Lyže a italské Trentino: kombinace, která se nezají

San Martino di Castrozza (německy Sankt Martin am Sismunthbach) leží v nadmořské výšce kolem 1500 metrů na území přírodního parku Paneveggio Pale di San Martino v italském Trentinu. Zdejší příjemný a nijak rušný lyžařský areál nabízí šest desítek kilometrů tratí v sezoně, která trvá od konce listopadu až do Velikonoc.

Bonusem k perfektně upraveným sjezdovkám, malebné krajině, závějím přírodního sněhu a skvělé italské kuchyni, vínům i celkové pohostinnosti jsou dechberoucí hřebeny pohoří Pale di San Martino, které patří na seznam světového přírodního dědictví UNESCO.

Fotogenické skalní štíty rozmanitých tvarů se vždy časně ráno a navečer v paprscích slunce nízko nad obzorem zbarví do zvláštního odstínu růžové a rudé barvy, až se zdá, jako by se rozžhavily.

Na území dnešního městečka kdysi stála podpůrná vojenská základna římské armády využívaná při dobývání alpských oblastí — nedaleko odsud totiž vedla slavná Via Claudia Augusta. V mladším středověku tu pak vznikl zájezdní hostinec pro poutníky a obchodníky, kteří cestovali přes Alpy.

Moderní historie San Martina se píše zhruba od poloviny 19. století, kdy si zdejší osadu jako svou základnu vybrali angličtí cestovatelé, kteří vyráželi na dobrodružné cesty po této části Dolomit. Okolní pohoří zprvu okouzlilo horolezce, jež brzy následovali geologové a botanici.

V roce 1873 otevřel své brány první moderní hotel a na počátku 20. století již bylo San Martino oblíbenou destinací smetánky rakousko-uherské monarchie. Rychlý rozvoj turistické infrastruktury nastal po druhé světové válce.

Dnes je nevelké městečko typickým pobytovým centrem. V blízkém okolí není žádné další sídlo, za lyžováním sem proto dojíždí pouze minimum lidí a na sjezdovkách se tak pohybují prakticky jen ti, kdo jsou tu ubytováni.

Převážná většina sjezdovek se vine po svazích pod Cima Tognola (2383 m n. m.), což je nejvyšší místo dostupné na lyžích. Z tohoto vrcholu je za dobrého počasí vidět i „královnu Dolomit“, horu Marmolada (3343 m n. m.). Z Cima Tognola míří sportovní červená dálnice č. 28 s protáhlými zatáčkami a terénními vlnami do oblasti Malga Tognola.

Tam je kromě sítě kratších modrých tratí a tréninkového svahu s brankami na slalom výborně vybavený snowpark. Od letošní sezony v těchto místech funguje zbrusu nová šestisedačka Cigolera.

Až do údolí sjíždí široširá červená č. 22, která se klikatí lesem pod lanovkou a v poslední zhruba čtvrtině se rozdvojuje na modrý a černý dojezd. Po hezké a přehledné červené č. 19 se z Cima Tognola dá přejet do míst pod sousedním vrcholem Punta Ces (2227 m n. m.) s pestrou směsí tratí všech obtížností. Mezi nimi vyniká panoramatická červená č. 16 na samém okraji skiareálu, která míří do sedla Malga Ces s obří cvičnou loukou a dvojicí svižných červených lesních tratí.

Druhá část lyžařského resortu nazvaná Passo Rolle je ze San Martina vzdálená asi patnáct minut jízdy autem nebo skibusem směrem na sever. Není tam prakticky žádná ubytovací kapacita a sjezdovky jsou proto skutečně liduprázdné. Hlavní místní „hvězdou“ je fantastická černá trať č. 9 Paradiso, kolem níž se obloukem táhne stejnojmenná červená „objížďka“ č. 10. Černá sjezdovka zůstává dopoledne ukrytá ve stínu a uchovává si tak tvrdý a rychlý sníh až do odpoledních hodin. U jejího dojezdu stojí příjemná hospůdka Chalet La Baita.

Skrz Passo Rolle vede silnice, přes kterou je třeba přejít při přesunu do další části skiareálu. Tam se z míst pod vrcholem Baita Segantini (2181 m n. m.) spouštějí dvě ploché a přehledné paralelní červené sjezdovky č. 3 a 4. Na první z nich je snowpark. Napříč těmito tratěmi prochází oblíbená pěší stezka na blízký vrchol Castella (2333 m n. m.) ke kříži se „zamyšleným Kristem“. V zimě ji lze absolvovat na sněžnicích.

Dalším tipem na výlet bez lyží je vrchol Rosetta (2581 m n. m.). V letních měsících jeho okolí připomíná měsíční krajinu s velkolepým panoramatickým výhledem. Na Rose už jezdí dvě na sebe navazující lanovky, přičemž z prostřední stanice vede do údolí modročervená sjezdovka č. 31 Colverde. Trať o délce 2600 m n. m. s převýšením 500 metrů bývá osvětlená pro večerní lyžování.

V San Martinu je celkem 30 kilometrů běžkařských tratí. Jedna z nich krouží kolem Passo Rolle, kde vřele doporučujeme zastávku v hospůdce Agritur Malga Rolle. Jak název napovídá, servírují zde výhradně speciality z místních surovin. Jednou z nich je vynikající sýr tosella, který se v této oblasti stejně jako polenta podává na nejrůznější způsoby včetně smažené varianty nebo jako součást studených mís. Pro labužníky je na sjezdovkách kolem Cima Tognola označen 45 kilometrů dlouhý okruh Carosello delle Malghe, který objíždí horské chaty s nejvyhlášenější kuchyní.

Samostatnou kapitolou je pak skvělé víno. Naši výpravu uchvátilo výrazné červené Teroldego Rotaliano. Vinný lístek má v řadě podniků několik stránek a koštování se tak může hodně protáhnout. Pivaře potěší vynikající „birra“ značky More i ve variantách La Rossa (nikoli červené, ale tmavé) nebo La Bianca (světlé). A pro milovníky ostřejších nápojů je v tomto kraji přímo povinností ochutnat některou grappu: doporučujeme nezvyklou příchuť fienno neboli seno.

Může se vám hodit na Seznamu: