Lyžuje se v údolí Brembana a u Presolany

Do širšího povědomí se tato oblast dostala díky turínské zimní olympiádě. Ani to ale nestačí, aby se z roku na rok stala lyžařským poutním místem. Jako k dalším oblastem, ani k Bergamu letos lyžařský pánbůh zatím vlídný není: Naposledy tam sněžilo v polovině loňského prosince a na výše položených sjezdovkách zůstalo kolem půl metru sněhu.

Od pondělka do pátku zejí hotely, apartmánové komplexy a sjezdovky nad nimi prázdnotou. Zahraniční návštěvníci dosud Bergamo neobjevili a místní z měst pod horami mají většinou čas jen o víkendech.

Několik zimních středisek, vzdálených necelou hodinu cesty od Bergama a asi tak dvě od Milána, je ve výšce od 1000 do 2300 metrů. Sjezdovky, jichž je několik desítek kilometrů, jsou vybaveny lanovkami, vleky, zasněžovacími děly i rolbami.

V horách nad Bergamem jsou dvě významné lyžařské oblasti. Ta první v údolí řeky Brembo a druhá kolem masívu Pizzo della Presolana, v údolí Seriana. Je v nich téměř 300 kilometrů sjezdovek, obsluhovaných více než stovkou vleků a lanovek.

Odborníci říkají, že na rozdíl od středisek v nedaleké provincii Trentino je zdejší terén členitější, sjezdovky sice většinou kratší, ale rozmanitější.

Více to platí o údolí Brembana, které je hluboké, úzké a z obou stran sevřené horskými hřebeny. V oblasti kolem Presolany je prostoru více.

V závěru údolí Brembana, nedaleko švýcarských hranic, jsou tři střediska. Největší z nich Foppolo je spojené lanovkami a sjezdovkami se sousední Caronou. Jsou tam cvičné svahy, na nichž se pod dohledem instruktorů hemžili žáci jakési anglické "školy v přírodě". Z vrcholu Montebello, ve výšce 2200 metrů, ze sluncem ohřívané terasy, je výhled na dvě černé sjezdovky Vago 1 a Vago 2. Po první z nich opatrně popolézala rolba. Svah, který upravovala, je tak prudký, že mnohatunový kolos musel být ukotven na laně, aby se nepřevrátil.

Ve Foppolo a s ním spojené Caroně je podobných svahů ještě šest. Po dvou z nich rolba nešplhá, lyžuje se tam v hlubokém sněhu, ve volném terénu.

San Simone není obec, jak by si člověk mohl myslet. Je to pouze hotel, několik půjčoven lyží, lyžařská škola a kluziště. Na parkovišti za hotelem končí silnice a na druhé straně začíná sedačková lanovka. Ta vyveze lyžaře do rozlehlého prostoru, kde je nějakých patnáct sjezdovek, z toho čtyři černé, pospojovaných vleky.

Pohodlí lyžařů - podobně jako u řady hotelů ve Foppolo - je zajištěno tím, že dolní stanice lanovky je jen pár metrů od vchodu do hotelu, v jehož suterénu je lyžárna s uzamykatelnými skříňkami.

Pokud se za první dva dny nabažíte lyžování na poloprázdných sjezdovkách v San Simone, skibus vás za půl hodiny doveze do Foppolo, kde máte postaráno o lyžování na zbytek týdne.

Pokud se rozhodnete strávit dovolenou na lyžích u masívnu Presolana, máte rovněž na vybranou. Nejznámější z tamních středisek jsou Monte Pora, Presolana a Colere.

Lyžuje se tam ve výšce od tisíce do osmnácti set metrů a černých sjezdovek je tam méně než v předchozích střediscích. Svahy nejsou tak strmé, čehož využívají mj. skialpinisté.

Znalci vědí, že člověk se nesmí nechat odradit, když je dole zamračeno. Lanovka vás veze nevlídnou mlhou do neviditelna. Pak se najednou ocitnete v jiném světě. Zářící slunce, oslnivě bílé pláně a kolem dokola dramatická scenérie zasněžených hor.

Vysoko nad Colere je Rifugio Cima Bianca, což je "chata na bílém vrcholu". Umějí tam, jako ostatně všude v italských horách, skvělé bombardino, lyžařský nápoj nahrazující náš grog - kávu s vaječným koňakem.

I to patří k onomu lyžařskému pohodlí: na většině kopců je útulná vytopená hospoda, kde je možné si odpočinout na lavici u krbu nebo venku na sluníčku na skládacím lehátku, něco sníst a vypít. Italové to právě takhle mají rádi, ale ani našince to neurazí.