Článek
Turismus je významnou součástí příjmů mnoha zemí, a tak není divu, že jsou kampaně, které mají do zemí nalákat zahraniční návštěvníky pod pečlivým drobnohledem. A asi o to více se zdá tak trochu neskutečné, že Litva propagaci své země založila na snímcích ze zemí severní a východní Evropy.
Litva není zemí, která by neměla turisty čím zaujmout. V hlavním městě Vilniusu je velké množství skvělých klasických i moderních restaurací, hipsterské hospůdky, ale třeba i krásné kostely. V zimě je zde sice trochu chladněji, ale otužilejší turisté mohou aspoň vyrazit na pohádkový hrad Trakai, kolem kterého vodní plocha zamrzá a vytváří tak neskutečnou scenerii. Proč ale využívat to, co se nabízí, když lze podvádět. Jenže to se musí umět.
Ředitelka rezignovala
Není divu, že v pátek na svou funkci rezignovala ředitelka státního turistického úřadu Jurgita Kazlauskieneová. Místo toho, aby tamní turističtí bossové vyhlásili třeba soutěž mezi fotografy o nejlepší snímky země a následně se pokusili jejich snímky pro propagaci země získat, šli jinou cestou. Jednoduše přes agenturu nakoupili ilustrační snímky... z jiných zemí.
To už by samo o sobě docela stačilo na to, aby se všechny zodpovědné osoby po odhalení této minely propadly do země. Ale celé je to ještě o chloupek vtipnější. Slogan této nepovedené kampaně je totiž tou pravou třešničkou na dortu. „Opravdové je krásné” - s tímto sloganem šli Litevci s kůží na trh. Asi netřeba dodávat, že se jim vysmáli úplně všichni.
Kazlauskieneová přijala odpovědnost za pochybení a odstoupila prý proto, aby se její podřízení už nestávali oběťmi neustálých útoků za tuto kampaň. Ta jen tak mimochodem zemi vyšla v přepočtu na 4,9 miliónu korun.
Ani Švédům kampaň nevyšla
Litevci se tak zařadili po bok těch nejméně úspěšných kampaní z poslední doby. Média je staví vedle syrského propagačního videa, které ukazuje válkou zmítané Aleppo jako ideální turistickou destinaci či vedle Švédů, kteří to mysleli sice dobře, ale svůj nápad nedomysleli do důsledků.
Švédové v loňském roce zřídili telefonickou linku, kam mohli lidé ze zahraničí zavolat a ptát se na vše, co je o Švédsku zajímá. Centrála je přepojila na jednoho ze spolupracujících obyvatel a ti se měli lidem věnovat. Volající se však obvykle ptali jen na otázky sexuálního rázu a kritizovali Švédy za přístup k uprchlické otázce.