Madeira - ostrov věčného jara - je prý střípkem bájné Atlantidy

Madeira je sice součástí Portugalska, ale vzdušnou čarou je to blíž do afrického Maroka než do Lisabonu. Ostrov je vulkanického původu podobně jako nepříliš vzdálené „Kanáry“, takže tu nečekejte táhlé pobřeží se zlatistým pískem a poklidnými mořskými vlnkami.

I když to vlastně není tak úplně pravda. Na nedalekém ostrůvku Porto Santo, kde snad žil Kryštof Kolumbus, se rozkládá nádherná devítikilometrová písečná pláž.

Tento trpasličí kousek země, prý pozůstatek ztracené Atlantidy, dokáže vždycky překvapit. Kdo by pomyslel, že ve vnitrozemí narazí na hluboká údolí, strže, rokle a kaňony či štíty jakoby vyrůstající z mořské hladiny. Nejvyšší zdejší vrchol Pico Ruivo má 1861 m.

S horami souvisejí i zvláštní turistické chodníčky. Vedou podél levadas, zavlažovacích struh, jež stahují vodu od pramenů v kopcích dolů k banánovým plantážím, vinicím, sadům a zahradám.

A pokud vás hory nelákají, pak zamiřte do Monte, kde si užijete překrásných tropických zahrad s bludištěm chodníků, mostů, letohrádků, kašen, kaskád a černými labutěmi. Zdejší raritou je jízda v proutěných saních slavným Montským tobogánem.

V proutěném koši na dřevěných sanicích lze překonat čtyři kilometry dlouhé klesání za dvacet minut. Sedíte na polštářích, řidiči ovládají koš zezadu a brzdí botami s gumovými podrážkami. Jízda na saních byla vynalezena v roce 1850 jako osobní způsob dopravy na Madeiře.

Když se řekne Madeira, mnoho lidí nejspíš dodá víno, které je asi nejproslulejším produktem portugalského ostrůvku. Starousedlíci rádi říkávají, že právě ono bylo motorem portugalských zámořských objevů. Nebýt prý toho, že si námořníci na plavby do neznáma plnili sudy zdejším vínem, většina z nich by pomřela na kurděje.

Opravdu totiž obsahuje řadu vitamínů a minerálů. Víno ale není nijak lacinou záležitostí. Lahvinka patnáctiletého moku přijde na 1 500 korun. Madeirské víno má typickou zlatavou až zlatohnědou barvu a rozlišují se čtyři základní druhy: suchý Sercial se doporučuje jako aperitiv, k polévce a rybě.

Sladší polosuché Verdelho se pije k masu. Tmavý polosladký Boal ořechové chuti vynikne při konzumaci sýrů. Malmsey je nejslavnější a podává se jako digestiv.

Madeiru vždy navštěvovaly významné světové osobnosti, za všechny Winston Churchill, který se v rybářské osadě Camara de Lobos zotavoval po srdeční příhodě. Mimo jiné zde namaloval rybářský přístav, čímž vesnici zajistil trvalý zájem turistů, kteří ji vyhledávají jako idylickou, starosvětskou rybářskou osadu.

FOTO: Michaela Feuereislová

Od jeho časů se krajina nezměnila. A tak se i dnes turisté vydávají na místa, kde dříve velký politik sedával, a ve zdejších barech ochutnávají poncho, pálenku z cukrové třtiny s citrónovou šťávou a medem.

Na Madeiru láká návštěvníky především nádherná příroda, výborná kuchyně, madeirské výšivky a také pohostinnost místního obyvatelstva. Magnetem bývají i festivaly, které se konají téměř po celý rok. Velkolepý je květinový, jenž probíhá po celém ostrově na přelomu dubna a května.

Největší oslavy se soustřeďují do hlavního města Funchalu. Vyvrcholením svátku je shromáždění dětí na náměstí Municipal, kde podle tradice umístí květinu do takzvané Zdi naděje.

Od začátku prosince zase celý Funchal září díky vánoční výzdobě. Oslavy pak končí silvestrovským ohňostrojem, údajně jedním z nejkrásnějších v celé Evropě. Ne nadarmo se říká, že přírodní, historické a kulturní bohatství Madeiry obohacuje duše návštěvníků šarmem a krásou.

Vyznavači celosvětové hry geocaching si na Madeiře přijdou na své. Je určena pro všechny majitele GPS, spojující po internetu lidi po celém světě, kteří si vyměňují informace o nově založených skrýších. Účastníci hry pak mohou s délkovými a šířkovými souřadnicemi skrýše vyrazit na lov.

Odměna za nalezení skrýše se většinou ukrývá v plastikovém kontejneru. Účastníci hry se zde zapíšou, případně si vyberou něco z obsahu schránky a výměnou sem vloží něco svého. Po návratu svůj nález anebo i neúspěch svěří speciální internetové schránce.