Lodž rozkvétá před očima. Polský Manchester těží i ze své jinakosti

Obyvatelé a návštěvníci Lodže mají unikátní možnost v přímém přenosu sledovat, jak se staré mísí s novým, jak jim nespoutaná tvůrčí energie chystá v ulicích další a další překvapení. Ať už jde o obří nástěnnou malbu, uměleckou instalaci, či novou kavárnu ve vrátnici někdejší továrny.

Na druhou stranu konzervativní turisty možná čeká šok: „Pokud si o něčem myslíte, že se to sem nehodí, znamená to, že se to hodí skvěle,“ shrnuje v nadsázce náš průvodce Krzysztof Olkusz.

Před prohlídkou doporučuji navštívit velmi dobře zpracované stránky Lodžské turistické organizace (lodz.travel) a vytvořit si plán. Jak už bylo řečeno, město nemá jedno centrum, které byste pěšky obešli za pár hodin – to nejlepší se nachází v různých částech, mezi nimiž jezdí tramvaje a autobusy. I s prohlídkou několika muzeí a galerií, případně vyžitím pro rodiny s dětmi, si na město vyhraďte minimálně tři dny.

Lodž sice letos slaví už 600 let své existence, většího významu však nabyla až v 19. století. Tehdy se díky rozvoji textilního průmyslu, který sem přilákal dělníky z mnoha koutů Evropy včetně českých zemí, počet obyvatel zvýšil z necelé tisícovky na půl milionu. I když se továrníci o své zaměstnance starali, budovali byty, školy, nemocnice, kostely, knihovny či kulturní domy, pracovní podmínky měly k idylce hodně daleko.

Představu o tehdejší atmosféře ve městě, v němž se mísila polská, židovská, německá a ruská kultura, dává film Země zaslíbená oscarového režiséra Andrzeje Wajdy, jehož předlohou byla stejnojmenná kniha nositele Nobelovy ceny Wfadysfawa Reymonta. Filmové lokality jsou označeny tabulkami. Této minulosti se věnuje například Muzeum továrny, v němž vám vyškolení zaměstnanci předvedou práci na historických tkalcovských stavech.

Expozice se nachází v části jedné z největších lodžských atrakcí, obchodním a zábavním komplexu Manufaktura, který od svého otevření v roce 2006 získal mnoho cen za architekturu. Při jeho návštěvě pochopíte, proč mají v Lodži tak rádi slovo revitalizace. Kromě nové nákupní galerie areál tvoří původní budovy, jako je přádelna, tkalcovna, bělírna, elektrárna či hasičská zbrojnice, které patřily do impéria „krále bavlny“ Izraele Poznaňského (1833-1900).

Dnes v nich najdete tři desítky restaurací, Muzeum umění MS2, lezeckou stěnu, bowling, kino, divadlo i hotel. Část tříhektarového náměstí s fontánami a lavičkami se v létě mění v písečnou pláž, v zimě v kluziště. Hned naproti tovární bráně si můžete nakoupit v údajně nejkrásnější Biedronce (síť polských supermarketů) v zemi, která vznikla v objektu někdejšího kulturního domu.

Palác Poznaňského přiléhající k Manufaktuře je největší továrnickou rezidencí v Polsku. Traduje se, že na otázku, v jakém stylu si ho přeje postavit, podnikatel odpověděl, že ve všech, protože na to má. Obsahuje tedy od každého něco.

Za pozornost stojí jak reprezentační interiéry, tak expozice věnovaná významným Lodžanům. Jedním z nich byl světoznámý klavírista Arthur Rubinstein (1887-1982). V paláci je umístěno také Muzeum města Lodže.

Podobných rezidencí tu najdete více než sto, což v Polsku nemá obdoby. Dalším unikátem je rozmístění tamních ulic, které jsou na sebe kolmé podobně jako v USA. Při pohledu na mapu upoutá pozornost množství „ocásků“, které z nich vybíhají. Jde o dvorky, často ostrůvky umění (nástěnné malby či galerie) a gastronomie, která má v Lodži mimořádnou úroveň – od tradiční polské (lodžské) kuchyně přes židovskou až k vegetariánské.

Jen deset minut chůze od Paláce Poznaňského se nachází nejznámější lodžský dvorek pasáž Růží s magickou instalací Joanny Rajkowské. Tu tvoří stovky tisíc střípků zrcadel, které jsou umístěny na zdi budov. Mozaika složená z opakujících se tvarů růží reaguje na světlo podobně jako sítnice oka, čímž chtěla autorka upozornit na oční chorobu své dcery.

