Lisabon je městem s duší umělce

Do strmého kopce si to funí žlutá tramvaj číslo 12. Jede tak pomalu, že místní postarší pánové stihnou za jízdy koketovat s dívkami na chodníku. Ty – už snad na podobné věci zvyklé – jim nevěnují větší pozornost. Dvanáctka hlučně míjí ženu nesoucí na hlavě dnešní nákup a na schůdky vedoucí k zadní plošině vyskočí kluk, aby se zadarmo vyvezl do prudkého kopce.

Všechno poklidně pluje kupředu, z dokořán otevřeného okna hlasitě hraje hudba, přes cestu přeběhne pes, který nikomu nepatří, tak maximálně sám sobě, v kavárně se servíruje čerstvá černá káva a gálao (mléčná káva). Plynoucí pohoda a neustálý tlumený hluk velkoměsta. To je Lisabon, hlavní město Portugalska.

Pokud nejste vyznavači výstupů do strmých kopců nebo milovníky dlouhých schodišť, oceníte více než sto let staré električky, které byly ve městě zřízeny jako výtahy, a fungují dodnes. Nezůstaly tu ovšem pouze jako turistická rarita, využívají je i místní, aby se pohodlně dostaly do čtvrtí situovaných na vršcích oněch zmíněných sedmi lisabonských pahorků. Ve městě najdete tři typy tohoto dopravního prostředku.

:. Svatba v kostele Jeronýmova opatství. Foto: Janka Schmiedtová

Jednak jde o jednovozové sešle vypadající a lety opotřebované tramvaje křižující nejstarší čtvrtě (nejlépe se vydat na výletní jízdu číslem 28 nebo 12). Dále pak o jakési krátké lanovky překonávající velké převýšení a spojující níže a výše situované části města.

A poslední typ je volně stojící výtah. Ten najdete v Lisabonu pouze jeden, jmenuje se Elevador de Santa Justa a překonává výškový rozdíl 32 metrů. Vyjet na jeho vrchol je jednou z nutností správného turisty.

Jestliže si něčeho ve městě opravdu všimnete na první pohled, budou to z kachliček (portugalsky azulejo) poskládané fasády činžovních domů s různými – většinou bílo modře vyvedenými – motivy a balkony s věčně pověšeným prádlem vystaveným proti pálícímu slunci. Tyto dva prvky plně vystihují tradiční podobu zdejší architektury. V lepším či horším stavu je najdete ve všech starších čtvrtích Lisabonu.

Chcete-li se dozvědět o portugalských kachličkách a jejich tradici více, zavítejte do Muzea kachliček (Museu Nacional do Azulejo).

Tvrzení některých turistických průvodců, že je Lisabon „bílým městem“, nemohu sdílet. Lisabon je vším, jen ne bílým městem! Celková zašlost, oprýskané baráky, vytlučené výlohy, špinavé ulice, hromady odpadků, zarostlé balkony a roky vystěhované obchody– to vše tu najdete, ale půvabné bílé přímořské město nikoliv.

V jedné z ulic historického centra jsem našla obchod s obuví, který musel být zavřený někdy od osmdesátých let a od té doby do něj nikdo nevkročil. Dokazovaly to modely bot stále ještě vystavené za ušmudlanou výlohou, ale zanesené několika milimetry prachu. Nechápu to doteď, ale byl to pro mě jeden z nejsilnějších zážitků.

Paradoxně právě centrum metropole není tím nejstarším místem Lisabonu. Ničivé zemětřesení v roce 1755 zničilo celý střed města a připravilo v minutě o život na třicet tisíc lidí. Tenkrát šlo o katastrofu evropského rozměru a centrum muselo být postaveno znovu.

:. V manuelském stylu vystavěná Torre de Belém - hlavní symbol Lisabonu. Foto: Janka Schmiedtová

Dnes ho tvoří část města mezi náměstím Rossio, které je obklopeno nespočtem půvabných kaváren a obchůdků, a Praça do Comércio (toto náměstí bylo vystavěno tak, aby se na něm mohly vítat významné osobnosti, které do Lisabonu připluly lodí) a je spojující hlavní třída Rua Augusta společně s několika dalšími ulicemi, s ní souběžnými.

Za návštěvu určitě stojí nedaleký Hrad svatého Jiří (Castelo de São Jorge), patrona Portugalska, ze kterého je krásný výhled na panorama města. Dále pak Sé Patriarcal, nejstarší kostel v Lisabonu. Chcete-li vidět něco opravdu exotického, navštivte za nízkou zídkou schovaný Casa do Alentejo, arabsky působící palác nacházející se v blízkosti Rossia. Nádvoří, dekorace, nábytek a kachle nesou maurské slohové prvky a jde o opravdu překrásnou část města.

