Lyžařské středisko Samnaun - kolébka carvingového oblouku

V Samnaunu, dolině ve výšce 1840 metrů nad mořem na rozhraní Švýcarska, Rakouska a Itálie, prý jako první zvládli jízdu na zahnutých prkýnkách právě podloudníci. Jako kontraband převáželi do Tyrolska v batozích na zádech a na saních za sebou především šnaps, cukerín a tabák.

Aby se nevraceli s prázdnou, obvykle na cestu zpět „za pět prstů“ přibrali pár kusů rakouského dobytka. Po pašerácích se hůlek a prkýnek chopili financové, tedy celníci, takže pravidelné souboje na svazích mohly začít.

Ani se nechce věřit tomu, že kdysi chudému kousku Švýcarska stačilo na vzestup mezi nejproslulejší a nejluxusnější alpské lyžařské areály pouhé desetiletí. První vlek totiž začal vyvážet „lyžníky“ až počátkem šedesátých let.

Za svůj přerod vděčí Samnaun hlavně dvěma rodinám, přesněji řečeno klanům. Zeggovi spustili v roce 1972 v nejvýchodnějším cípu země helvetského kříže první gondolu a Hanglovi jim celou dobu jako konkurence šlapali na paty.

Druhá generace nechyběla u toho, když jejich rodiště zažilo v osmdesátých letech další mezník. Vleky a sjezdovky ho propojily s rakouským sousedem – Ischglem – do regionu Silvretta Arena. Dvě třetiny areálu leží na rakouském území, klidnější, rodinněji zaměřená třetina zůstala ve Švýcarsku.

Samnaun dnes v sobě snoubí komornost alpské obce s moderním lyžařským areálem. „Neznamená to však, že původnímu způsobu života zvoní umíráček. Většina svahů v létě slouží – stejně jako před staletími – jako pastviny,“ vysvětluje Franz Holzknecht, ředitel Samnaunské turistické kanceláře.

Idylická vesnička s lomenými střechami a bez náměstíčka se hrdě hlásí k roli kolébky carvingu, lyžování postaveného na řezaných obloucích. „První deska pod vázání, neodmyslitelná součást carvingových lyží, spatřila světlo světa právě u nás,“ chlubí se Franz Holzknecht.

Kde jinde by se tudíž mohlo odehrát premiérové finále Švýcarského carvingového poháru? Mimochodem, když se řeč stočila na šampionáty: Samnaun v roce 1993 hostil i první mistrovství světa snowboardistů.

Pověst regionu, který se v technologických novinkách neztratil, potvrzuje i první dvoupatrová lanovka pro 1890 lyžařů. Vyveze je na vrchol Alp Trida Sattel ve výšce 2488 metrů nad mořem. Nastupuje se do ní současně ze dvou nad sebou umístěných ramp.

Nedosti na tom. Ke slovu se tu dostává třeba funitel – expresní větru odolná kabinka, čtyř-, šesti i osmisedačky opatřené plexisklovou bublinou, krytem proti nepřízni počasí.

Nekonečných, nervózních front u vleků se opravdu obávat nemusíte: všechny lanovky a vleky by za hodinu „spolykaly“ 80 tisíc lyžařů.

Do údolí přes průsmyk se lidé v zimě dostávali jen přes výběžek Ischgl z rakouské strany. Místní museli platit clo na rakouských hranicích pokaždé, když se chtěli dostat do zbylých částí Švýcarska. V roce 1892 nespokojenost vrcholila a sílila hrozba, že se kraj úplně vylidní. Aby lidé neutekli, dostala oblast privilegia bezcelní zóny.

Nejproslulejší značky světové módy, kosmetiky, sportovního zboží včetně lyží, hodinky, klenoty, alkohol, cigarety a také benzín a nafta jsou tu tudíž k mání levněji než jinde ve Švýcarsku. Pohonné hmoty zatíží vaši peněženku v přepočtu dokonce méně než v Česku.

Protože místní svahy – slalomové v Höllen Spitze, carvingové v Alp Bella, freeridové všude – umožňují lyžovat ještě v dubnu, každoročně na jaře rakouská část zvaná Idalp na sebe strhne pozornost koncerty hvězd na sněhu.

Nechali se tu vidět, ale hlavně slyšet Tina Turnerová, Elton John, Bon Jovi, Bob Dylan, Sting. Gianna Nannini na závěr koncertu hupla na snowboard a odfrčela na svahy.