Článek
Na vrcholu Veliké Planiny, rozlehlé náhorní plošiny v Kamnicko-Savinjských Alpách, je ticho. Slyšet je jen vrzání lanovky a občasné svištění větru. Oblé tvary kopců, které kontrastují s nedalekými horskými vrcholy, pak ještě podtrhuje minimální stromový porost. Nikde není ani živáčka. To jen pro ilustraci, jaký neuvěřitelný klid z luk vyzařuje. Velika Planina je v polovině června prakticky prázdná. I dobytka, který se tu běžně pase ve velkých stádech, je tu poskrovnu.
Pastýřskou osadu tu už v 15. století založili lidé z nedalekého Kamniku, aby ušetřili půdu v údolí a poskytli stádům krav prostor. Každé léto je vyhnali na náhorní plošinu, kde s nimi přebývali, než se před zimou opět vrátili dolů. Velikou Planinu proto zdobí desítky dřevěných domků a salaší, které sloužily jako příbytky pro dobytek a pastevce. Je jich přes dvě stě.
Od ledovce k Jadranu. Ambiciózní trail přes tři státy prověří zdatnost
Ne všechny jsou ovšem původní. Mnoho salaší bylo vypáleno během druhé světové války a pastýři je tak museli obnovit. Zůstali však věrní jejich originální podobě a tradičnímu stylu. „Vidíte, že některé domky jsou černé, některé stříbrné a jeden zlatý — ten je úplně nový. Po roce se barva změní a salaše zešednou kvůli větru, dešti a sněhu,“ vysvětluje průvodce Gregor Ugovšek.
Některé z domků slouží pastýřům, jiné jako turistické ubytování.
Domky musejí každých 15 let podstoupit revitalizaci. O něco déle vydrží ty zbarvené do černa, protože jsou napuštěné speciálním olejem, který je více chrání před přírodními vlivy. Kvůli ekologii se ovšem olej už nepoužívá.
„Veškerou půdu tu vlastní komunita pastevců. Až na domky. Ty jsou propojeny s farmami v údolí. Takže když prodáte statek, prodáte automaticky i zdejší salaš. Nelze to oddělit. Chceme tak udržet dlouholetou tradici,“ uvedl Ugovšek. Ke střetům turistů s dobytkem tu prý nedochází, přestože se krávy na volno pohybují prakticky všude, kde se jim zamane.
Specialitou je sýr lásky
Velika Planina je pomyslně rozdělena na dvě části. V jedné se nacházejí salaše, které využívají sami pastevci. Ve druhé slouží domky jako turistické ubytování, některé jsou velmi luxusní a disponují třeba i vířivkami. Jde v podstatě o takový glamping.
Pastýři prodávají také mléko, tvaroh anebo sýry. Tím nejtradičnějším je takzvaný trnič, přezdívaný sýr lásky, který se ve Slovinsku nevyrábí nikde jinde než na Veliké Planině. Jeho nevšední tvar má podle Ugovšeka připomenout ženská ňadra.
Pastevci přivádějí dobytek na léto. Na zimu ho pak stěhují zpět do údolí.
Podle legendy ho poprvé vyrobil místní pastýř, aby jím po dlouhém odloučení obdaroval svou milou. Tradice se později ujala a pastevci vždy jeden sýr věnovali své dívce a jeden si nechali na znamení věrnosti nebo jako příslib sňatku.
Krajinou nejstarší vinné révy světa. Slovinsko si opomíjení nezaslouží
Nejjednodušším způsobem, jak se na Velikou Planinu dostat, je využít kabinovou lanovku z Kamniške Bistrice, se kterou překonáte největší stoupání. Na samotný vrchol, do zhruba 1600 metrů nad mořem, se lze dopravit ještě sedačkovou lanovkou. Cena zpáteční jízdenky je 17 eur na osobu (431 korun). Samozřejmě lze zvolit i úplný pěší výšlap, který zabere několik hodin a nebude nejsnadnější.
Vyrazit na Velikou Planinu se nicméně vyplatí. Nejen proto, že se jedná o dosud ne tolik turisticky probádaný kus Slovinska, ale i díky krajině, která vypadá oslnivě zejména v odpoledním světle. A místní západy slunce jsou údajně velmi vyhlášené. Vzhledem k vlnitým loukám a domkům připomínajícím obydlí hobitů tomu není vůbec těžké uvěřit.