Odtud je to co by kamenem dohodil na náměstí Svobody, kde začíná jedna z nejdelších obchodních ulic v Evropě, více než čtyřkilometrová Piotrkowska. Milovníci architektury v ní budou žasnout nad eklektickým stylem některých budov, zájemci o historii ocení pomníky významných Lodžanů, filmoví nadšenci Alej hvězd se jmény slavných Poláků v dlažbě – v Česku jsou známí např. režiséři Agnieszka Hollandová a Roman Polanski nebo herec Franciszek Pieczka.

V Piotrkowské, která je z velké části pěší zónou, najdete více než sto padesát hospod a klubů. Pro všechny, kteří mají rádi menšinové, stylové prostředí, trochu umění a kulinářství, a pro ty, kteří se cítí být hipstery, je jako stvořený kultovní prostor jedné z bývalých továren zvaný OFF Piotrkowska. Mimo jiné tu najdete obchody s originálními produkty lodžských designérů, několik pubů, ale třeba i holičství, které se v noci mění na whiskey bar.

Za odbočku z nejznámější lodžské ulice, na níž lze klidně strávit půl dne, stojí i dvorek s pohádkovou atmosférou – stěny domů jsou porostlé břečťanem a mezi nimi se od jara do pozdního podzimu „vznášejí“ barevné deštníky. Tady bylo v roce 1899 otevřeno první stálé kino v Polském království. Dnes tu funguje hotel Stare kino, kde každé patro ztělesňuje jinou filmovou epochu a pokoje jsou zařízeny ve stylu konkrétních filmů jako Kingsajz, Země zaslíbená, Casablanca či Růžový panter.

Pokud z Piotrkowské asi po kilometru odbočíte, ocitnete se za čtvrthodinu ve světě připomínajícím kulisy vědeckofantastických filmů. Nejde jen o moderní železniční stanici tódž Fabryczna, ale především o nedaleké objekty nejstarší lodžské teplárny, ve kterých vzniklo středisko kultury, vědy a umění pod názvem EC1. V komplexu se mimo jiné nachází centrum vědy a techniky s interaktivní expozicí pro všechny generace.

V části bývalé elektrárny sídlí jedno z nejmodernějších planetárií ve střední a východní Evropě. Fasádu futuristické budovy tvoří cylindrické prosklené „sudy“, které z dálky vypadají jako helma lorda Dartha Vadera z Hvězdných válek. V areálu bude 7. října otevřeno centrum komiksu, her a interaktivního vyprávění. K dalším turistickým cílům je lepší se přiblížit tramvají.

Jedním z nich je asi dva kilometry vzdálený Kněžský mlýn, někdejší impérium Karola Scheiblera (1820-1881), který patřil k nejbohatším průmyslníkům v Polském království.

Kolem přádelny bavlny nechal vybudovat i veškeré zázemí pro dělníky připomínající město ve městě. V budovách z červených cihel se po revitalizaci nacházejí byty, kanceláře, restaurace či pivovar, v bývalém továrníkově paláci najdete Muzeum filmu.

O přibližně dva kilometry dál se svého času rozkládalo „panství“ významného průmyslníka Ludwika Geyera (1805-1869), jenž je pokládán za průkopníka textilek v Lodži. V klasicistní Bílé továrně (bílou omítkou se lišila od ostatních ve městě) byl v roce 1839 poprvé v polských zemích spuštěn parní stroj. Dnes je v ní umístěno Centrální muzeum textilního průmyslu, největší svého druhu v Evropě. Vedle lze navštívit skanzen dřevěné městské architektury.

Po Lodži coby tavicím kotlíku čtyř kultur, z nichž každá se podílela na budování průmyslového věhlasu města, už zbyly jen památky, například svatostánky reprezentující různá vyznání – katolické, evangelické, pravoslavné a židovské. Soužití Poláků, Němců, Rusů a Židů zničila druhá světová válka. Ta se nejvíc podepsala na židovském obyvatelstvu, které tu v roce 1939 tvořilo celou třetinu populace.

Jedním z největších evropských ghett prošlo v letech 1940 až 1944 na 200 tisíc osob, z nichž přežilo nanejvýš sedm tisíc. Do Lodže se přitom svážely i z jiných částí Evropy. Vystupovaly ve stanici Radegast, kde se dnes nachází památník. Odtud také, zejména při likvidaci ghetta, Židé putovali do koncentračních a vyhlazovacích táborů.

V okolí stanice je venkovní expozice, která sahá až do Tunelu deportovaných se Sloupem paměti.

V sousedství někdejšího ghetta vznikl park s několika stovkami stromů, které zasadili přeživší holocaustu. V Lodži se také nachází jeden ze dvou největších židovských hřbitovů v Evropě. Odhaduje se, že je tu pochováno na 180 tisíc osob. Nad hřbitovem se tyčí mauzoleum Izraele Poznaňského, které patří k největším židovským hrobkám na světě.