Lyžování na Ještědu: Tramvají z Liberce až pod vlek

Sjezdovka Nová Skalka je o něco delší než půldruhého kilometru a je příjemně široká (45 m). Má mírně sportovní charakter, optimální sklon a přehledný profil. Podle názoru některých odborníků by se klidně mohla zařadit mezi tuzemskou top pětku.

Fakt, že zdejší osvětlení s 265 LED světly patří k nejkvalitnějším v Evropě, asi spoustě lidí zas tak moc neřekne. Pokud jim ale vysvětlíte, že ani v mlze, která večer padla na vrcholek Skalky (892 m n. m.), by se nemuseli obávat, že by na trati tápali, bude jejich představa o něco určitější.

Také skutečnost, že moderní ledky spotřebují sedmdesátkrát méně elektrické energie než původní lampy, které osvětlovaly starou trať, na níž se ve středisku v noci lyžovalo, zaujme spíš ekology a provozovatele. Většinu lyžařů pragmaticky zajímá spíš to, že na cestu před sebou opravdu dobře vidí.

Když se na tratě zdejšího areálu vydáte dopoledne, za hezkého počasí, neužijete si jen lyžování a slunce, které je nejpřirozenějším „práškem“ na špatnou náladu, ale také nádherné výhledy na okolní a romanticky zvlněnou krajinu. Krásně odsud vypadá také inverze, když celé údolí, ve kterém leží Liberec, zaplní mraky.

Nejhezčí panoramata jsou k vidění z Plání, té části střediska, která jako jediná není orientovaná na sever, ale na jih. Převažují tu komfortní modré tratě. Dobře si na nich zajezdí i lyžaři, kteří své okolí určitě neohromí dravým stylem jízdy.

Osmiletá holčička vypadala v růžové bundě jako bonbonek. V Maxilandu, zóně, která je vyhrazena pro děti, vyjela na gumovém pásu na vrcholek kopečku a pak trénovala slalom mezi velkými pestrobarevnými květy z plastu. Děti tu mají i miniaturní vlek, brány z umělé hmoty, pod kterými můžou podjíždět, a další atrakce. Jednou z těch připravovaných je tubing, tedy jízda na velké plastové duši s podlážkou, na které to po sněhu uhání až překvapivě snadno.

Maxiland je oddělený od sjezdovky, aby nedocházelo ke kolizím dětí a dospělých, tedy i ke zbytečným zraněním.

Rozlehlé středisko v plné zimní sezoně nabízí deset kilometrů sjezdovek všech obtížností, které se mezi sebou různě proplétají a kříží. To platí i pro svižnou černou, dlouhou necelý kilometr. Více než sedm kilometrů tratí tu může být v případě potřeby uměle zasněžováno, řadu z nich provozovatelé rozšířili. V areálu najdete také snowpark nebo trať pro skialpinisty, sloužící i jako sáňkářská dráha. Na ní se ale svezete jen na přírodním sněhu.

Ceny skipasů nejsou pevné. Levněji než na pokladně vyjde, pokud si permanentku koupíte s předstihem online. Její výši ale ovlivňuje rovněž zájem lyžařů, vytíženost areálu a řada dalších věcí.

Můžete si také pořídit Gopass (mezinárodní věrnostní program), díky kterému získáte výhodnější ceny jak za lyžování, tak za různé nákupy a služby včetně útraty v novém apres-ski baru. Výhody neplatí jen na Ještědu, ale také v areálech, s nimiž je propojený, včetně zahraničních.

Požár budovy horské chaty s vyhlídkovou věží na vrcholu Ještědu mohli na Silvestra roku 1963 sledovat nejen obyvatelé Liberce, ale i mnohem vzdálenějších míst. Kamenné stavení z roku 1907 shořelo kvůli neopatrnosti řemeslníků. O tři roky později začala stavba nového hotelu, která ale nakonec trvala deset let, a výsledek se nesetkal pouze s nadšením, ba právě naopak. Místo původní horské chaty tu totiž vyrostl moderní vysílač, který byl zároveň horským hotelem s restaurací.

Autor projektu, architekt Karel Hubáček, za něj získal v roce 1969 od Mezinárodní unie architektů prestižní Perretovu cenu. Jako zatím jediný Čech. Cestu do Argentiny, kde mu měli cenu předat, mu však tehdejší režim nepovolil. Dnes je vysílač a hotel na Ještědu národní kulturní památkou i českou stavbou století.

Nedá se mu upřít zajímavý design, a to včetně výtvarného řešení vnitřních prostor. Když se z pokojů díváte do okolí, můžete mít chvílemi pocit, jako byste letěli letadlem nebo nějakou kosmickou lodí. V místní restauraci navíc výborně vaří českou klasiku. Krásné výhledy nabízejí rovněž vyhlídky kolem vysílače.

Z parkoviště lyžařského střediska se k němu nejlépe dostanete sedačkovou lanovkou Skalka a poté pěšky po hřebenové cestě (asi 2 km). Vyšlápnout nahoru lze i po silnici (lanovka na Ještěd po loňské nehodě nejezdí), případně je možné vyjet autem (pak je ovšem dobré mít s sebou sněhové řetězy). Nejlepší je dorazit nahoru mezi 11.00 a 14.30, kdy se v hotelu střídají hosté a bývá volné místo na parkovišti. Jinak musíte nechat auto níž a zbytek dojít po svých.

Zajímavou atrakcí Liberce je centrum iQLANDIA, zejména pro rodiny s dětmi. V deseti různých expozicích je k vidění více než 400 exponátů. Třeba v oddělení Živly můžete zhlédnout Symfonii blesků. Za zvuků hudby létají blesky na všechny strany. Ve vodním světě uvidíte efektně osvětlenou fontánu a vodní stěnu, ve sklepích projdete jeskyní s krápníky a v expozici věnované vesmíru si prohlédnete simulátor velkého třesku.

Je tu ale také trenažér pro kosmonauty, který si lze vyzkoušet. V dalším oddělení vás čeká ohnivé tornádo a na vlastní kůži zažijete vichřici nebo zemětřesení. Planetárium ve střešní kopuli centra pak nabízí speciální, velmi sugestivní projekce vesmíru pro 50 diváků. Populární se stal i zdejší humanoidní robot Thespian za dva miliony korun. Je ovšem otázkou, jestli iQLANDIA nestojí za samostatný výlet do Liberce.