Článek
„Život je krátký. Uvědomil jsem si to až v nemocnici,“ vzpomíná Mayer na prodělanou embolii plic v roce 2017, která ho dovedla až k myšlence, že procestuje Evropu. „Lékaři mi sdělili, že musím do konce života ředit krev prášky a nemohu létat.“
Chtěl proto lidem ukázat, že to jde i jinak a zdravotní omezení nemusí být při cestování zas tak velkou překážkou. Do mnoha zemí se totiž lze dostat i po zemi.
Tehdy 25letý Mayer oslovil své dva kamarády Romana a Lukáše a společně se domluvili, že vyrazí na toulky Evropou obytným vozem a neminou jedinou zemi. Příprava na velkolepé putování trvala šest měsíců, a ještě týden před odjezdem neměli cestovatelé dopravní prostředek.
Karavan tým cestovatelů získal až týden před samotnou cestou.
Na poslední chvíli však přispěchala na pomoc řada sponzorů, kteří se o dobrodružství doslechli.
„Cesta stála půl milionu korun pro tři osoby, jako jediný jsem však navštívil všechny země. Těch 51 států jsme určili podle kartografa Strahlenberga a zejména jeho přístupu k Evropě,“ vysvětluje Mayer.
Cestovat lze i se zdravotním omezením
Zkušenost s obytným vozem pro něj byla prý úplně nová, do té doby měl za sebou jen toulky po USA, Indii, Srí Lance či Thajsku. „Taktéž jsem několikrát stopoval po Evropě, vždy to bylo ale maximálně měsíční dobrodružství. Tak velký projekt jsem realizoval poprvé,“ tvrdí.
Hlavním cílem sice bylo ukázat, že lze cestovat i se zdravotním omezením, Mayer chtěl ale také inspirovat ostatní. „V každém státě jsme měli minimálně tři povinné zastávky, s výjimkou Vatikánu, kde to nešlo. Zažili jsme různá dobrodružství, navštívili jsme například litevskou Horu křížů v noci nebo šli trek na norskou Trolltungu, rovněž v noci,“ vyjmenovává Mayer některé ze zážitků.
„S obytným vozem jsme nakonec projeli i se zastávkami v Česku 44 států. Sedm jsem musel navštívit letecky, když jsem se zázračně uzdravil a lékaři mi létání povolili, protože jsme museli karavan už vrátit,“ vysvětluje Mayer s tím, že celkově mu cesta zabrala 199 dní.
Většinu evropských zemí projel Mayer se dvěma přáteli, do některých se posléze vypravil sám.
Nejvíce ho prý překvapilo, jak rozmanitá Evropa je. „Máme tu jeden poklad vedle pokladu a kolikrát nás láká více cestovat na druhý konec světa,” míní.
„Uvědomil jsem si, že Evropa je úžasným místem pro život a měli bychom si toho vážit daleko více, než si vážíme. Občas jsem se cítil jako středověký dobrodruh, který poznává jednu kulturu za druhou a dostane se z chudého Ruska do muslimské Albánie,” vysvětlil.
Založil i klub dobrodruhů
Cestování se Mayer nevzdal ani po svém putování napříč Evropou. Nejprve otevřel Kavárnu Dobrodruha, z níž poté vzešel Kangelo Club, který sdružuje lidi se společným zájmem o dobrodružství a poznání.
„Momentálně mě nejvíc naplňuje cestování v malých skupinách a spaní nadivoko, kdy lezeme po horách a zdoláváme nejrůznější vrcholy,“ vysvětluje Mayer a dodává, že aktuální pandemie mu samozřejmě řadu plánů zhatila nebo znesnadnila jejich realizaci.
Nevidím žádné výhody v tom, že s cestovní kanceláří odjedu na týden do Egypta.
„Kangelo Club normálně organizuje komunitní expedice, roadtripy, poznávačky, treky po světě. Akce jsou pořádány nejen za účelem poznání nové krajiny, ale i kvůli poznání nových přátel,“ tvrdí Mayer s tím, že klasická odpočinková dovolená by ho už nelákala.
„Nevidím žádné výhody v tom, že s cestovní kanceláří odjedu na týden do Egypta, kde nic neuvidím. To se můžu jet válet na Slapy.”
Cestovatel nevynechal ani návštěvu slavné norské vyhlídky Trolltunga.
Do budoucna, až to situace umožní, by se Mayer, jenž se nyní věnuje také natáčení cestovatelských podcastů, rád vypravil například na expedici do aljašské divočiny nebo za domorodými kmeny v Africe či do džunglí Jižní Ameriky.
„Chtěl bych více poznat místní kultury napříč světem, zjistit, jak žijí a jaké mají zvyky,“ vysvětluje. S cestovatelskými ambicemi ale míří ještě dál. „Můj dlouhodobý cíl je podívat se do vesmíru,“ uzavírá.
Může se vám hodit na Firmy.cz: