Článek
"Stojí mě to víc, než jsem si myslel, ale zase ne tolik, abych si to nemohl dovolit,“ řekl o nákladech na realizaci svého snu Rothschild, když počátkem března už hotovou loď křtil. Plavbu totiž spolu s ním sponzoruje několik ekologicky smýšlejících firem.
Katamarán Plastiki v počítačové vizualizaci.
Výprava, k níž jednatřicetiletého bankéřského synka vyprovokovaly přírodu hyzdící PET lahve a příklad vědce-dobrodruha Heyerdahla, byla ke tří- až čtyřměsíční plavbě ze San Franciska do Sydney v podstatě připravena už loni v létě. Prodlení ale není podle jeho týmu nijak na škodu – o projektu se díky trvajícímu zájmu médií dozví víc lidí. Právě to je totiž smyslem: upozornit na problém a ukázat zajímavé možnosti jeho řešení.
Ročně se na světě vyrobí 260 miliónů tun plastů. Podle statistik OSN je ale jen jedna z každých pěti PET lahví recyklována. Jen ve Spojených státech jich končí mimo skládky každoročně 38 miliónů.
Plastové ostrovy místo ryb
„To je úroda, kterou je možné sklidit,“ říká Rothschild. „Místo aby skončil někde v poli, tenhle plast se může přeměnit ve větrné elektrárny, domy nebo lodě – ve spoustu věcí, které životnímu prostředí neublíží, ale prospějí.“
Možná poslední kapkou, která Rothschilda popíchla ke stavbě 19metrového katamaránu Plastiki, byly zprávy o ostrovech odpadu v oceánech. Už řadu let oceánologové sledují velkou pacifickou odpadkovou skvrnu mezi Havají a Kalifornií a nedávno se objevila zpráva, že podobná, velikostí srovnatelná s rozlohou Španělska, se vytvořila i v Atlantiku mezi 22. a 38. stupněm severní šířky.
Obě tvoří především plasty, rozmělněné do centimetrových úlomků. Plavou na hladině nebo těsně pod ní a v místech s největší koncentrací jich je dvě stě tisíc na jednom kilometru čtverečním. Skvrny hyzdí moře, zabíjejí ptáky a ryby a komplikují plavbu i velkým lodím.
„Můžete se na nás dívat jako na blázny, co na velké plastové láhvi plují oceánem, ale já věřím, že se o tom bude přemýšlet i jinak. Chceme půjčit náš hlas oceánu, protože ten mluvit nemůže,“ řekl Rothschild.
Vnuk legendárního dědečka Olav Heyerdahl bude pro posádku zkušenou posilou.
Spolu s dalšími vědci, novináři, umělci a dobrodruhy se budou na projektu podílet i Heyerdahlovi vnuci. Olav Heyerdahl před čtyřmi lety zopakoval plavbu svého dědečka, který roku 1947 na 16metrovém balzovém voru doplul z Peru na tichomořské ostrovy.
„Oceán je jiný než tenkrát. Dědeček žádné odpadky na hladině neviděl, zato každý den potkal žraloky a často kvůli nim mohli sotva plout. My jsme potkali za celou plavbu jen čtyři. Oni si mohli ulovit tuňáka k večeři každý den, my jsme chytili jen jednoho,“ snaží se Olav ukázat, jak lidé dnes oceán znečistili.
Lepidlo z kešú a cukru
„Už od dětství slýchám o dobrodruzích a objevitelích, které inspiroval příklad mého dědečka,“ doplňuje bratra ekoložka Josian. „S Plastiki chceme udělat něco podobného – upozornit na problém znečištění oceánů a hlavně inspirovat lidi, aby svoje chování změnili.“
Podle původních plánů měla být loď vyrobena jen z PET lahví, pak se ale ukázalo, že by plavba nebyla bezpečná. Rothschild proto ve své firmě s příznačným jménem Dobrodružná ekologie vyvinul lepší postup. Lahve naplnil oxidem uhličitým a slepil novým lepidlem na bázi oříšků kešú a cukru. Kostra lodi je z upraveného polyetylentereftalátu, který je ve vodě stabilnější, ale recyklovatelný.
Nosným prvkem lodě jsou PET lahve ve skeletu ze stejného materiálu.
Na palubě je několik kabin pro posádku a „políčko“ pro pěstování čerstvé zeleniny. V plánech bylo i zařízení na recyklaci moče, aby posádka měla dost vody, ale to se ukázalo jako neschůdné. Plastiki totiž musí být co nejsnáze recyklovatelná, rozhodl Rothschild. Energii pro svícení a provoz přístrojů budou vyrábět solární panely a upravený rotoped.
„Koupat se budeme v lijácích“
Několikaměsíční soužití čtyřčlenné posádky na omezeném prostoru bude na účastníky plavby klást velké nároky. „Nad malichernosti, jako je něčí pot nebo srkání u jídla, se musíte povznést,“ říká Olav Heyerdahl. Poveze si s sebou pro udržení dobré nálady nahrávky hudby a pro nejhorší také román Vzpoura na Bounty.
„Vydržel jsem sto dní v malém stanu v Arktidě a Antarktidě, tak to snad zvládnu,“ věří Rothschild. „Osobní hygiena na lodi snad nebude problém. Až přijde bouře nebo lijáky, vyběhneme na palubu a budeme se koupat. Žabák Kermit věděl, co říká, když tvrdil, že být zelený není žádná legrace,“ říká se smíchem s poukazem na oblíbenou postavičku z televizního loutkového seriálu Muppet Show, obdoby našich Jů a Hele.
Dobrodruh se zeleným srdcem David de Rothschild byl na obou pólech i v džunglích, teď se ponořil do plastů.
Plastiki bude prostřednictvím satelitu on-line propojena se třemi veřejně přístupnými monitorovacími centry – v San Francisku, Londýně a v Sydney. Na počítačích jednoho ze sponzorů, firmy Hewlett Packard, budou zájemci mít možnost sledovat průběh 10 tisíc námořních mil dlouhé plavby, komunikovat s posádkou, seznámit se s problémy odpadu a znečišťování oceánů a dozvědět se detaily o stavbě katamaránu z PET lahví a o možnostech jejich dalšího využití.
„Výroba PET lahví je ukázkou stupidního použití plastů,“ soudí Rothschild. „Tenhle materiál jde využít jinak a lépe – a proč ne právě na stavbu lodí. Měli bychom víc přemýšlet, jak nakládáme s věcmi a materiály kolem nás. Nemá smysl označovat třeba plasty jen za nějaký ďáblův vynález, ale hledat, jak s nimi jde zacházet ekologicky. Právě to chceme na Plastiki ukázat.“
Ročně se na světě vyrobí 260 miliónů tun plastů. Podle statistik OSN je ale jen jedna z každých pěti PET lahví recyklována.
