Lesbos - opravdové Řecko s průzračným mořem a stovkami olivovníků

Lesbos je jedním z mála řeckých ostrovů, který stále ještě vzdoruje času. Turisté tam začali přijíždět poměrně nedávno, není jich příliš mnoho a tak ještě nestihli přetvořit ostrov k obrazu kosmopolitních přímořských letovisek.

Lesbos a jeho lidé zatím nemají pocit, že by je turismus živil, a tak si žijí po svém. Ostrov je tak jedním z mála, kde návštěvník ještě uvidí autentické Řecko.

Turista, který se na Lesbu rozhodne strávit dovolenou, se ocitne na ostrově, který o sobě tvrdí, že má nejvíce hodin slunečního svitu v Egejském moři. Ať se hne kamkoliv, bude ho obklopovat moře čtrnácti miliónů olivovníků. To z něj činí největší olivový sad na světě.

Do ostrova se hluboce zařezávají dvě zátoky. Na jejich březích sice není mnoho letovisek, ale u těch, která tam jsou, si člověk připadá jako u rybníka. Voda je klidná, u břehu mělká, teplá před obvyklou letní sezónou i po ní.

Antiky si návštěvník na ostrově příliš neužije. Spíš tam najde bohatou přehlídku středověké městské architektury, hrady, pevnosti a měšťanské domy z dob byzantských, janovských i osmanských. Turecké stavební památky jsou nejpočetnější, neboť Turek ovládal Lesbos od roku 1462 do roku 1912.

Za návštěvu rozhodně stojí některý z místních klášterů. Např. Limonos. Rozlehlý klášter v minulosti obývalo na 150 mnichů. Dnes je tam jen jeden a k ruce má tucet laických pomocníků. Ti spravují unikátní muzeum, které tam zřídil jeden z dřívějších představených.

Většinu času tráví prázdninoví návštěvníci přirozeně u moře. Nejvyhledávanější letoviska jsou na severozápadním pobřeží. Jsou to rozlehlé, nepříliš hluboké zátoky s krásnými písčitými plážemi. K nejznámějším patří Molivos s mohutným hradem nad pláží, s úzkými uličkami a spoustou hospod a obchodů. Podobná je Petra, jen o něco menší. Městečko Anaxos, které má pověst nejčilejšího z ostrovních letovisek, nepatří k historickým osadám, vybudovali ho lidé z vnitrozemí, kteří si tam postavili své rekreační domy.

Z mnoha z nich se později staly rodinné hotely a penzióny, jichž je v Anaxu požehnaně a jsou základem jeho ubytovací kapacity.

Všechna místa se vyjmenovat nedají a tak snad ještě Skala Kallonis, hluboko ve vnitrozemí ostrova, kam sahá stejnojmenný záliv, nebo Eresos na jižním pobřeží, v němž se narodila antická básnířka Saphó, o níž ještě bude řeč.

Prázdninová letoviska jsou také na východním pobřeží ostrova. Většinou patří k těm menším a jejich základem byla – podobně jako v Anaxu – letní sídla místních obyvatel. Na ostrově se narodila a většinu života tam strávila antická básnířka Saphó, mimořádná žena s pohnutým osudem. Je vydávána za zosobnění lesbické lásky, tedy milostného vztahu mezi ženami. Proto asi jméno ostrova zní povědomě i těm, kteří o jeho existenci sotva co tuší.

Místní obyvatelé, kromě těch, jimž je to jedno, se dělí na odpůrce tohoto dávného dědictví a na jeho zastánce.

Ti první neradi vidí, když se na jejich ostrov 17. června, v den svého svátku, sjížděly lesbické páry. „Provokovaly a byly dost agresivní. Brzy jim místní lidé začali dávat najevo, že tu nejsou vítány,“ řekla mi s patrným zadostiučiněním průvodkyně Rena.

Mnozí majitelé kaváren a hoteliéři, když jsem se na to ptal, si tuto klientelu naopak pochvalovali.

Mnozí majitelé kaváren a hoteliéři, když jsem se na to ptal, si tuto klientelu naopak pochvalovali. Na jihu ostrova je městečko Eresos, rodiště Saphó, a na promenádě je to vidět. Mezi korzujícími i u stolků v kavárnách jsou dvojice stejného pohlaví k vidění mnohem častěji než jinde. Bylo by ale zavádějící tvrdit, že tito návštěvníci na ostrově Lesbos převládají. Možná je jen člověk právě tady podvědomě více registruje.