Článek
Londýn byl už v polovině 19. století metropolí s více než dvěma milióny obyvatel a také s neustále přeplněnými ulicemi. Přesunout dopravu pod zem tak bylo jenom logickým vyústěním tehdejšího problému.
Na první sedmikilometrové lince jezdily parní vlaky, byl tedy potřeba propracovaný systém odvětrávání. Postupná elektrifikace pak umožnila umístit nové trasy hlouběji pod povrch. První taková trasa byla otevřena v roce 1890.
Metro se poměrně rychle rozrůstalo, dnes už má síť linek celkovou délku 408 kilometrů, ve své historii se ale nevyhnulo problémům. Na začátku minulého století totiž různé linky metra provozovalo celkem šest společností. Linky tak nebyly propojené, cestující proto museli často vystupovat na povrch a přejít na jinou linku.
Největším problémem ovšem byly vysoké náklady na provoz a údržbu, které bránily rychlejšímu rozvoji metra. Pokrok nastal v roce 1933, kdy byly společnosti většinově sjednoceny do London Passenger Transport Board, předchůdce dnešní Transport for London.
Londýnské metro i přes svůj název nezahrnuje jenom podzemní stanice, ale i části, které vedou na úrovni země. Z tohoto důvodu se používají dva typy vlaků, přičemž ty povrchové jsou svým profilem větší.
V rámci oslav 150. výročí bude v neděli co nejvěrněji napodobena první jízda z roku 1863. Na koleje také vyjede několik speciálně upravených parních souprav, včetně té úplně nejstarší.