Naprostou turistickou nutností je projít přístavní čtvrť Belém (zkrácení slova Betlém). Leží asi dvacet minut tramvají od centra (cena jednosměrného lístku je 1,30 EURO) a její krásy bez problémů vystačí na celodenní výlet.

Nejlépe je začít návštěvou rozsáhlé expozice Muzea námořnictví (Museu da Marinha), které se nachází v prostorách Jeronýmského opatství. Zde nasajete sugestivní atmosféru doby zámořských objevů. Nezbytná je i návštěva zbytku rozlehlého kláštera svatého Jeronýma ze 16. století, jehož křížová chodba je považována za skvost nejčistšího manuelismu (tj. stavební styl vyznačující se lodními prvky – např. smotky lan, kotvami, vyobrazením lodí – a stylizací zámořské flory a fauny – specialita Portugalska).

Právě sem se chodily posádky zámořských lodí pomodlit před nebezpečnou plavbou. Uvnitř klášterního kostela najdete sarkofág Vasco de Gamy. Klášter svatého Jeronýma a jeho interiéry jsou místními tradičně vyhledáván jako oblíbené místo pro fotografování svateb.

Kdo by ani teď neměl dost, doporučuji Muzeum současného moderního umění (Arte Moderna e contemporânea), najdete zde originály Warhola, Picassa, Duchampa nebo Mondriana. A pro skutečné turistické fanatiky přidávám ještě Muzeum historických kočárů (Museu Nacional dos Coches) nedaleko kláštera.

Po nějakém čase stráveném v Lisabonu si osvojíte větu: „To je prostě Portugalsko!“. Ta vám totiž odpoví na celou řadu otázek, které si v této metropoli mohou klást opravdu jen pragmatičtí obyvatelé střední Evropy, místní by se nad nimi vůbec nepozastavovali.

Lisabon je fotogenické, charismatické město, které si postupně jistě získá vaši přízeň. Pak se stanete tak trochu místními a přestanete vnímat pytle smrdících odpadků na chodnících, vybydlené domy uprostřed historického centra, zašlé kachličkové fasády, všudypřítomný automobilový provoz, hlasitou hudbu od sousedů, hádající se ženské nebo volně pobíhající psy. To vše vám pak přijde pouze jako působivá patina - města s duší umělce.

Deset dobrých rad pro začátek: 1 – Rozhodnete-li se pro návštěvu nejblíže k Atlantickému oceánu situovaného hlavního města, rozhodně zapomeňte na nekvalitní obuv, o podpatcích ani nemluvě. Portugalci nemají ve zvyku nic opravovat, rekonstruovat ani restaurovat a podle toho to taky v Lisabonu vypadá. 2 – Obstarejte si dobrou mapu a zakroužkujte místo, kde bydlíte. Není nic krásnějšího, než se ztratit ve spletitých uličkách starých čtvrtí Alfama nebo Graça. 3 – Připravte se na radikální změnu biorytmu. Místní žijí dlouho do noci a podle toho také vypadá jejich vstávání. Půl deváté je tady opravdu brzy ráno! Divadlo nebo koncerty zde začínají většinou v půl desáté večer. 4 – Naučte se pár portugalských slovíček. Anglicky si tady sice domluvíte téměř bez problémů, ale Portugalci milují, když zkoušíte mluvit tou jejich "myší" řečí. 5 – Buďte odvážní a přecházejte ulici, kde se vám zlíbí, řidiči jsou v tomhle směru velmi tolerantní. Možná proto, že tu není moc přechodů pro chodce. 6 – Nezkoušejte hledat jízdní řády městské hromadné dopravy. Buď neexistují a nebo je nikdo nedodržuje. 7 – Potřebujete-li na toaletu, nestyďte se a vejděte do první restaurace. Žádný poplatek se zde většinou neplatí. 8 – Nedělejte si legraci z pití kávy. To se zde rovná téměř rituálnímu obřadu! 9 – Portugalci jsou živelní, poživační a temperamentní. Připravte se na to, že opravdové ticho nastane v Lisabonu málokdy. 10 – Některá muzea mají v neděli od 10:00 do 14:00 vstup zdarma. Vstupy ale ani tak nejsou vysoké, pohybují se okolo 3 EURO, studenti mají 50 procent slevu (nutností je ovšem mezinárodní studentská karta).