž hrají hlavní roli ruce, kartáč a boty. Jen o několik metrů dále se vypíná jezdecká socha krále-starosty, jak se říkalo Karlu III. (1759–1788), který je díky svému starání se o Madrid považován za nejlepšího starostu Madridu všech dob.

Zatímco Puerta del Sol kypí ruchem, druhé nejznámější náměstí Plaza Mayor je až důstojně klidné, pokud ovšem není neděle a jeho podloubí nezaplní filatelisté a numismatici, kteří tu už nějakých pár desítek let tráví sváteční dopoledne, nebo se zrovna nekoná některý z mnohých folklórních, hudebních či divadelních festivalů pod širým nebem.

Na toto rozlehlé obdélníkové náměstí, které je ze všech stran obklopeno strohými třípatrovými domy s vysokým podloubím, lze vstoupit některým z osmi průchodů. V minulosti se tu konaly býčí zápasy, veřejné popravy, planuly tu ohně inkvizice, odehrávaly se různé slavnosti a veselice. Dnes se pod podloubím skrývají krámky se suvenýry a také restaurace a bary, jejichž majitelé s prvním jarním sluníčkem vytahují stolky se slunečníky a stěhují se ven za lidmi.

Jsme vůbec ještě v hlavním městě? – řeknete si, když se pár kroků od Plaza Mayor najednou ocitnete jako v jiném světě. Jako byste se z moderní metropole najednou přenesli do malého provinčního městečka s jeho tradičními rodinnými i společenskými rituály.

Když do uliček Nožířské, Barvířské, Klempířské, Koželužské atd. zabloudíte ve všední den, slyšíte z mnoha stran zvuky nástrojů vycházející ze zdejších řemeslnických dílen, které občas přehluší naplno puštěné rádio či televizor. Na lavičkách ve stínu stromů nebo v místních hospůdkách hrají staří pánové domino či karty, ženy klábosí u domovních dveří, děti se honí za míčem…

V neděli je tu bleší trh, ono pověstné Rastro, jehož jakýmsi neoficiálním centrem je ulice Ribera de los Curtidores a přilehlé uličky. Prodávají se tu věci užitečné i naprosto zbytečné, staré krámy, které nejsou zdánlivě k ničemu, nejrůznější kuriozity, ale i hezké starožitné kousky. Obleženy bývají stánky se starými knihami, časopisy a plakáty. Našinec jen žasne, co všechno je možné prodat. I když v posledních letech díky latinskoamerickým a asijským prodejcům nabylo Rastro poněkud mezinárodní charakter, přesto svého ducha neztratilo.

Když se z Plaza Mayor pustíte ulicí Mayor, určitě se zastavíte na jednom z nejpůvabnějších náměstíček Plaza de la Villa s barokní budovou staré radnice a se šlechtickými paláci, odkud už je to kousek na náměstí Oriente. Dominuje mu královský palác s katedrálou na jedné straně a Sabatiniho zahradami na straně druhé.

Ohromný barokní kolos má kolem 2800 místností, z nichž je jich zpřístupněno asi padesát. Králové tu však bydleli jen do roku 1931. Dnes palác slouží jako muzeum a královská rodina občas využívá některé sály k reprezentačním účelům.

Na prohlídku tohoto symbolu království si rezervujte minimálně dvě hodiny, je opravdu na co se dívat. Trůnní sál, velká jídelna, kaple, další sály přeplněné obrazy, sklem, porcelánem a gobelíny, královská zbrojnice, starobylá královská lékárna.

Cestou zpět na Puerta del Sol, kousek od Gran Vía, jedné z hlavních tepen metropole, stojí na klidném náměstíčku od roku 1557 františkánský klášter bosých šlechtičen (Convento de las Descalzas Reales), kde byly po staletí vychovávány dívky z bohatých šlechtických rodin a nashromáždily z darů umělecké poklady nesmírné ceny.

Na jednom z pláten je vyobrazena Jana Rakouská se svou dcerou Markétou na břehu řeky a v pozadí je vidět hrad. Průvodce vám potvrdí, že je to opravdu Vltava a Pražský hrad.

Pár kroků od Puerta del Sol mezi ulicemi Carrera de San Jerónimo a Atocha je proslulé Barrio de las Letras čili Literární čtvrť. Je známá také pod názvem Huertas podle ulice, která jí prochází a na jejíž dlažbě si můžete přečíst úryvky z děl osobností španělské literatury.

V ulici Cervantes bydlel autor slavného dona Quijota, v téže ulici najdete i dům jeho slavného současníka Lope de Vegy. Dnes však sem lidé většinou nechodí za literaturou, ale za zábavou. Přes den tichá čvrť se úderem desáté hodiny večerní změní a četné bary, kavárny a restaurace se zvláště ve čtvrtek, pátek a sobotu zcela zaplní.

Všichni obvykle začínají na půvabném náměstíčku Santa Ana, kde najdete hned několik proslulých podniků, např. Cervecería Alemana nebo jeden z nejoblíbenějších toreadorských lokálů Viña P, vyzdobený portréty slavných toreadorů a zpěváků flamenca. I když zrovna nejste noční ptáci, měli byste si tu dát alespoň kávu nebo pivo, abyste nasáli trochu zdejší atmosféry.

Nebo si zajděte na sklenku vermutu do Casa Alberto (Huertas 18), kam už tradičně chodí na tento aperitiv po návštěvě Rastra celé rodiny a přátelé, aby se pak v klidu rozešli domů a zasedli k nedělnímu obědu.